Pečená máslová dýně s masovými kuličkami

Občas se to tak sejde, že vám dojde inspirace i suroviny, a pak vymýšlíte oběd á la co dům dal. Přesně to se stalo také mně a výsledek byl natolik chutný, že jej příště zopakuji záměrně. A ne jako z nouze cnost 😉

Doma jsem toho osudného dne měla pouze:

1 máslovou dýni

250 g mletého masa (hovězí + vepřové)

strouhanku

koření do mletých mas

olivový olej

sušený tymián

sůl

Kupodivu i těchto pár surovin stačilo na skvělý oběd. Nejprve jsem nakrájela máslovou dýni, odkrojila z ní slupku a nakrájela ji na větší kousky. Ty jsem pokladla na pečicí papír do bravosky, zakápla olivovým olejem, posolila a posypala trochou sušeného tymiánu. Pekla jsem asi na stupeň 6 a v polovině pečení jsem dýni obrátila.

Na masové kuličky jsem nakonec nepotřebovala ani vajíčko, ale s ním by asi držely pohromadě trochu lépe a působily estetičtěji 😉 Jelikož tohle byla ale fakt krizová situace, tak jsem se musela spokojit se směsí masa, koření a strouhanky. Vytvarovala jsem z ní malé kuličky, které jsem ze všech stran opekla na rozpálené pánvi s trochou oleje.

Pečená máslová dýně má opravdu skvělou chuť a kuličky uspokojí i notorické masožravce. Tento provizorní oběd se ukázal být neobyčejně lahodným a zařazuji ho na jídelníček i mimo případy nouze.

Přiznávám dobrovolně – těch pár kousků na talíři je naaranžovaných jen kvůli focení. K obědu jich bylo mnohem víc 😉

Mísa hojnosti dle feng shui

O tradičním čínském učení, jehož podstatou je vztah člověka a životního prostoru, ve kterém se pohybuje, jste již určitě slyšeli. Cílem je dosáhnout harmonie v prostoru, aby mohla plynule proudit energie čchi.

Načetla jsem spoustu zahraničních článků a snažila se o této metodě zjistit co nejvíce. Existuje samozřejmě více přístupů. Když jsem se ovšem pokoušela napasovat například metodu rozdělení domu na jednotlivé oblasti spojené s běžnými aspekty lidského života, oblast rodiny a zdraví mi skončila v úklidové komoře a vědění v technické místnosti u kotle 😉 Takže oops, příště nejdřív koukat do mapy oblastí feng shui a teprve potom kupovat dům…

Došla jsem tedy k závěru, že tudy cesta nepovede, ale stejně jsem se nechtěla prvků této metody úplně vzdát. Tudíž jsem aspoň na lampu v obýváku rozvěsila krystaly (protože se to mně i holčičkám prostě líbí J a jestli nám to přitáhne nějakou prosperitu, bude to jen bonus). Velká zelená rostlina, kterou mamčin kocour přerazil při svém destruktivním řádění vejpůl, ale k překvapení všech obrazila, našla nové místo v koupelně. A protože od malička miluji nerosty (což se v dětství projevovalo kilogramy kamení natahaného domů v prodřených kapsách od tepláků), chtěla jsem je nějak uplatnit i v pravidlech učení feng shui.

Jako první mě nadchla speciální váza hojnosti, kterou krásně popisuje má oblíbená autorka Sára zde. Při její výrobě je ale potřeba dodržovat speciální postup, který se mi ve finále jevil příliš složitým. Ale pak jsem narazila na alternativu této vázy, tak zvanou mísu hojnosti či prosperity (v anglických originálech, ze kterých jsem čerpala, je to prosperity bowl). Její výroba je mnohem uvolněnější a kreativnější, takže to byla jasná volba.

Nejprve jsem si vybrala misku, která mne na první pohled oslovila. Má jemně zvlněné okraje, které ve mně evokují vodní živel.

Následně ji bylo potřeba něčím vyplnit. Zvolila jsem drahé kameny, které mi zbyly z dob, kdy jsem vyráběla šperky. Nejlepší na přivábení bohatství je údajně citrín, ametyst a nefrit. Jelikož citrínu jsem měla jen pár kousků, vynahradila jsem si to množstvím ametystu, jehož barvu mám moc ráda. Potom jsme s dcerkou přimíchaly ještě pár zlatých ingotů, které jsem si pro tuto příležitost objednala z AliExpressu.

Aranžmá jsme dovršily dvojicí nefritových sloníků – též objednaných z Číny. Někdo dává přednost kočičce s mávající tlapkou, jiný stromku hojnosti s větvičkami obsypanými čínskými mincemi či citrínem, další variantou je také žába s mincí v tlamě. Podle většiny zdrojů, ze kterých jsem při realizaci čerpala, je hlavně důležité, aby se mísa prosperity líbila vám a evokovala ve vás příjemné pocity spojené s hojností. Pro nás to byla navíc příjemná a nenáročná tvůrčí činnost, při které jsme se zabavily. A doufejme, že výsledky působení naší nové misky na sebe nenechají dlouho čekat J .

Udělejte pro sebe něco. Začněte dnes.

Poslední měsíce a týdny je můj život samá změna a kotrmelec. A ještě jich na mě dost čeká. I když se změn bojíme a často je nepříjemné vyjít ze své komfortní zóny, je to pořád lepší, než stagnovat na místě v něčem, co nám vlastně nevyhovuje.

Lepší je, sepsat si svoje cíle, pořádně se nadechnout a pak je začít krůček po krůčku realizovat. Často nejen narazíte. Kolikrát si pořádně namlátíte. Ale až se jednou ohlédnete zpět, zjistíte, že ta námaha za dosažení výsledku stála.

Tak neváhejte. Udělejte pro sebe už dnes něco, za co si v budoucnu poděkujete.

Cake pops, aneb dortová lízátka

Čím překvapit bandu holčiček na narozeninové oslavě? Přeci cake pops! Sladké, barevné, vypadají jako lízátka a přitom chutnají jako medovník.

Na přibližně 80 ks těchto lízátek si připravíme na těsto:

500 g hladké mouky

2 vejce

2 čajové lžičky jedlé sody

60 g rozpuštěného másla

4 polévkové lžíce medu

200 g moučkového cukru

na krém:

1 máslo

1 karamelové salko

na polevu:

4 tabulky bílé čokolády

potravinářské barvivo

cukrové kuličky či jinou posypku

lízátkové tyčinky (objednávám na AliExpressu)

polystyrenovou desku

Smícháme všechny suroviny na těsto a důkladně rukou prohněteme. Následně z těsta vyválíme beztvaré placky. Válím je rovnou na pečičím papíru, protože mají tendenci se trhat. Jelikož je budeme následně drtit, na vzhledu opravdu nezáleží. Upečeme je v troubě rozehřáté na 180°C dozlatova a necháme chvilku vychladnout.

Zatímco placky poklidně chladnou, vyšleháme z másla a karamelového salka hladký krém. Vychladlé placky nalámeme na kousky a rozdrtíme v mixéru na drobečky.

Do nich přidáme karamelový krém a důkladně promícháme. V mikrovlnce si rozpustíme kousek tabulky bílé čokolády. Z těsta tvarujeme kuličky a napichujeme je na lízátkové tyčinky omočené v troše bílé čokolády, aby na tyčkách dobře držely.

Lízátkové polotovary necháme vychladit ideálně přes noc v ledničce. Následně v mikrovlnné troubě rozpustíme další část bílé čokolády a přimícháme do ní požadovaný odstín potravinářské barvy. My jsme měly oslavu ve stylu mořských panen, takže jsem barvu schválně jenom lehce rozprostřela špejlí, protože jsem chtěla dosáhnout mramorového efektu mořské pěny 🙂

Vychlazená lízátka namáčíme do polevy, přidáme trochu posypky (my měly zlaté a stříbrné perličky) a zapichujeme do polystyrenové desky, kde mohou zaschnout. Zároveň nám poslouží i jako vhodný servírovací prostředek. Hotová lízátka dáme do ledničky a můžeme servírovat. Všechny holčičky byly doslova nadšené.

Bramboračka s houbami

Dnes bych se s vámi ráda podělila o jeden rodinný recept. Je jím poctivá bramboračka s houbami, která voní po česneku a majoránce. Nečekejte takovou tu krémovou, rozmixovanou variantu, na kterou jste nejspíš zvyklí z restaurace, či školní jídelny. Jedná se o hutnou polévku s velkými kousky zeleniny, abyste si užili její různorodou texturu.

Na přípravu zhruba 4 porcí si připravíme

1 mrkve

1 petržel

2 stroužky česneku

hrst sušených hub

4 brambory

1 čajovou lžičku majoránky

máslo

hladkou mouku

1,5 litru horké vody (uvařené ve varné konvici) a kostku bujónu (nemusí být)

nebo 1,5 litru vývaru

Mrkev a petržel očistíme a nakrájíme na kousky. V hrnci rozehřejeme máslo a nakrájenou zeleninu na něm necháme zlehka zezlátnout. Mezitím oloupeme dva stroužky česneku a brambory. Česnek přidáme ke kořenové zelenině a brambory nakrájíme na kostičky. Dáme do hrnce a zalijeme horkou vodou, do které můžeme přidat kostku bujónu. Případně použijeme vývar, pokud nám zbyl například z přípravy masa. Přihodíme hrst hub a necháme na mírném ohni vařit, dokud nezačne zelenina měknout.

V mezičase si vedle v menším rendlíku připravíme z hladké mouky a másla světlou jíšku na zahuštění a lehce ji naředíme vodou, aby vznikla hladká, hustá, kašovitá hmota bez hrudek. Když už zelenina měkne, začneme postupně přimíchávat jíšku, abychom polévku zahustili. Necháme ještě povařit, dokud nebudou zelenina i houby měkké. Na závěr přidáme lžičku sušené majoránky a podle chuti dosolíme.

Skořicové rolky

Upozorňuji, že tyhle skořicové rolky jsou návykové. Abyste neřekli, že jsem vás předem nevarovala. Obzvláště skvělé jsou ještě teplé.

Na kynuté těsto potřebujeme

900 g hladké mouky

450 ml mléka

2 balíčky sušeného droždí

90 g změklého másla

3 žloutky

3 lžíce krupicového cukru

špetku soli

K přípravě náplně potřebujeme

150 – 180 g másla

mletou skořici

krupicový cukr

Ve velké míse smísíme mouku, sušené droždí, na kousky pokrájené změklé máslo, žloutky, krupicový cukr a sůl. V rendlíku si ohřejeme mléko na takovou teplotu, abychom v něm příjemně udrželi malíček. Opatrně jej vlijeme do mísy k ostatním surovinám. Nelijte přímo na žloutky, abyste si je „nezdrcli“.

V první fázi smísím suroviny vařečkou, pak přichází na řadu poctivá ruční práce. Je to trochu dřina, ale to krásné těsto za to stojí. Bonusem Vám budou vypracované bicáky. Pokud máte robota s funkcí hnětení, tak si námahu ušetříte (ale zase ty bicepsy…). Těsto zapráším trochou mouky a dám přikryté utěrkou do tepla pěkně vykynout.

Mezitím si připravím náplň. Tu dělám spíše od oka, takže přesný poměr surovin ze mě nejspíše nevymámíte. Každopádně základem je rozpuštěné máslo, do kterého přidáváte krupicový cukr, dokud vám nevznikne kašovitá hmota. Skořici nechť každý dá dle vlastní chuti (ale tak jsou to skořicové rolky a čím víc skořice, tím víc adidas, že…).

Troubu rozehřeju na 180°C. Vykynuté těsto rozdělím na čtyři části a z každé postupně vyválím na pomoučeném válu tenkou placku. Tu potřu lehce zchladlou skořicovou náplní a zabalím jako roládu. Následně krájím na útvary lichoběžníkového profilu (prý, že mi ta geometrie v životě na nic nebude). Jednotlivé kousky pokladu na plech vyložený pečicím papírem a v užší části zlehka přimáčknu. Peču dozlatova.

Nutno podotknout, že normální rodině bude stačit tak poloviční, možná i třetinové množství ingrediencí. Já upekla dva plechy po cca. 27 rolkách. Aneb jedno varování nakonec. Nenoste je do práce. Nebo budete čelit velmi častým dotazům: „A kdy zase napečeš?“

Rýmovníková mast

Chcete s rýmou bojovat přírodní cestou? Pak stojí za to vyzkoušet rýmovníkovou mast. Rýmovník je úžasná rostlinka, která neuvěřitelně rychle roste. Snadno ji namnožíte uštípnutím výhonku, který necháte ve vodě pustit kořínky. Jako první pomoc při rýmě stačí utrhnout lístek, promnout v rukou a přivonět.

Pokud se ale chcete pustit do výroby dalších produktů, pak asi nejjednodušším z nich je právě rýmovníková mast. Nejprve si připravíme hrst listů a natrháme je na menší kousky.

Ve vodní lázni si rozehřejeme kokosový olej nebo sádlo a přidáme do něj listy. Pomalu zahříváme zhruba dvě hodiny. Poté necháme vystydnout a dáme na 48 hodin do lednice.

Po 48 hodinách opět dáme směs do vodní lázně a pokračujeme v zahřívání další dvě hodiny. Jakmile vzniklý produkt trochu vychladne, přecedíme jej do skleněné zavařovačky. Listy důkladně vymačkáme.

Necháme pozvolna vychladnout. Mast potom můžeme používat na mazání hrudníku v případě potíží s průduškami, nebo jí při rýmě masírovat chodidla, což celému léčebnému procesu dodává tu správnou přidanou hodnotu 😉 .

Zimní krém i pro ty nejcitlivější tvářičky

Mladší dcerka má velmi citlivou pokožku a obzvláště jí vadí mrazy. Přemýšlela jsem, jak ochránit její obličejík a ručičky. Většina krémů bohužel obsahuje vodu, která v zimním období může napáchat pěknou paseku.

A tak nezbylo, než se pustit do domácí výroby. Což ocenily i děti, které se mohly zapojit. Recept je velice jednoduchý. Stačí ve vodní lázni rozpustit bambucké máslo a kokosový olej ve stejném poměru a promíchat je, aby se řádně spojily. Pak jsme hotovou směs přelily do skleněné nádobky a nechaly zase ztuhnout.

Krém je opravdu hodně mastný, stačí ho použít malé množství. Osvědčil se nám nejen v zimním období, ale já si s ním ráda mažu i vysušené ruce a rty.

Domácí paštika z kuřecích jater

Dnešním jedlým dárkem se zavděčíte především pánům, ale dámy rozhodně také neopovrhnou. Když jsem v létě psala o tom, jak suším bylinky, přesně jsem už věděla, jaké najdou využití. Tato paštika totiž voní po šalvěji a tymiánu, které se dokonale mísí s jemným podtónem koňaku.

K přípravě potřebujeme

500 g kuřecích jater

100 g plátků slaniny

1 jablko

1 stroužek česneku

2 malé cibulky nebo 3 šalotky

90 g másla

1 velkého panáku koňaku (ale kvalitní whisky také nic nezkazíte)

sůl

sušenou šalvěj a tymián

Kuřecí játra nejprve očistím a naložím přes noc v lednici do mléka. Slaninu nakrájím nadrobno, stejně jako cibule a stroužek česneku. Jablko oloupu a pokrájím na kostičky. Do misky nadrolím najemno pár lístků sušené šalvěje. Je hodně aromatická, takže 3-4 listy postačí. Z tymiánu odrhnu lístečky.

V pánvi rozehřeju třetinu připraveného másla, tj. asi 30 gramů a osmažím na něm dozlatova slaninu. Přidám cibulku a česnek a počkám, dokud též nezezlátnou. Nyní je načase přidat játra, jablko a bylinky. Játra opékám tak, aby uvnitř zůstala narůžovělá.

Hotovou směs přendám do mixéru a do pánve, ve které mi zbyde obvykle pár kousků cibulky, česneku a slaniny přiliju koňak. Nechám chvíli probublávat za občasného míchání, aby se produkt nepřipaloval, a následně přileju do mixéru. Vše důkladně promixuji, aby vznikla krásně hladká hmota.

Tu následně přendám do misky, dle potřeby dosolím (záleží na použité slanině) a přimíchám ručně zbylých 60 gramů másla. Paštikou naplním skleničky a podle jejich množství si rozehřeji na pánvičce trochu másla. Jím následně povrch paštiky přeliju, aby déle vydržela.

V ledničce mi poté vydrží bez problému týden až deset dní. Při plnění je potřeba dát pozor, aby vám v paštice nezůstávaly bublinky vzduchu, takže je lepší ji lžičkou trochu upěchovat, případně skleničky zezdola poklepat několikrát rukou, aby se bublinky uvolnily.

Z tohoto množství surovin obvykle naplním tři menší skleničky, takže máte dárek pro tatínka, pro dědečka a ještě vám sklenička zbyde pro domácí spotřebu. Nejlépe paštika chutná na čerstvém kvalitním chlebu, nebo opečeném plátku toastu.

Tělový peeling s epsomskou solí

Pro babičku jsme si tento rok zvolily jako podomácku vyrobený dárek tělový peeling s epsomskou solí a hnědým cukrem. Provoněly jsme ho skořicí a vanilkou, aby si babička dárek užívala všemi smysly.

Výroba je jednoduchá a rychlá. Navíc potřebujeme opravdu jen pár surovin, a to:

Epsomskou sůl

hnědý třtinový cukr

vanilkové aroma

mletou skořici

kokosový olej

skleněnou uzavíratelnou nádobu

Množství potřebných surovin závisí na velikosti nádoby, kterou použijete. My jsme se rozhodly pro 250 ml zavařovačku. Tuto nádobu naplňte do zhruba 85 % objemu půl na půl epsomskou solí a hnědým cukrem. Navrch přidejte zhruba dvě čajové lžičky skořice.

Sypké suroviny přemístěte do misky a přidejte jednu čajovou lžičku vanilkového aroma.

Postupně zapracujte přibližně dvě polévkové lžíce kokosového oleje. Směs by měla zůstat pořád částečně sypká, není cílem vytvořit z ní kaši 😉

Důkladně propojenou směs přemístíme zpět do skleněné nádoby a víčko můžeme ozdobit. My se ještě chystám nelepit na bok hezkou etiketu s popisem obsahu.

Škoda, že se po internetu nedají sdílet i vůně, protože tahle je opravdu krásně sladká. Ochutnávat ovšem silně nedoporučuji! Vzhledem k tomu, že epsomská sůl má krom relaxačních účinků na svaly také účinky značně projímavé, mohla by mít ochutnávka nečekané vedlejší efekty.