Komfortní zóna. Co to vlastně je? Prostor, ve kterém jsme zvyklí se pohybovat. Cítíme se v něm příjemně, pohodlně a bezpečně. Každý z nás má své vnitřní hranice, jejichž překonání v nás může vyvolat obavy a pocity nejistoty. Komfortní zóna je svým způsobem druh ochrany. Drží nás v ní náš prehistorický mozek, který se nás pokouší přesvědčit o tom, že mimo ni nám hrozí nebezpečí. Spousta lidí stráví uvnitř své komfortní zóny prakticky celý život a nakonec bezpečně umře. Ostatně, psala jsem už dřív, že se máme pustit do dobrodružství a udělat pro sebe něco hned dnes 🙂
Opustit komfortní zónu samozřejmě může znamenat ohrožení. Ale také je to cesta k osobnímu rozvoji, životnímu posunu, rozšíření obzorů a dosažení nových cílů. Postupně tak svou komfortní zónu zvětšujeme a to, co bylo ještě nedávno nemyslitelné, se najednou stává součástí našeho běžného života.
Já jsem hranice své zóny otestovala velmi nedávno, když mne čekala služební cesta do Lisabonu na celoevropský meeting. Nerada cestuji dopravními prostředky, které nemohu sama ovládat. Ovšem jelikož autem je to do Portugalska trochu z ruky a pilotní licenci zatím nevlastním, nezbylo mi, že svěřit svůj osud na čtyři hodiny letadlu a jeho posádce. Nakonec to byl jeden z nejpohodlnějších letů, které jsem dosud zažila. Možná to bylo i díky tomu, že opatření okolo koronaviru, resp. COVID-19, nebyla před pár týdny ještě tak přísná.
Další výzvou pro mne bylo setkání s ostatními kolegy. Každý z nás je odborníkem v jiné oblasti a témata byla velmi rozsáhlá. Navíc diskuse probíhala celou dobu v angličtině a němčině. Hlavou mi vrtala otázka: „Budu jim rozumět? A budou oni rozumět mně?“ Obavy byly zažehnány velmi rychle a po třech dnech mi už přišlo naprosto přirozené, že nepoužívám češtinu, ale přepínám automaticky mezi dvěma cizími jazyky. Dokonce jsem už začínala v angličtině i myslet 😉
A výsledek výletu do Lisabonu?
Překonala jsem obavy z překročení hranic své komfortní zóny, vrátila se nadšena úžasnými kolegy, které jsem dosud znala jen z e-mailu, plná elánu a nových znalostí. Jako bonus jsem měla možnost si v noci prohlédnout krásné město, které jsem dosud neznala (v noci proto, že přes den jsem byla zavřená od rána do večera v zasedačce 😉 ).
Když jsem se pak zpětně ohlédla, jak jsem ještě před třemi dny pociťovala z této cesty obavy, zjistila jsem, že můj strach byl zcela zbytečný. Naopak se vše ukázalo být velkým přínosem. A proto je v pořádku otestovat občas své hranice a trochu si je rozšířit. Otevřou se vám nečekané obzory a je to jedna z cest, jak dosáhnout změny. Tak se nebojte a vykročte z komfortní zóny do zóny osobního rozvoje.
