Sunshineday, aneb den prozářený sluncem

Na těchto lifestylových  stránkách se s vámi chci podělit o všechny krásy života, které mám ráda. Protože každý den může být prozářený sluncem, pokud si ho nosíte uvnitř.

Občas se všichni potřebujeme zastavit a načerpat trochu energie. Nebo inspirace. Na recept, styl, cestování, kosmetiku. Na výrobu něčeho hezkého a zajímavého. Případně se jen tak začíst, inspirovat se citátem, udělat si chvilku pro sebe.

To mne vedlo k psaní tohoto blogu. Přinést do všedních dní trochu toho sluníčka a pohody. Budu ráda, pokud se mi to podaří a čtení mých článků vám přinese radost. Těším se samozřejmě i na vaše komentáře. Formulář k nim naleznete vždy dole po rozkliknutí jednotlivých příspěvků.

Krásný slunečný den všem.

Dýňové latté

aneb Pumpkin spice latté

Hrozně ráda brouzdám po zahraničních webech a hledám nejrůznější inspiraci. Není tudíž tajemstvím, že můj oblíbený zdroj je také Pinterest. A na něm v podzimním období neustále narážíte na “pumpkin spice latté”, bez kterého si Američané asi neumí tuto roční dobu vůbec představit.

No, a jelikož jsem nejen zvídavá, ale také velice mlsná, tak jsem prostě tento nápoj musela vyzkoušet. V USA je dýňové koření, neboli pumpkin spice, zcela běžně k dostání. V našich končinách nezbylo, než zapojit tvůrčího ducha, nakoupit potřebné ingredience a směs si vytvořit sama.

Potřebovala jsem nové koření, hřebíček, skořici, muškátový oříšek a zázvor. Všechny druhy je nutno použít mleté, ale nové koření a hřebíček jsme sehnaly jen vcelku.

Tudíž přišel na řadu starý dobrý hmoždíř. Naštěstí mám nejen dva hmoždíře, ale i dvě děti, takže nám práce šla pěkně od ruky.

Jednotlivé přísady jsme smíchaly v poměru

3 polévkové lžíce mleté skořice

2 čajové lžičky mletého zázvoru

2 čajové lžičky mletého muškátového oříšku

2 čajové lžičky nadrceného hřebíčku

2 čajové lžičky drceného nového koření.

Dále je potřeba

1 plechovka slazeného kondenzovaného mléka

1 kelímek 12% smetany

V zavařovací lahvi jsem smíchala plechovku kondenzovaného mléka se smetanou a přidala tři čajové lžičky koření. Důkladně jsem promíchala a nechala chvíli odstát, aby se chuť koření spojila s mléčnou směsí.

Následně jsem vše přecedila přes jemné sítko a uzavřela do skleněné zavařovačky. Směs skladuji v lednici. Tipla bych, že by mohla vydržet v lednici tak týden, ale pravděpodobně zmizí mnohem rychleji 😉 . Přidávám si ji teď do každé kávy, protože hezky zahřeje.

Komu nestačí jen dýňové koření a chce mít ve své kávě opravdu i tu dýni samotnou, může dle nejrůznějších receptů přidat do mléčné směsi s kořením také tři lžičky dýňového pyré a vše prohřát ve vodní lázni, aby se suroviny důkladně spojily. Toto ale nemám vyzkoušeno, mě plně uspokojuje samotná chuť koření a sladkost kondenzovaného mléka.

Facebook
Twitter
Pinterest

Květinová krabička, aneb flower box

V poslední době mě zaujala květinová aranžmá, kdy jsou jednotlivé květy zapíchané v krabičce. Pro inspiraci jich najdete spoustu na Pinterestu pod heslem flower box.  

A jelikož jsme s dětmi měly jednoho sychravého sobotního odpoledne chuť něco tvořit, padla volba na naši vlastní květinovou krabičku. Samozřejmě se dá vyrobit i z živých květů, kdy krabici vystelete igelitem, vložíte aranžovací hmotu pro mokré použití a jednotlivé květiny do ní zapícháte.

Ale protože nám už s podzimem růže na zahradě odkvetly a nakoupit živé v květinářství by byla „trochu drahá sranda“, rozhodly jsme se pro verzi s umělými růžemi. Objednaly jsme si kvítka růží z AliExpressu a pracovaly s nimi.

Jako základ nám posloužila krásná, lesklá, růžová krabička od mého oblíbeného parfému.

Místo aranžovací hmoty jsme zužitkovaly zbytek polystyrenu. Ten jsme nakrájely obyčejným kuchyňským nožem dle vnitřního rozměru krabice.

Následovalo načechrávání růžových květů, které dopravou poněkud utrpěly. Ovšem dcerky projevily dostatečnou míru trpělivosti a za chvíli byly růže připraveny k použití. Pak už je jen stačilo v řadách nalepit na polystyren pomocí tavné pistole.

Pro tentokrát to není úplně dokonalé. Každopádně radost ze společného tvoření byla veliká a to je hlavní 😉

Facebook
Twitter
Pinterest

Moje nejoblíbenější barva je říjen

Na konci letošního října bylo ještě krásné počasí, které přímo volalo po pořízení fotek nádherně vybarvené přírody.

Facebook
Twitter
Pinterest

Miluji podzim

Podzim je moje nejmilejší roční období a proto mě focení jeho krás obzvlášť baví.

Facebook
Twitter
Pinterest

Kefírové lívance

Tyhle lívance mám spojené s dětstvím a létem. Úplně nejlépe totiž chutnají s čerstvými borůvkami. Obzvláště, když je konzumujete o prázdninách na dvorku chaloupky, pěkně na venkovském vzduchu. Po zbytek roku jsme si je dávali alespoň s borůvkovým kompotem, kterým mě vždy obdarovávala moje kmotřička.

Jelikož borůvková sezona je dávno za námi a kmotřička není dávno mezi námi, museli jsme se tentokrát spokojit s variantou za použití višňové marmelády. A popravdě, nebylo to vůbec špatné. Výhodou těchto lívanců je, že jsou díky kefíru krásně lehoučké.

Na přípravu potřebujeme

500 ml kefíru

1 vejce

1 čajovou lžičku jedlé sody

špetku soli

1 – 2 čajové lžičky cukru

přibližně 12 plných polévkových lžic polohrubé mouky

V míse smícháme kefír a vejce, přidáme sodu, sůl a cukr a zamícháme. Pak po lžicích přidáváme mouku a důkladně promícháváme metličkou, aby se netvořily hrudky. Množství mouky přidávám obvykle od oka, dokud nevznikne středně řídké těsto.

Lívance smažím krátce nasucho na dobře rozpálené pánvi. Z lívanečníku by samozřejmě měly všechny hezky stejnorodý tvar. Ale jelikož jím nedisponuji, musíme si vystačit s mými šišatými výtvory tvořenými na běžné pánvičce. Ostatně, na chuti jim to nijak neubírá.

Tentokrát jsem je nazdobila višňovou marmeládou, na ni dala šlehačku a posypala třtinovým skořicovým cukrem. Co vám budu povídat, tak tak jsem je stihla vyfotit, než se po nich zaprášilo.

Tak je určitě vyzkoušejte taky. A nezapomeňte si uložit recept na léto a ochutnat borůvkovou variantu. Budu taky ráda za vaše komentáře, jaké variace jste otestovali vy, a která se vám osvědčila nejlépe.

Facebook
Twitter
Pinterest

Thajská polévka – skvělý pomocník při nachlazení

Miluji podzim. Období burčáku, barevného listí, hřejivých kašmírových svetrů, dýňové polévky a kaštanů. A taky nejrůznějších rýmiček. Proto konečně přidávám slíbený recept na thajskou polévku, která je nejen chutná, ale také zahřeje a pomůže vyhnat případné breberky.

Příprava je úplně jednoduchá a ingredience snadno seženete. Můžete si připravit jemnější verzi, nebo ji trochu přiostřit tak, jak to mám ráda já.

Na přípravu si uchystáme

kokosový olej

zázvor

česnek

vývar z bujónu cca. ½ litru

červenou kari pastu

kokosové mléko 1 plechovka

široké rýžové nudle

sušený koriandr

limetku

drcené chilli papričky pro milovníky pálivého

Zázvor a česnek nakrájíme opravdu nadrobno a na kokosovém oleji je necháme rozvonět. Poté přidáme lžíci červené kari pasty a ještě chvíli restujeme. Zalijeme trochou vývaru a následně rozmícháme plechovku kokosového mléka. Jelikož já to mám ráda pálivé, přidávám v této fázi drcené chilli papričky. Přilijeme zbytek vývaru, chvíli povaříme a přisypeme sušený koriandr dle chuti. Ještě chvíli vaříme, následně vypneme sporák a necháváme pod pokličkou „dojít“, aby se všechny chutě spojily a zvýraznily.

Po zhruba půlhodinovém odpočinku pod pokličkou je čas přivést polévku ještě jednou k varu a přidat do ní široké rýžové nudle. Mohu vřele doporučit, abyste si nudle před přidáním do polévky nalámali, protože to výrazně usnadní následnou konzumaci 😉 Nudle změknou poměrně rychle, a to je čas stáhnout celou polévku ze sporáku a zakápnout ji několika kapkami limetkové šťávy pro doladění.

Já polévku připravuji poměrně hutnou a podávám ji často místo hlavního jídla. Osvědčila se mi v první fázi, kdy na mě tak zvaně „něco lezlo“. Díky kombinaci česneku, zázvoru a chilli papriček to breberky vzdaly hned v počátku.

Facebook
Twitter
Pinterest

Dýchej, věř a nech plynout

Ne vždy jde vše v životě podle plánu. A ne na vše plán potřebujete. Občas stačí jen dýchat, věřit a nechat věci plynout.

Facebook
Twitter
Pinterest

Vyšehořovická tvrz

Kdo z vás již zavítal na vyšehořovickou tvrz? Nebýt letošní Hradozámecké noci, asi bych se o ní nedozvěděla ani já. A přitom je to tak půvabné místo! Z gotické tvrze již zůstaly jen trosky, ale i tak je dostatečně zachovalá na to, abyste si mohli udělat obrázek o její původní rozlehlosti. Věž se nám do dnešních dní bohužel nezachovala, ovšem zdi některých dalších objektů se tyčí k nebi v původní výši.

K návštěvě rozhodně mohu doporučit podvečer, kdy se zdivo zbarví odlesky zapadajícího slunce a poslední paprsky nahlédnou i do podzemních prostor. Místní sdružení Přátelé vyšehořovické tvrze se ji snaží udržovat a opravovat. Po původním padacím mostu se však již po opravách nacházejí pouze záseky ve zdi. Každopádně místo má své kouzlo. A koncert místní rockové kapely v rozvalinách byl vskutku nevšedním zážitkem.

Pokud máte rádi neobvyklá místa s jedinečnou atmosférou, potom vám návštěva tvrzi ve Vyšehořovicích rozhodně stojí za výlet.

Facebook
Twitter
Pinterest

Podzimní věnec na dveře

Venku to už začíná vonět podzimem. Nabraly jsme inspiraci z nádherných barev tohoto období a rozhodly se vyrobit si nový věnec na vstupní dveře. Měla jsem štěstí, že se mi podařilo v Globusu velmi levně nakoupit materiál. A hned večer jsme se pustily do výroby.

Polystyrenový korpus věnce jsme omotaly červeným a oranžovým provázkem.

Umělé květiny jsme rozebraly na elementární části.

A následně jsme je pomocí tavné pistole nalepily na připravený věnec. Et voilá!

Facebook
Twitter
Pinterest

Louny – perličky z Podkrušnohoří

Napadlo Vás už někdy vybrat si jako výletní cíl Louny? Ne? Popravdě, ani mě. A proto jsem ráda, že mě sem řízení osudu zaválo. Jinak bych přišla o spoustu zajímavostí.

Nejprve mé kroky zamířily ke kostelu svatého Mikuláše. Zaujal mne na první pohled svou netypickou střechou a věží. Další krásné překvapení na mě čekalo uvnitř v podobě dřevěného oltáře. Takhle obrovský jsem v životě neviděla. Pokud jste milovníky a obdivovateli řemeslného umění jako já, dopřejte si dostatek času ke zkoumání neskutečných detailů, kterými mistr řezbář oltář vyzdobil. Uvnitř kostela se nesmí fotit, takže mi budete muset věřit, že tohle opravdu stojí za zhlédnutí.

Následně jsem se vypravila na lounské výstaviště. Zde musím vyzdvihnout, jak krásně je areál zrekonstruovaný. Hlavní pavilon přímo září novotou a v parku narazíte na každém kroku na lavičky, ať už klasické, nebo v podobě masivních dřevěných trámů rozesetých po louce. Zrenovováno bylo též letní kino, které ve zkušebním provozu nabízí vstup zdarma. Bonusem celého parku byly perfektně čisté veřejné toalety, které každý cestovatel ocení. Takovou raritkou je zdejší broukoviště, u kterého je umístěna socha roháče v nadživotní velikosti.

Jak už jsem zmínila, jsem obdivovatelem řemeslného umění a architektury. Takže bonbonkem pro mne byla kavárna před místním kinem. Je rozdělena do samostatných „kupé“, ve kterých stojí za to chvíli posedět a prohlédnout si interiér plný tmavého dřeva a zrcadel. Venkovní zahrádka pak nabízí útulné posezení v rustikálním stylu s pecí ve tvaru golema.

Pokud někdy pojedete kolem Loun, zastavte se ve městě. Pravděpodobně budete stejně příjemně překvapeni, jako já.

Facebook
Twitter
Pinterest