Břístevská Hůra

Když jsem ještě jako studentka jezdívala z koleje na víkend domů, vždycky mě kolem exitu 18 na dálnici D11 zaujal kopeček, na kterém se tyčila podivná zřícenina. To místo mě úplně přitahovalo a dlouho jsem se na něho chtěla podívat zblízka. No, a protože si v této podivné době musíme najít něco pozitivního (prosím vás, pozitivní test na covid se nepočítá), tak jsem se rozhodla naplnit tuto svou dlouholetou touhu a ukojit zvědavost od dob studentských. Trochu jsem pogooglila a ejhle – zjistila jsem, že toto místo je Břístevská Hůra, na které se nachází zřícenina kaple Povýšení sv. Kříže.

Břístevská Hůra skrývá na svém vrcholu zříceninu kaple Povýšení sv. Kříže

Kde Břístevská Hůra je a jak se na ni dostat?

Jak už jsem psala, nejjednodušší je to po dálnici D11. Směrem z Prahy na Hradec je to exit 18 a vyplatí se autem dojet do obce Starý Vestec. Tady jsem auto nechala na návsi a malebnou vesnicí zamířila ke svému cíli. Ostatně, i sama tato obec stojí za zmínku. Měla jsem štěstí, že jsem se pěšky vydala zpáteční cestou přes její starší část, která je autům neprůjezdná. A díky pamětním deskám zjistila, že tu lidé hospodařili úspěšně již několik staletí.

Každopádně, pokud jde o samotnou Břístevskou Hůru, cesta k ní vede po žluté turistické stezce. Jestli mohu něco opravdu vřele doporučit, tak je to plánování výletu na dobu, kdy bude sucho. Já se vydala po deštích a dopadla jsem v prudkém a od předchozích návštěvníků uklouzaném kopci takto:

Ale na rovinu říkám – nelituju ničeho. Sluníčko krásně svítilo, výhled to kraje byl fascinující. Jelikož je tento kraj pěkně placatý, dohlédla jsem až na Říp a do Podkrušnohoří.

Zřícenina kaple Povýšení sv. Kříže

Tak tohle je taková třešnička na dortu, resp. na vrcholu Břístevní Hůry. Je to prostě, alespoň pro mne, nádherné místo. Já vlastně nevím, co mě na těchto zříceninám přitahuje, ale stejně mě nadchla i Vyšehořovická tvrz, nebo například nedostavěný chrám v Panenském Týnci. Cítím v těchto místech ohromnou energii a úctu k předkům, kteří tyto stavby budovali.

Zrovna tahle kaple má fakt zapeklitý osud. Postavena byla v roce 1714, jenže do ní roku 1764 uhodil blesk a ona vyhořela. Trvalo až do roku 1816, než se ji podařilo nákladně opravit. Avšak, co čert nechtěl. O dva roky později zde místní mládež slavila čarodějnice a jeden z oharků podpálil šindelovou střechu. Bohužel, na další opravy již nebyly prostředky, ani dobrá vůle, takže kaple začala chátrat.

A já jsem stála uprostřed ní, pozorovala zbytky stop po ohni na zdivu a představovala si, jak musel tento prostor vypadat, když měl ještě střechu, klenuté oblouky a výmalbu. Nevím, co je pravdy na tom, že dlažbu z tohoto místa si chtěl odvézt místní sedlák, aby si s ní vylepšil vlastní obydlí. Každopádně mu v tom údajně zabránila vysokánská bílá postava, která jej k smrti vyděsila. Sedlák prý po tomto incidentu onemocněl a zanedlouho zemřel. Dlažba však všechna zmizela.

Dnes je ze stavby spíše rozvalila. Ohně se tu pálí, soudě dle ohnišť plných oharků, dodnes. Ale svoje kouzlo pořád má. Můžete se zahledět do kraje, nebo uprostřed pozůstatků kaple zírat do nebe. Obojí vás nabije pozitivní energií.

A kam vy vyrážíte na jednodenní výlety do přírody? Zříceninu poblíž beru jako bonus 🙂 Komentujte, sdílejte, těším se na vás.

Vyšehořovická tvrz

Kdo z vás už o ní slyšel? Nebýt letošní Hradozámecké noci, asi bych se o tom, že existuje nějaká Vyšehořovická tvrz nedozvěděla ani já. A přitom je to tak půvabné místo! Z gotické tvrze již zůstaly jen trosky, ale i tak je dostatečně zachovalá na to, abyste si mohli udělat obrázek o její původní rozlehlosti. Věž se nám do dnešních dní bohužel nezachovala, ovšem zdi některých dalších objektů se tyčí k nebi v původní výši.

Vyšehořovická tvrz, kamenné zdivo, červená střecha z pálených tašek ozářená sluncem, modrá obloha

K návštěvě rozhodně mohu doporučit podvečer, kdy se zdivo zbarví odlesky zapadajícího slunce a poslední paprsky nahlédnou i do podzemních prostor. Místní sdružení Přátelé vyšehořovické tvrze se ji snaží udržovat a opravovat. Po původním padacím mostu se však již po opravách nacházejí pouze záseky ve zdi. Každopádně místo má své kouzlo. A koncert místní rockové kapely v rozvalinách byl vskutku nevšedním zážitkem.

Pokud máte rádi neobvyklá místa s jedinečnou atmosférou, potom vám Vyšehořovická tvrz rozhodně stojí za návštěvu. No, a jestli podobným magickým místům fandíte tak, jako já, nezapomeňte také na nedostavěný chrám v Panenském Týnci!

Louny – perličky z Podkrušnohoří

Napadlo Vás už někdy vybrat si jako výletní cíl Louny? Ne? Popravdě, ani mě. A proto jsem ráda, že mě sem řízení osudu zaválo. Jinak bych přišla o spoustu zajímavostí.

Nejprve mé kroky zamířily ke kostelu svatého Mikuláše. Zaujal mne na první pohled svou netypickou střechou a věží. Další krásné překvapení na mě čekalo uvnitř v podobě dřevěného oltáře. Takhle obrovský jsem v životě neviděla. Pokud jste milovníky a obdivovateli řemeslného umění jako já, dopřejte si dostatek času ke zkoumání neskutečných detailů, kterými mistr řezbář oltář vyzdobil. Uvnitř kostela se nesmí fotit, takže mi budete muset věřit, že tohle opravdu stojí za zhlédnutí.

Louny a kostel svatého Mikuláše, kamenný kostel s věží

Následně jsem se vypravila na lounské výstaviště. Zde musím vyzdvihnout, jak krásně je areál zrekonstruovaný. Hlavní pavilon přímo září novotou a v parku narazíte na každém kroku na lavičky, ať už klasické, nebo v podobě masivních dřevěných trámů rozesetých po louce. Zrenovováno bylo též letní kino, které ve zkušebním provozu nabízí vstup zdarma. Bonusem celého parku byly perfektně čisté veřejné toalety, které každý cestovatel ocení. Takovou raritkou je zdejší broukoviště, u kterého je umístěna socha roháče v nadživotní velikosti.

Jak už jsem zmínila, jsem obdivovatelem řemeslného umění a architektury. Takže bonbonkem pro mne byla kavárna před místním kinem. Je rozdělena do samostatných „kupé“, ve kterých stojí za to chvíli posedět a prohlédnout si interiér plný tmavého dřeva a zrcadel. Venkovní zahrádka pak nabízí útulné posezení v rustikálním stylu s pecí ve tvaru golema.

Pokud někdy pojedete kolem Loun, zastavte se ve městě. Pravděpodobně budete stejně příjemně překvapeni, jako já. Mimochodem, další města, která opravdu mohu, jsou Beroun, Třebíč a Znojmo.

Nedostavěný gotický chrám v Panenském Týnci

O tomto místě se povídá, že vyzařuje obzvláště silnou pozitivní energii a někteří mu připisují i léčivé účinky. Mě nedostavěný gotický chrám v Panenském Týnci fascinoval z jednoduchého důvodu. Mám ráda architekturu a její na kost obnažené prvky si běžně moc neprohlédnete.

Stavbu údajně započal Plichta ze Žerotína na počátku 14. století. Po požáru kláštera v roce 1382 zůstal ale chrám nedostavěn. I ve fázi velmi hrubé stavby ohlodané zubem času působí objekt monumentálně. Na gotických obloucích a pilířích, stejně jako na obřích kamenných kvádrech dodnes rozpoznáte stopy jemného zdobení, které dokazuje řemeslnou zručnost dávných stavitelů.

Většina turistů se koncentruje uvnitř stavby, kde se mají nacházet léčivé zóny. Já jsem byla mnohem více zaujata exteriérem. Precizní zpracování, štíhlost celé stavby, její založení kopírující terén a plánované sloupy a zdi tyčící se k nebesům. Pokud by byla stavba dokončena, působila by jistě dech beroucím dojmem. Na druhou stranu je to právě její hrubá podoba, která je tolik výjimečná a fascinující. Jestli vás podobná místa lákají, tak by příštím místem vašeho výletu měla být vyšehořovická tvrz.

Trosky – typické panorama Českého ráje

Kam ještě v Českém ráji? Nejsme žádné trosky, proto zdoláme Trosky! A jak jsme si s mláďaty i babičkou usmyslely, tak jsme také učinily. Předtím už jsme v okolí navštívily Lázně Bělohrad a hrad Pecka.

Trosky jsou se svým panoramatem typickým symbolem místního kraje. Čím blíže jsme přijížděly, tím majestátněji na nás obě věže – Panna i Baba – působily. Parkovné ve výši Kč 70 sice není nejnižší, ale vzhledem ke stoupavosti terénu a naší kondici jsme se nakonec rozhodly částku obětovat. Výšlap je místy poměrně prudký, ale cesta dobře schůdná.

Na nádvoří jsme chvíli obdivovaly dravé ptáky a vyzkoušely si pár kejklířských kousků (žonglování s míčky a talíři) a následně vyrazily na nižší z věží, Babu. Navzdory zdání sem vede více schodů, než na sousední, vyšší Pannu. Jsou ale široké, dřevěné a naštěstí vybavené dostatkem odpočívadel k vydýchání i pořízení krásných fotek. Výstup na Pannu po vnitřním úzkém točitém schodišti je trochu klaustrofobický, ale výhled nám za to stál.

Z naší zkušenosti se dají Trosky absolvovat v pohodě s předškolním a čerstvě školním dítětem. U menších, zhruba dvouletých dítek, jsem místy registrovala potíže se zdoláváním schodů. Na druhou stranu nutno podotknout, že zadýchaný byl i nejeden dospělý. Takže – vzhůru na hrad!

Třebíč – opati, rabíni a spousta zábavy pro děti

V srdci Vysočiny se nachází Třebíč. Město, které je oblíbeným cílem českých i zahraničních turistů. Nejčastěji sem láká židovská čtvrť, která byla zařazena na seznam památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. My jsme vyrazily stezkou po stopách opatů a rabínů. Ta zahrnuje tři zastávky, a to baziliku svatého Prokopa, židovskou čtvrť a židovský hřbitov. Vzhledem k opravdu tropickým teplotám, které zrovna panovaly a členitosti terénu jsme bohužel hřbitov kousek před cílem v rámci přežití vzdaly.

Zadní synagoga v Třebíči v židovské čtvrti zařazené na seznam památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, bílá synagoga s červenou střechou osvícená sluncem, modrá obloha

Pro děti i dospělé dále mohu doporučit návštěvu ekotechnického centra Alternátor. Rozhodně si ale vyhraďte více než hodinu, výstava je rozsáhlá. Jednou z opravdu zajímavých součástí expozice je promítání na kouli. My jsme si promítly poutavý dokument od NASA. Mnoho exponátů si navíc můžete sami osahat a vyzkoušet.

V horku nám velmi přišlo vhod koupaliště Polanka. Kromě velkého bazénu a bazénu s tobogánem je tu brouzdaliště a mělký bazén pro děti, spousta místa pro deky na louce a v neposlední řadě také hřiště s pískovištěm.

Pokud si chcete prohlédnout Třebíč z výšky, vystoupejte na městskou věž. Dá se to docela v pohodě zvládnout i s potomky předškolního a raně školního věku.

Městská věž v Třebíči, ozářená sluncem, modrá obloha

Na svých cestách miluji, pokud narazím na něco výjimečného a zajímavého. V Třebíči byl pro mě takovýmto zážitkem prodej bylinek hned za bazilikou svatého Prokopa. Na několika stolech zde naleznete vyskládané rostlinky v květináčích i s popisem, jaké účinky mají. Vybranou bylinku si sami vložíte do sáčku a do označeného otvoru na vratech vhodíte 30 Kč. Vše probíhá na základě poctivosti a slušnosti. A doufám, že to dobře funguje.

Prodej bylinek za bazilikou svatého Prokopa v Třebíči, bylinky v květináčích vyskládané na lavici

A když už budete v těchto končinách, tak ZOO Jihlava také stojí za návštěvu!

Zápisník z výletu

Jako dítě jsem měla sešit, do kterého jsem si lepila pohlednice z jednotlivých výletů a k nim si vždy zapisovala krátké zážitky. Ráda jsem se k nim za zimních večerů vracela a připomínala si prožitá dobrodružství. Nyní jsem připravila pro své dcery zápisník z výletu formou listů v různých barvách, kam si mohou naše putování také zaznamenávat a nakreslit si k nim i obrázky, nebo nalepit fotku.

Listy oboustranně vytiskneme a vyplníme, poté vložíme do euroobalu a založíme je do šanonu, abychom měly naše zážitky pěkně pohromadě. Šablony jsou velmi stručné, přehledné a vhodné spíše pro mladší školáčky, kteří si pár slovy shrnou své zážitky. My v nich máme zaznamenán už náš výlet na Trosky, do jihlavské ZOO či do Třebíče.

Pokud máte zájem, můžete si je pro své děti stáhnout také. Zdarma.

Přeji krásné zážitky z výletů a radost při jejich zapisování.

Jihlavská ZOO

Již dříve jsem slyšela, že jihlavská ZOO je menší, ale velmi hezká. Proto, když se nám naskytla příležitost, stala se tato zoologická zahrada jedním z našich výletních cílů.

Jihlavská ZOO, plánek zoologické zahrady v Jihlavě, umístění jednotlivých zvířat
ZOO Jihlava není úplně rozlehlá, ale i tak tu najdete spoustu zvířat

Výhodou ZOO Jihlava oproti té pražské je, že okolo klecí obvykle nejsou keře, takže na zvířata dobře vidí i menší děti. Velmi se nám líbily jednotlivé specializované expozice, jako například pavilon gibonů, za kterými můžete vylézt na vyhlídku a pobavit se jejich kousky. Také tropický pavilon je opravdu hezky uspořádaný, dokonce je tu naaranžován i vrak malého letadla.

Co oceníte při návštěvě s dětmi, je několik hřišť, která jim zabrání začít se při prohlídce zvířátek nudit. A možnost krmení koz granulkami za pět korun z automatu přímo ve výběhu je také zajímavým zpestřením.

Jedna z mála věcí, v čem jihlavská ZOO pokulhává, je krmení vašich „zvířátek“. Moje děti dostaly chuť na krokety se smaženým sýrem. Oba produkty byly bohužel nevalné chuti, neboť, jak jsme se náhodně dozvěděly, když stejný pokrm reklamovala paní před námi, jsou vyráběny z mražených polotovarů. Na druhou stranu je potěšující, že se zde používají plastové kelímky s potisky zvířátek, které dostanete za vratnou zálohu. Následně je buď můžete vrátit, nebo si je nechat jako milý suvenýr.

Celkově se nám návštěva moc líbila a odvezly jsme si odsud spoustu pěkných zážitků. Za zmínku stojí i to, že alespoň u některých zvířat je tu myšleno i na nevidomé, kteří si mohou osahat například maketu tygří tlapy či jazyka, nebo nohu pelikána.

Tygr sumaterský, obrázek tygra, odlitek tlapy, jihlavská ZOO myslí i na nevidomé

Mimochodem, nedaleko ZOO Jihlava se také nachází Třebíč a její opati, rabíni a spousta zábavy pro děti.

Beroun s dětmi

Jedná se bezesporu o krásné město, které nabízí spoustu důvodů, proč ho navštívit. Já jsem Beroun s dětmi navštívila několikrát a vždy jsme tu našly nové způsoby, jak se zabavit. Chcete vědět, jaké? Tak se nato pojďme podívat.

Berounská radnice, náměstí v Berouně, budova se světlou fasádou, českou vlajkou a berounskou vlajkou
Radnice na náměstí

Krom toho, že je berounské náměstí půvabné, nachází se nedaleko něho Geopark Barrandien. Které dítě, a popravdě i dospělý, by netoužilo po zhlédnutí Cesty do pravěku po vlastním trilobitovi? Zde si můžete své sny splnit. Nejen, že se dozvíte mnoho zajímavého o nejrůznějších nerostech, ale pokud budete trochu šikovní, naleznete si i vlastní zkamenělinu, kterou si můžete odnést domů. Jako bonus jsou tu jednoduché, ale zábavné prvky pro děti. Za rodinné vstupné pohybující se kolem 20 Kč návštěva rozhodně stojí.

Geopark Barrandien, kovaná železná brána s trilobitem, Muzeum Českého krasu ve Středočeském kraji
Geopark Barrandien

A znáte pohádky o medvíďatech Kubovi, Matějovi a Vojtovi? Samozřejmě, tenhle Večerníček děti milují! Kubu a Matěje stále naleznete na berounské Městské hoře, kde se krom jiného nachází i hezké hřiště a stánek s občerstvením. Kdo ocení výhled do kraje a nevadí mu nějaký ten schod, určitě navštíví rád i místní rozhlednu.

Pohled na Městskou horu z berounského náměstí
Rozhledna na Městské hoře, kde mimo jiné najdete i pohádkové médi.

Procházka podél Berounky skýtá mnoho půvabných výhledů. Komu se nechce vydat po cyklostezce například až ke koním, může se zastavit na hřišti ve tvaru pirátské lodi, nebo zavítat na dopravní hřiště, které se nachází hned vedle kempu se stánkem s občerstvením a toaletami. Výhodou je i přítomnost houpaček, kolotoče a prolézaček.

Hřiště ve tvaru pirátské lodi na břehu Berounky. Jak si užít Beroun s dětmi.
Hřiště ve tvaru pirátské lodi na břehu Berounky

Pokud tedy plánujete výlet do Berouna a obáváte se, že by to vaše děti nudilo, tak tyto obavy jsou zcela liché. Vždy narazíte na nějaké prvky, kde se děti vyřádí dosyta.

To je Pecka!

Zdalipak víte, jak vznikl hrad Pecka? Existuje více pověstí. Jedna z nich praví, že stará baba záviděla krásné panně její půvab a mládí, a proto po ní hodila ohlodanou kost. V místě, kam tato dopadla, vyrostl hrad Kost. Panna si to ovšem nedala líbit a po babě plivla pecku. A v místě dopadu od té doby stojí naše Pecka. BTW, Panna a Baba dodnes tvoří zříceninu Trosky.

zřícenína hradu Pecka, kamenné hradby, vstup do hradu Pecka,
Vstup do hradu Pecka

Nejspíše nejvýznamnějším majitelem dnes již z větší části zříceniny, byl cestovatel a spisovatel Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Jeden ze 27 českých pánů, kteří neslavně skonali při popravě na Staroměstském náměstí.

Původně gotický hrad byl postupně přestavěn v renesanční zámek, který ovšem později vyhořel a začal silně chátrat. Nyní je zčásti opraven a nabízí dvě prohlídkové trasy. Trasa A je dostatečně zajímavá a zároveň krátká tak, že si ji užijí i vaše malé děti.

nádvoří hradu Pecka, produkce kejklířů, zřícenína hradu, kamenné zdi, částečně zataženo
Nádvoří s připravovanou produkcí kejklířů

Jelikož každý hrad musí mít nějakou tu záhadu, tak ani Pecka nezůstává pozadu. Zajímavostí je tu záhadná hradní studna, která ve finále možná nikdy nebyla studnou, nýbrž tajnou chodbou.  

Z hradu je krásný výhled na stejnojmenný městys rozkládající se pod ním, který minimálně v turistické sezoně nabízí příležitost k občerstvení.

A jestli v okolí zatoužíte po troše té lázeňské pohody, nezapomeňte navštívit i Lázně Bělohrad.

truhla na přenášení opilců z hospody na hradě Pecka, proutěná truhla s nosítky
Truhla na přenášení opilců z hospody