Inspirace a její zdroje

Tento týden se mi nějak došla inspirace pro článek na blog. Jindy mívám hlavu plnou nápadů klidně na několik týdnů dopředu, ale tentokrát jsem měla nějaký útlum. A tak jsem o té své inspiraci a jejích zdrojích přemýšlela. O některé bych se s vámi chtěla dneska podělit, protože mi během tohoto týdne udělaly radost. Načerpala jsem z nich hodně nových podnětů – nejen pro blog, ale celkově do života.

kytice žlutých narcisů na čeném pozadí. I z květin můžeme čerpat inspiraci.

Celý ten můj útlum měl asi vícero příčin. Přeci jen už jsme díky době koronavirové omezeni v nejrůznějších aktivitách dost dlouho. A pro mě často bylo zdrojem inspirace cestování a poznávání nových míst. Však dostatek článků najdete i tady na blogu.

Navíc se mi toho nahrnulo spoustu v práci a já si začínala připadat opět jako ten legendární křeček v kolečku. Ten sice pořád běží, ale zároveň mu docházejí síly a jen přemýšlí, jak se neuhnat úplně.

Naštěstí jsem měla asi v půlce týdne videohovor s kolegyněmi z Ruska, Rumunska a Itálie. A zjistila jsem, že jsme na tom všechny úplně stejně. Navzdory, nebo možná právě kvůli téhle době plné výzev, nám přibylo hrozně práce. Zatímco některým se zkracují úvazky, my máme denně přesčasy. A nejlépe to shrnula Olga, která vyjádřila pocity nás všech slovy: “Připadám si jako hasič. Jeden ohýnek uhasím a najednou kolem mě vyskočí pět dalších.”

Je to možná taková drobnost, ale mně hrozně pomohlo vědomí, že v tom nejsem sama. Že to není moje selhání, když toho mám nad hlavu. Takže rada číslo jedna: spojte se s lidmi, kteří jsou na tom podobně, jako vy. Dodají vám sílu, optimismus a možná taky inspiraci, jak to všechno zvládnout.

Druhou inspirací byl úžasný motivační hovor jedné neuvěřitelné dámy. Jmenuje se Natalia Byková a jestli máte zájem, koukněte se na její instagram nataliabykovacz. Přes něj teď bude pokračovat v sérii vysílání vždy květnová úterý od 18:30. Nebo rovnou mrkněte na její projekt pro osobní rozvoj Smart Akademie. Ona je pro mě velký zdroj inspirace. Sama začínala prakticky od nuly a vlastní pílí, úsilím a neustálým seberozvíjením se dostala tam, kde je dnes. Navíc je to velice příjemný člověk.

No, a posledním člověkem, který mi tenhle týden s útlumem mé inspirace pomohl, je Sára, autorka tohoto blogu. Sleduji ji už hodně let a pořád mě to s ní baví. Je to výjimečná osůbka, zabývající se tématy, která jsou mi blízká. Včera už jsem si nutně potřebovala po celém tom náročném týdnu prostě vyčistit hlavu. Zabrousila jsem na Sářin blog a stačilo pár článků k navození pohody.

Doufám, že dnešní článek pomůže s načerpáním nové inspirace i vám. A že se případně podělíte o ty svoje osvědčené zdroje, třeba do komentářů 😉

21 denní výzva pro lepší já

Říká se, že pokud nějakou věc praktikujeme 21 dní, stane se z ní zvyk. A jelikož zvyk je železná košile, stane se to, co jsme si za tuto dobu osvojili, naší novou součástí. Připravila jsem pro vás proto 21 denní výzvu pro vaše lepší já.

Obsahuje 10 bodů. Můžete po dobu 21 dní aplikovat všechny, nebo se zaměřit na ty oblasti, kde cítíte potřebu zlepšení. Tak jdeme na to?

21 denní výzva pro vaše lepší já, barevná pírka v pozadí, pastelová pírka

1) Přestaňte prokrastinovat.


Už naši předci říkali: „Co můžeš udělati dnes, neodkládej na zítřek.“ Pokud vám to pomůže, sepište si seznam věcí (tzv. to do list), které potřebujete udělat a přiřaďte jim prioritu od 1 do 3. Začněte s nejvyšší prioritou a postupně se propracovávejte k ostatním záležitostem. Jakmile máte splněno, odškrtněte si položku ze seznamu. Vizuální vnímání zvýší vaši motivaci.

Mimochodem, víte, co si na svůj „to do list” píše růžový panter?

  • To do
  • To do
  • To do, to do, to do,
  • To do, to doooooo…

2) Dávejte svým blízkým najevo, že je máte rádi.

Víc je objímejte, Řekněte jim to. Připravte pro ně drobné překvapení. Zavolejte jim. Nechte jim hezký vzkaz na ledničce, nebo jim během dne pošlete SMSku. Uvařte jim oblíbené jídlo. Pochvalte je. Každý z nás si najde ten nejlepší způsob, jak své city projevit.

3) Aktivně naslouchejte.

Když vám někdo něco říká, vnímejte jeho sdělení svou celou bytostí. Poslouchejte nejen ušima, ale zaměřte se i na nonverbální komunikaci. Nepřerušujte a vyslechněte si celý projev. Buďte přítomni nejen tělem, ale i duší. Neposlouchejte jen na půl ucha, ale věnujte svému protějšku plnou pozornost.

4) Nestěžujte si.

„Teda, tady je zase nepořádek.“ „Dneska jsem tak unavená.“ „Ta dnešní porada byla tak nudná.“ Poznáváte se v tom? Také máte potřebu si neustále na něco stěžovat?  Bohužel si tím obvykle nepomůžete a naopak ještě zhoršíte svoje rozpoložení. Takže, zkuste si nepostěžovat za 21 dní ani jednou. Schválně.

5) Stanovte si rozpočet a dodržujte ho.

Sepište si všechny výdaje, které během měsíce máte. Rozdělte si je na nezbytné a zbytné. Nepodvádějte a buďte k sobě opravdu upřímní. Vážně potřebujete utrácet za všechny ty věci? Nešlo by některé výdaje optimalizovat, například úpravou telefonního tarifu? Najdete prostor něco si každý měsíc ušetřit? A na co byste si rádi uspořili? Sepište si měsíční rozpočet a poctivě ho dodržujte. Možná vás překvapí, za co jste dosud zbytečně vyhazovali peníze a na konci měsíce budete potěšeni několika stovkami navíc, které byste bez striktního dodržování rozpočtu rozfofrovali.

Což ovšem neznamená, že byste se neměli aspoň trochu rozmazlovat. Bez velkého rozpočtu to jde třeba těmito 5 způsoby.

6) Vyhýbejte se negativitě.

Nalaďte se pozitivně. Berte život z té lepší stránky. Když se přistihnete při negativní myšlence, co nejdříve ji zapuďte a obraťte svou mysl jiným směrem.

7) Vystupte ze své komfortní zóny.

Já vím, že se s tím už opakuji. Ale prostě je to tak. Dokud neotestujete své limity a nevydáte se za hranice své komfortní zóny, často se nikam neposunete.  Zkuste každý den najít jednu drobnost, kterou uděláte jinak. Půjdete domů z práce jinou cestou. Uvaříte jídlo podle nového receptu. Pustíte si Mozarta, ačkoli jste zarytí fanda Rammsteinu. Promluvíte si se šéfem o zvýšení svého platu. Možností je milion.

8) Buďte tolerantní.

Přestaňte soudit okolí, aniž byste znali pozadí událostí. Každý z nás někdy udělal něco, co nebylo zrovna morální či etické. Jsme jenom lidé a děláme chyby. Nesledujte bulvár, který se snaží na každého vyhrabat špínu, a spíše hledejte v lidech to lepší.

9) Buďte laskaví.

Občas stačí jen milý úsměv. Slušně pozdravit. Udělat drobné nezištné gesto pro cizího člověka. Složte někomu kompliment. A nezapomeňte ho složit také sobě, protože i to je projev laskavosti vůči sobě samému.

10) Buďte zvídaví.

Možná si najdete nového koníčka. Vždycky jste se chtěli naučit nový jazyk? Pořiďte si slovník a každý den se naučte 10 slovíček, nebo si najděte online kurz. Obdivovali jste, jak vaše babička háčkuje? Tak směle do toho, návodů je na internetu milion. Cokoli vás kdy zajímalo, najděte si na to teď čas. Stačí po malinkých kouscích a uvidíte, jaké vzrušení při objevování zažijete.

Tak co, troufnete si zaměřit se v následujích 21 dnech na všech 10 bodů najednou, nebo do toho půjdete postupně? Nezapomeňte dát vědět, jak to šlo a co vše se u vás po této výzvě změnilo.

Jak se nepřetěžovat

Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já se opětovně přesvědčila o tom, že jsem sama na sebe mnohem tvrdší, než moje okolí. To je prostě moje povaha, mám to v genech a jiná asi nebudu. Stejně mám se ráda takovou, jaká jsem.

Zároveň jsem zjistila, že se snažím být dokonalá a mít co největší kontrolu nad příliš mnoha aspekty svého života najednou. Být perfektní matka. Podávat skvělé výkony v práci. Udržovat co nejlepší vztahy. Vzdělávat se a rozvíjet. Ve finále se cítím jako žonglér, která má roztočených na tyčkách několik talířů, mezi kterými musí neustále přebíhat a udržovat je v pohybu, nebo mu spadnou (a v nejhorším případě shodí i ty ostatní).

Jenže člověk nemůže donekonečna běhat jako křeček v kolečku. I ten se jednou unaví. Čím dál více se snažím nacházet chvilky sama pro sebe, ve kterých se cíleně zaměřuji na to, abych vypnula svou permanentně šrotující hlavu. Nedělat prostě nic. A nemít výčitky z toho, že se jen tak flákám.

Není to flákání. Je to součást péče o mne samotnou. A jeden ze způsobů, jak se rozmazlovat. Má smysl ležet na gauči, z každé strany přitulené jedno dítě a na klíně kočku. Nic nedělat, jen poslouchat, co mi vypráví. Ano, občas se do diskuse zapojí i kočka. Má smysl napustit si horkou vanu, přidat do ní epsomskou sůl a půl hodiny prostě jenom relaxovat. Má smysl sednout si na chvíli venku, vyhřívat se na sluníčku a nechat myšlenky volně plynout.

Protože tím, že věnujete nějaký čas jen sobě a svému odpočinku, budete mnohem vyrovnanější rodič, v práci podáte lepší výkony a nebudete protivní na své blízké. Tak hlavně neužeňte sami sebe.

Ženská a mužská energie

Jin a Jang. Mužský a ženský princip. Protiklady, ale zároveň doplnění. Potřeba jejich rovnováhy. Není to o tom, že by každý z nás měl v sobě jen mužskou, nebo ženskou energii. Vždy jedna převažuje, ale v určité míře fungujeme v obou.

V poslední době u sebe bojuji s jejich nevyvážeností. Ačkoli žena, pracuji více s mužskou energií, ve které trávím většinu času. Náročná práce, postarat se sama o dvě děti, zabezpečit nás, být vždy ta silná, která vše vyřeší a postará se. Do ženské energie se mohu přesunout jen na krátkou chvíli, kdy jsou povinnosti splněny a já se věnuji plně dětem. Mohu být tou laskavou maminkou, která objímá, hladí, naslouchá.

Aby mohla být žena v klidu ve své energii, potřebuje k tomu mít pocit jistoty a bezpečí. Pak se uchýlí pokojně do své ženské stránky a může její pozitiva vyzařovat i navenek.

Mnoho žen je dnes ale postaveno do pozice, kdy musí projevovat sílu, odhodlání, vytrvalost, bojovnost. Samy se musí zajistit a postarat se o své bezpečí a bezpečí své rodiny. Přitom skoro každá z nás touží být občas tou princeznou, o kterou se někdo na chvíli postará, sejme z jejích beder tíži, která na nich spočívá a dovolí jí uvelebit nerušeně v pohodlí a bezpečí svého útulného nitra.

Často to ale nejsou jen okolní podmínky a společenský tlak, který nás směřuje spíše do mužské energie. Mnohdy do ní zamíříme samy, protože se za ni můžeme schovat. Otázkou je, do jaké míry nám to prospívá, jak je to pro nás přirozené a jak nás to ovlivní z dlouhodobého hlediska, pokud vědomě potlačujeme svou ženskou stránku.

Ideální by bylo najít si vždy cestu, jak docílit rovnováhy mezi oběma energiemi, nemuset se bát uchýlit se ke své přirozenosti a najít sílu a spokojenost ve své ženské části.

Z komfortní zóny do Lisabonu

Komfortní zóna. Co to vlastně je? Prostor, ve kterém jsme zvyklí se pohybovat. Cítíme se v něm příjemně, pohodlně a bezpečně. Každý z nás má své vnitřní hranice, jejichž překonání v nás může vyvolat obavy a pocity nejistoty. Komfortní zóna je svým způsobem druh ochrany. Drží nás v ní náš prehistorický mozek, který se nás pokouší přesvědčit o tom, že mimo ni nám hrozí nebezpečí. Spousta lidí stráví uvnitř své komfortní zóny prakticky celý život a nakonec bezpečně umře. Ostatně, psala jsem už dřív, že se máme pustit do dobrodružství a udělat pro sebe něco hned dnes 🙂

Opustit komfortní zónu samozřejmě může znamenat ohrožení. Ale také je to cesta k osobnímu rozvoji, životnímu posunu, rozšíření obzorů a dosažení nových cílů. Postupně tak svou komfortní zónu zvětšujeme a to, co bylo ještě nedávno nemyslitelné, se najednou stává součástí našeho běžného života.

Já jsem hranice své zóny otestovala velmi nedávno, když mne čekala služební cesta do Lisabonu na celoevropský meeting. Nerada cestuji dopravními prostředky, které nemohu sama ovládat. Ovšem jelikož autem je to do Portugalska trochu z ruky a pilotní licenci zatím nevlastním, nezbylo mi, že svěřit svůj osud na čtyři hodiny letadlu a jeho posádce. Nakonec to byl jeden z nejpohodlnějších letů, které jsem dosud zažila. Možná to bylo i díky tomu, že opatření okolo koronaviru, resp. COVID-19, nebyla před pár týdny ještě tak přísná.

Další výzvou pro mne bylo setkání s ostatními kolegy. Každý z nás je odborníkem v jiné oblasti a témata byla velmi rozsáhlá. Navíc diskuse probíhala celou dobu v angličtině a němčině. Hlavou mi vrtala otázka: „Budu jim rozumět? A budou oni rozumět mně?“ Obavy byly zažehnány velmi rychle a po třech dnech mi už přišlo naprosto přirozené, že nepoužívám češtinu, ale přepínám automaticky mezi dvěma cizími jazyky. Dokonce jsem už začínala v angličtině i myslet 😉

A výsledek výletu do Lisabonu?

Překonala jsem obavy z překročení hranic své komfortní zóny, vrátila se nadšena úžasnými kolegy, které jsem dosud znala jen z e-mailu, plná elánu a nových znalostí. Jako bonus jsem měla možnost si v noci prohlédnout krásné město, které jsem dosud neznala (v noci proto, že přes den jsem byla zavřená od rána do večera v zasedačce 😉 ).

Když jsem se pak zpětně ohlédla, jak jsem ještě před třemi dny pociťovala z této cesty obavy, zjistila jsem, že můj strach byl zcela zbytečný. Naopak se vše ukázalo být velkým přínosem. A proto je v pořádku otestovat občas své hranice a trochu si je rozšířit. Otevřou se vám nečekané obzory a je to jedna z cest, jak dosáhnout změny. Tak se nebojte a vykročte z komfortní zóny do zóny osobního rozvoje.

Udělejte pro sebe něco. Začněte dnes.

Poslední měsíce a týdny je můj život samá změna a kotrmelec. A ještě jich na mě dost čeká. I když se změn bojíme a často je nepříjemné vyjít ze své komfortní zóny, je to pořád lepší, než stagnovat na místě v něčem, co nám vlastně nevyhovuje. Tak neváhejte. Udělejte pro sebe něco už dnes. Něco, za co si v budoucnu poděkujete.

Udělejte pro sebe dnes něco, za co si v budoucnu poděkujete.

Lepší je, sepsat si svoje cíle, pořádně se nadechnout a pak je začít krůček po krůčku realizovat. Často nejen narazíte. Kolikrát si pořádně namlátíte. Ale až se jednou ohlédnete zpět, zjistíte, že ta námaha za dosažení výsledku stála. A nebojte se po cestě i odpočívat a nabírat síly.

Věřte sami v sebe

Sebedůvěrou to začíná. Věřte sami v sebe. Potom dokážete věřit i svým snům. A když ve vás bude věřit ještě někdo další, sny se začnou plnit. Nevzdávejte to a pokračujte ve své cestě. Vytrvejte a budoucnost se vám odvděčí.

Mějte se rádi

Každý člověk si v životě přeje lásku. Ale ne všichni si uvědomují, jak důležité je mít v první řadě rád sám sebe. Že to zní povrchně a sobecky? Zkuste se na to podívat z druhé strany – jak vás má mít rád někdo jiný, pokud necítíte lásku sami k sobě?

live life in full bloom, zlatý nápis, tyrkysové pruhy, růže a pivoňky

Jeden každý z nás je unikátní, výjimečný a specifický. Všichni máme své dobré i horší stránky. A je potřeba přijímat se. Se vším všudy. To, že nejsme dokonalí, nás činí právě jedinečnými. Hlavní je, zaměřit se na svoje pozitiva a na slabiny příliš neupozorňovat. Zabývejte se jimi pouze v případě, že s nimi chcete bojovat a zlepšit se.

Neustálá snaha o rozvoj a zlepšování je jednou z nejlepších cest k sebelásce. Objevte svoje talenty. Pusťte se s nadšením do objevování a učení. Vystupte ze své komfortní zóny. Zjistěte, na co máte nadání a s plnou vervou se zakousněte do sebezdokonalování. Uvědomte si, jak úžasně se cítíte, když se vám něco podaří. A nezapomeňte se za to pochválit. Nestyďte se přijímat chválu a komplimenty od ostatních. Nesnižujte svou hodnotu. Před sebou, ani před nikým jiným. Mějte se rádi.

Jak zvládat stres: dechové cvičení 4+4

Každý z nás se občas potýká se stresem. Ten může mít spoustu nejrůznějších příčin i projevů. Čím dál častějším důsledkem bývá například bušení srdce a úzkostné stavy. Jenže, jak zvládat stres? Existuje mnoho metod, jak jej a jeho projevy dostat alespoň trochu pod kontrolu.

Způsob, na který bych se chtěla zaměřit dnes, nazývám 4+4. Vychází z principu, kdy se po čtyři vteřiny nadechujete a po stejnou dobu dech zadržíte. Následuje opět čtyřvteřinový výdech a stejně dlouhé zadržení dechu.

Schéma dechového cvičení, jak zvládat stres

Mnoha lidem u tohoto dechového cvičení pomáhá také vizualizace. Nejčastěji probíhá tak, že si buď v duchu představujete, nebo na papír nakreslíte čtverec, v jehož rozích jsou body. V mysli, nebo prstem na papíře se pohybujete po jednotlivých stranách čtverce po dobu čtyř vteřin během nádechu či výdechu a na čtyři vteřiny se zastavíte v každém z rohů při zadržení dechu. Sekundy přitom v duchu počítáte.

Po několika opakováních obvykle dochází k ústupu či zmírnění potíží vyvolaných stresovou situací. Je však potřeba na sobě pracovat dlouhodobě a najít si i další způsoby, jak zvládat stres. Důležité je nepřetěžovat se. A nebo alespoň najít rovnováhu a prožitý stres vyvážit tím, že se o sebe budete starat a rozmazlovat se.