Ženská a mužská energie

Jin a Jang. Mužský a ženský princip. Protiklady, ale zároveň doplnění. Potřeba jejich rovnováhy. Není to o tom, že by každý z nás měl v sobě jen mužskou, nebo ženskou energii. Vždy jedna převažuje, ale v určité míře fungujeme v obou.

V poslední době u sebe bojuji s jejich nevyvážeností. Ačkoli žena, pracuji více s mužskou energií, ve které trávím většinu času. Náročná práce, postarat se sama o dvě děti, zabezpečit nás, být vždy ta silná, která vše vyřeší a postará se. Do ženské energie se mohu přesunout jen na krátkou chvíli, kdy jsou povinnosti splněny a já se věnuji plně dětem. Mohu být tou laskavou maminkou, která objímá, hladí, naslouchá.

Aby mohla být žena v klidu ve své energii, potřebuje k tomu mít pocit jistoty a bezpečí. Pak se uchýlí pokojně do své ženské stránky a může její pozitiva vyzařovat i navenek.

Mnoho žen je dnes ale postaveno do pozice, kdy musí projevovat sílu, odhodlání, vytrvalost, bojovnost. Samy se musí zajistit a postarat se o své bezpečí a bezpečí své rodiny. Přitom skoro každá z nás touží být občas tou princeznou, o kterou se někdo na chvíli postará, sejme z jejích beder tíži, která na nich spočívá a dovolí jí uvelebit nerušeně v pohodlí a bezpečí svého útulného nitra.

Často to ale nejsou jen okolní podmínky a společenský tlak, který nás směřuje spíše do mužské energie. Mnohdy do ní zamíříme samy, protože se za ni můžeme schovat. Otázkou je, do jaké míry nám to prospívá, jak je to pro nás přirozené a jak nás to ovlivní z dlouhodobého hlediska, pokud vědomě potlačujeme svou ženskou stránku.

Ideální by bylo najít si vždy cestu, jak docílit rovnováhy mezi oběma energiemi, nemuset se bát uchýlit se ke své přirozenosti a najít sílu a spokojenost ve své ženské části.

Z komfortní zóny do Lisabonu

Komfortní zóna. Co to vlastně je? Prostor, ve kterém jsme zvyklí se pohybovat. Cítíme se v něm příjemně, pohodlně a bezpečně. Každý z nás má své vnitřní hranice, jejichž překonání v nás může vyvolat obavy a pocity nejistoty. Komfortní zóna je svým způsobem druh ochrany. Drží nás v ní náš prehistorický mozek, který se nás pokouší přesvědčit o tom, že mimo ni nám hrozí nebezpečí. Spousta lidí stráví uvnitř své komfortní zóny prakticky celý život a nakonec bezpečně umře. Ostatně, psala jsem už dřív, že se máme pustit do dobrodružství a udělat pro sebe něco hned dnes 🙂

Opustit komfortní zónu samozřejmě může znamenat ohrožení. Ale také je to cesta k osobnímu rozvoji, životnímu posunu, rozšíření obzorů a dosažení nových cílů. Postupně tak svou komfortní zónu zvětšujeme a to, co bylo ještě nedávno nemyslitelné, se najednou stává součástí našeho běžného života.

Já jsem hranice své zóny otestovala velmi nedávno, když mne čekala služební cesta do Lisabonu na celoevropský meeting. Nerada cestuji dopravními prostředky, které nemohu sama ovládat. Ovšem jelikož autem je to do Portugalska trochu z ruky a pilotní licenci zatím nevlastním, nezbylo mi, že svěřit svůj osud na čtyři hodiny letadlu a jeho posádce. Nakonec to byl jeden z nejpohodlnějších letů, které jsem dosud zažila. Možná to bylo i díky tomu, že opatření okolo koronaviru, resp. COVID-19, nebyla před pár týdny ještě tak přísná.

Další výzvou pro mne bylo setkání s ostatními kolegy. Každý z nás je odborníkem v jiné oblasti a témata byla velmi rozsáhlá. Navíc diskuse probíhala celou dobu v angličtině a němčině. Hlavou mi vrtala otázka: „Budu jim rozumět? A budou oni rozumět mně?“ Obavy byly zažehnány velmi rychle a po třech dnech mi už přišlo naprosto přirozené, že nepoužívám češtinu, ale přepínám automaticky mezi dvěma cizími jazyky. Dokonce jsem už začínala v angličtině i myslet 😉

A výsledek? Překonala jsem obavy z překročení hranic své komfortní zóny, vrátila se nadšena úžasnými kolegy, které jsem dosud znala jen z e-mailu, plná elánu a nových znalostí. Jako bonus jsem měla možnost si v noci prohlédnout krásné město, které jsem dosud neznala (v noci proto, že přes den jsem byla zavřená od rána do večera v zasedačce 😉 ).

Když jsem se pak zpětně ohlédla, jak jsem ještě před třemi dny pociťovala z této cesty obavy, zjistila jsem, že můj strach byl zcela zbytečný. Naopak se vše ukázalo být velkým přínosem. A proto je v pořádku otestovat občas své hranice a trochu si je rozšířit. Otevřou se vám nečekané obzory a je to jedna z cest, jak dosáhnout změny. Tak se nebojte a vykročte z komfortní zóny do zóny osobního rozvoje.

Udělejte pro sebe něco. Začněte dnes.

Poslední měsíce a týdny je můj život samá změna a kotrmelec. A ještě jich na mě dost čeká. I když se změn bojíme a často je nepříjemné vyjít ze své komfortní zóny, je to pořád lepší, než stagnovat na místě v něčem, co nám vlastně nevyhovuje.

Lepší je, sepsat si svoje cíle, pořádně se nadechnout a pak je začít krůček po krůčku realizovat. Často nejen narazíte. Kolikrát si pořádně namlátíte. Ale až se jednou ohlédnete zpět, zjistíte, že ta námaha za dosažení výsledku stála.

Tak neváhejte. Udělejte pro sebe už dnes něco, za co si v budoucnu poděkujete.

Věřte sami v sebe

Sebedůvěrou to začíná. Potom dokážete věřit i svým snům. A když ve vás bude věřit ještě někdo další, sny se začnou plnit.

Dýchej, věř a nech plynout

Ne vždy jde vše v životě podle plánu. A ne na vše plán potřebujete. Občas stačí jen dýchat, věřit a nechat věci plynout.

Mějte se rádi

Každý člověk si v životě přeje lásku. Ale ne všichni si uvědomují, jak důležité je mít v první řadě rád sám sebe. Že to zní povrchně a sobecky? Zkuste se na to podívat z druhé strany – jak vás má mít rád někdo jiný, pokud necítíte lásku sami k sobě?

live life in full bloom, zlatý nápis, tyrkysové pruhy, růže a pivoňky

Jeden každý z nás je unikátní, výjimečný a specifický. Všichni máme své dobré i horší stránky. A je potřeba přijímat se. Se vším všudy. To, že nejsme dokonalí, nás činí právě jedinečnými. Hlavní je, zaměřit se na svoje pozitiva a na slabiny příliš neupozorňovat. Zabývejte se jimi pouze v případě, že s nimi chcete bojovat a zlepšit se.

Neustálá snaha o rozvoj a zlepšování je jednou z nejlepších cest k sebelásce. Objevte svoje talenty. Pusťte se s nadšením do objevování a učení. Zjistěte, na co máte nadání a s plnou vervou se zakousněte do sebezdokonalování. Uvědomte si, jak úžasně se cítíte, když se vám něco podaří. A nezapomeňte se za to pochválit. Nestyďte se přijímat chválu a komplimenty od ostatních. Nesnižujte svou hodnotu. Před sebou, ani před nikým jiným. Mějte se rádi.

Jak zvládat stres: dechové cvičení 4+4

Každý z nás se občas potýká se stresem. Ten může mít spoustu nejrůznějších příčin i projevů. Čím dál častějším důsledkem bývá například bušení srdce a úzkostné stavy. Existuje mnoho metod, jak dostat stres a jeho projevy alespoň trochu pod kontrolu.

Způsob, na který bych se chtěla zaměřit dnes, nazývám 4+4. Vychází z principu, kdy se po čtyři vteřiny nadechujete a po stejnou dobu dech zadržíte. Následuje opět čtyřvteřinový výdech a stejně dlouhé zadržení dechu.

Mnoha lidem u tohoto dechového cvičení pomáhá také vizualizace. Nejčastěji probíhá tak, že si buď v duchu představujete, nebo na papír nakreslíte čtverec, v jehož rozích jsou body. V mysli, nebo prstem na papíře se pohybujete po jednotlivých stranách čtverce po dobu čtyř vteřin během nádechu či výdechu a na čtyři vteřiny se zastavíte v každém z rohů při zadržení dechu. Sekundy přitom v duchu počítáte.

Po několika opakováních obvykle dochází k ústupu či zmírnění potíží vyvolaných stresovou situací.

Pustit se do dobrodružství

Jak se cítíte ve své komfortní zóně? Jste plně spokojeni se všemi aspekty svého života? Nebo by to někde sneslo vylepšení? Možná je na čase, pustit se do dobrodružství. Může vám ublížit. Ale monotónnost vás zabije. Člověk je předurčen k tomu, aby byl zvídavý a testoval svoje hranice. Začněte menšími změnami a osmělte se k dobrodružství. Třeba z toho bude parádní jízda.

Berte život z té lepší stránky

Každý občas máme den, kdy se nám nic nedaří. Jsme naštvaní, rozmrzelí, nic nás nebaví a vše nás rozčiluje. V takový den je ideální se na chvíli zastavit a podívat se na život z té lepší stránky.

Zlobí vás děti? Díky bohu, že jsou zdravé a mají na zlobení dost energie.

Naštval vás partner? Tudíž máte partnera, který ve vás stále vzbuzuje emoce a není vám naprosto lhostejný.

V práci byl náročný den? To ovšem znamená, že máte zaměstnání, díky kterému můžete živit svou rodinu.

Na poledním menu došlo vaše oblíbené jídlo? Pořád máte na výběr ze tří dalších variant. Někteří lidé už tři dny nejedli.

Franta má zase nové auto? Možná kvůli tomu, aby na něj vydělal, musel obětovat spoustu času, který vy jste strávili se svou rodinou.

Došlo pivo? Někde došla voda.

Ujela vám tramvaj? “Co je to tramvaj?”, ptá se dítě, které chodí denně pěšky deset kilometrů do školy.

Spousta z nás má ve svém životě opravdové problémy, se kterými se musí potýkat a snaží se je vyřešit. Ale někdy je dobré se zamyslet, zda jsou určité potíže skutečně tak velké, nebo je nejlepší nad nimi mávnout rukou, zasmát se, uvědomit si, jak moc se máme dobře a věřit, že zase bude brzy lépe.

Najdi svoji cestu

Může být trnitá. Může být hrbolatá. Může být v mlze. Ale vždycky tu bude. Jen je potřeba věřit, že ačkoli se zdá být situace jakkoli složitá, vždy z ní vede cesta. Najděte tu svoji. A kéž vám na ní většinu času svítí slunce.