Ženská a mužská energie

Jin a Jang. Mužský a ženský princip. Protiklady, ale zároveň doplnění. Potřeba jejich rovnováhy. Není to o tom, že by každý z nás měl v sobě jen mužskou, nebo ženskou energii. Vždy jedna převažuje, ale v určité míře fungujeme v obou.

V poslední době u sebe bojuji s jejich nevyvážeností. Ačkoli žena, pracuji více s mužskou energií, ve které trávím většinu času. Náročná práce, postarat se sama o dvě děti, zabezpečit nás, být vždy ta silná, která vše vyřeší a postará se. Do ženské energie se mohu přesunout jen na krátkou chvíli, kdy jsou povinnosti splněny a já se věnuji plně dětem. Mohu být tou laskavou maminkou, která objímá, hladí, naslouchá.

Aby mohla být žena v klidu ve své energii, potřebuje k tomu mít pocit jistoty a bezpečí. Pak se uchýlí pokojně do své ženské stránky a může její pozitiva vyzařovat i navenek.

Mnoho žen je dnes ale postaveno do pozice, kdy musí projevovat sílu, odhodlání, vytrvalost, bojovnost. Samy se musí zajistit a postarat se o své bezpečí a bezpečí své rodiny. Přitom skoro každá z nás touží být občas tou princeznou, o kterou se někdo na chvíli postará, sejme z jejích beder tíži, která na nich spočívá a dovolí jí uvelebit nerušeně v pohodlí a bezpečí svého útulného nitra.

Často to ale nejsou jen okolní podmínky a společenský tlak, který nás směřuje spíše do mužské energie. Mnohdy do ní zamíříme samy, protože se za ni můžeme schovat. Otázkou je, do jaké míry nám to prospívá, jak je to pro nás přirozené a jak nás to ovlivní z dlouhodobého hlediska, pokud vědomě potlačujeme svou ženskou stránku.

Ideální by bylo najít si vždy cestu, jak docílit rovnováhy mezi oběma energiemi, nemuset se bát uchýlit se ke své přirozenosti a najít sílu a spokojenost ve své ženské části.

Vafle: snídaňová inspirace

O víkendu si rády dopřáváme dobrou snídani, kterou si vychutnáváme v klidu a beze spěchu. Máme také více času na její přípravu, takže vymýšlíme, co bychom si uchystaly tentokrát. Osvědčily se nám kefírové lívance, ale tentokrát jsme dostaly chuť na vafle.

Vafle s javorovým sirupem a vafle s borůvkovým džemem

Jejich příprava je jednoduchá a množství variací nepřeberné. Jelikož pro tři holky je šest vaflí akorát, bylo tomu přizpůsobeno množství surovin. Pro větší počet strávníků je třeba recept proporcionálně uzpůsobit 😉 .

Na přípravu jsme si tedy uchystaly:

1 vejce

1/2 sáčku prášku do pečiva

150 ml plnotučného mléka

150 g hladké mouky

2 polévkové lžíce rozpuštěného másla

špetku soli

1 polévkovou lžíci cukru krystal

Smíchaly jsme mouku s cukrem, solí a práškem do pečiva. Poté jsme přidaly jedno vajíčko, máslo rozpuštěné v mikrovlnce a za pomalého přidávání mléka metličkou vymíchaly ne zcela řídké, ale stále tekuté těsto.

Rozehřály jsme si vaflovač (my máme tu verzi toustovače, kde jen přehodíte ploténky) a lžicí postupně přidávaly těsto. Je potřeba si hlídat množství a nepřehnat to s ním, aby vám z vaflovače nepřeteklo.

A po pár minutkách máte voňavou snídani hotovou. My jsme měly tentokrát chuť na variantu s borůvkovým džemem a javorovým sirupem (ano, to je ta vafle, která vypadá na fotce jako suchá 🙂 ).

Skvělými variacemi jsou klasické jahody či maliny se šlehačkou, posypání moučkovým cukrem se skořicí, nebo úžasné švestky svařené s trochu rumu, cukru a skořice a k tomu lžička zakysané smetany. A kterou příchuť vyzkoušíte vy?

Z komfortní zóny do Lisabonu

Komfortní zóna. Co to vlastně je? Prostor, ve kterém jsme zvyklí se pohybovat. Cítíme se v něm příjemně, pohodlně a bezpečně. Každý z nás má své vnitřní hranice, jejichž překonání v nás může vyvolat obavy a pocity nejistoty. Komfortní zóna je svým způsobem druh ochrany. Drží nás v ní náš prehistorický mozek, který se nás pokouší přesvědčit o tom, že mimo ni nám hrozí nebezpečí. Spousta lidí stráví uvnitř své komfortní zóny prakticky celý život a nakonec bezpečně umře. Ostatně, psala jsem už dřív, že se máme pustit do dobrodružství a udělat pro sebe něco hned dnes 🙂

Opustit komfortní zónu samozřejmě může znamenat ohrožení. Ale také je to cesta k osobnímu rozvoji, životnímu posunu, rozšíření obzorů a dosažení nových cílů. Postupně tak svou komfortní zónu zvětšujeme a to, co bylo ještě nedávno nemyslitelné, se najednou stává součástí našeho běžného života.

Já jsem hranice své zóny otestovala velmi nedávno, když mne čekala služební cesta do Lisabonu na celoevropský meeting. Nerada cestuji dopravními prostředky, které nemohu sama ovládat. Ovšem jelikož autem je to do Portugalska trochu z ruky a pilotní licenci zatím nevlastním, nezbylo mi, že svěřit svůj osud na čtyři hodiny letadlu a jeho posádce. Nakonec to byl jeden z nejpohodlnějších letů, které jsem dosud zažila. Možná to bylo i díky tomu, že opatření okolo koronaviru, resp. COVID-19, nebyla před pár týdny ještě tak přísná.

Další výzvou pro mne bylo setkání s ostatními kolegy. Každý z nás je odborníkem v jiné oblasti a témata byla velmi rozsáhlá. Navíc diskuse probíhala celou dobu v angličtině a němčině. Hlavou mi vrtala otázka: „Budu jim rozumět? A budou oni rozumět mně?“ Obavy byly zažehnány velmi rychle a po třech dnech mi už přišlo naprosto přirozené, že nepoužívám češtinu, ale přepínám automaticky mezi dvěma cizími jazyky. Dokonce jsem už začínala v angličtině i myslet 😉

A výsledek? Překonala jsem obavy z překročení hranic své komfortní zóny, vrátila se nadšena úžasnými kolegy, které jsem dosud znala jen z e-mailu, plná elánu a nových znalostí. Jako bonus jsem měla možnost si v noci prohlédnout krásné město, které jsem dosud neznala (v noci proto, že přes den jsem byla zavřená od rána do večera v zasedačce 😉 ).

Když jsem se pak zpětně ohlédla, jak jsem ještě před třemi dny pociťovala z této cesty obavy, zjistila jsem, že můj strach byl zcela zbytečný. Naopak se vše ukázalo být velkým přínosem. A proto je v pořádku otestovat občas své hranice a trochu si je rozšířit. Otevřou se vám nečekané obzory a je to jedna z cest, jak dosáhnout změny. Tak se nebojte a vykročte z komfortní zóny do zóny osobního rozvoje.

Lak na nehty Essence legally pink

Moji milí, co si budeme povídat. Život není jen o nových receptech na vaření, tvoření a tipech na cestování. Sice jsou to moje oblíbená témata, ale rozhodla jsem se sem vložit po dlouhé době také jeden článek vyloženě o parádění.

Mými nejlepšími módními poradci jsou moje dcery, které také stojí za výběrem tohoto laku na nehty, který bych vám dnes chtěla představit. Jedná se o Essence Shine last and go gel nail polish. Hned na první pohled nás nadchl odstín 13 legally pink. Je to nádherná, šťavnatě růžová barva, která se svým tónem blíží do červena.

Tmavě růžový lak na nehty essence shine last and go v lahvičce, gel nail polish odstín legally pink

Použila jsem podkladovou bázi, tzv. base coat také od essence. Na ni jsem nanesla barevný lak na nehty ve dvou vrstvách.

dámská ruka s nehty nalakovanými tmavě růžovým lakem na nehty

A finální vrstvu tvořil úžasný univerzální průhledný lak Nail Wonder 10in1, který prostě miluju. Výsledek si můžete prohlédnout na fotkách. Zkuste být trochu shovívaví, pokud na mé manikuře shledáte nějaké drobné nedokonalosti 🙂 . Z části za ně může můj spánkový deficit a akutní nedostatek volného času, který byl zapříčiněn náročnou služební cestou. Ale ta vážně stála za to, protože mě donutila opustit svou komfortní zónu a posunula mě v mém osobním rozvoji zase o kus dál. Těšte se, už pro vás chystám nový článek 😉 .

ruka s nehty nalakovanými tmavě růžovým lakem essence legally pink

Čokoládové brownies

Jestli už jste vyzkoušeli moje cuketové brownies, tak vás určitě potěší i tenhle recept na neodolatelnou vláčnou dobrotu. Co si budeme nalhávat, ona ani ta cuketová varianta není zrovna light, i když se tak možná díky surovinám na první pohled tváří 😉 Původní brownies jsou pořádná kalorická bomba. Ale jsou prostě neodolatelné a za trochu hříchu stojí.

čokoládové brownies s vanilkovou zmrzlinou a karamelem

Nebudu zatloukat, že inspirací mi byl web Kuchařka pro dceru. Takže se s vámi podělím spíš o moje tipy, které suroviny a postupy se osvědčily mně.

A když jsme u těch surovin, nachystejte si:

200 g másla

110 g hladké mouky

3 vajíčka

200 g čokolády na vaření

150 g tmavého třtinového cukru

Čokoládu osobně nejraději používám tuto z Lidlu. Má přesně tu správnou gramáž, skvěle chutná a brownies se mi z ní vždycky povedou.

Co se týká cukru, tak tam je pro mne sázkou na jistotu tmavý třtinový. Chybu samozřejmě neuděláte, ani když použijete klasický bílý cukr krupici.  Ale dle mého osobního názoru dodá ten třtinový lepší chuť a vláčnost.

Postup je pak opravdu již velmi jednoduchý, takže s malou asistencí zvládá pečení i moje mladší dcera. Nejprve si předehřejeme troubu na 180 °C a ve vodní lázni rozpustíme máslo s čokoládou. Následně vyšleháme vajíčka s cukrem do pěny a postupně přiléváme rozpuštěnou čokoládu. Na závěr už jen stačí zapracovat mouku.

Menší pekáček si vyložíme pečicím papírem a v tenké vrstvě do něho nalijeme těsto. Dáme do trouby a pečeme zhruba 15 minut. V tomhle jsou brownies trochu potvory, protože je musíte hlídat, aby nebyly už moc. Chceme je mít krásně vláčné a ne přesušené. Hotové jsou v podstatě ve chvíli, kdy se na nich vytvoří typická krustička a zároveň jsou uvnitř ještě vlhké. Dávejte si pozor i na takovou věc, jako “nechám to v troubě dojít”. Kdepak, honem s nimi ven.

Aby získaly ještě lepší chuť, je potřeba je nechat vystydnout a trochu odležet. Což je vždycky obrovská výzva pro ty moje malé mlsalky, které je chtějí okamžitě a čekání na vystydnutí jim působí nevýslovná muka.

Brownies chutnají skvěle samy o sobě. Pokud je ale servírujete s trochou vanilkové zmrzliny a karamelu, tak určitě neuděláte chybu.

Pečená máslová dýně s masovými kuličkami

Občas se to tak sejde, že vám dojde inspirace i suroviny, a pak vymýšlíte oběd á la co dům dal. Přesně to se stalo také mně a výsledek byl natolik chutný, že jej příště zopakuji záměrně. A ne jako z nouze cnost 😉

Pečená máslová dýně s masovými kuličkami na bílém talíři
Přiznávám dobrovolně – těch pár kousků na talíři je naaranžovaných jen kvůli focení. K obědu jich bylo mnohem víc 😉

Doma jsem toho osudného dne měla pouze:

1 máslovou dýni

250 g mletého masa (hovězí + vepřové)

strouhanku

koření do mletých mas

olivový olej

sušený tymián

sůl

Kupodivu i těchto pár surovin stačilo na skvělý oběd. Nejprve jsem nakrájela máslovou dýni, odkrojila z ní slupku a nakrájela ji na větší kousky. Ty jsem pokladla na pečicí papír do bravosky, zakápla olivovým olejem, posolila a posypala trochou sušeného tymiánu. Pekla jsem asi na stupeň 6 a v polovině pečení jsem dýni obrátila.

Na masové kuličky jsem nakonec nepotřebovala ani vajíčko, ale s ním by asi držely pohromadě trochu lépe a působily estetičtěji 😉 Jelikož tohle byla ale fakt krizová situace, tak jsem se musela spokojit se směsí masa, koření a strouhanky. Vytvarovala jsem z ní malé kuličky, které jsem ze všech stran opekla na rozpálené pánvi s trochou oleje.

Pečená máslová dýně má opravdu skvělou chuť a kuličky uspokojí i notorické masožravce. Tento provizorní oběd se ukázal být neobyčejně lahodným a zařazuji ho na jídelníček i mimo případy nouze.

Jo, a jestli milujete opravdu dýni na všechny způsoby, tak nezapomeňte vyzkoušet skvělou dýňovou polévku s kořenovou zeleninou.

Mísa hojnosti dle feng shui

O tradičním čínském učení, jehož podstatou je vztah člověka a životního prostoru, ve kterém se pohybuje, jste již určitě slyšeli. Cílem je dosáhnout harmonie v prostoru, aby mohla plynule proudit energie čchi.

bílá mísa hojnosti dle feng shui s drahými kameny, zlatými ingoty a nefritovými slony na černém pozadí

Načetla jsem spoustu zahraničních článků a snažila se o této metodě zjistit co nejvíce. Existuje samozřejmě více přístupů. Když jsem se ovšem pokoušela napasovat například metodu rozdělení domu na jednotlivé oblasti spojené s běžnými aspekty lidského života, oblast rodiny a zdraví mi skončila v úklidové komoře a vědění v technické místnosti u kotle 😉 Takže oops, příště nejdřív koukat do mapy oblastí feng shui a teprve potom kupovat dům…

Došla jsem tedy k závěru, že tudy cesta nepovede, ale stejně jsem se nechtěla prvků této metody úplně vzdát. Tudíž jsem aspoň na lampu v obýváku rozvěsila krystaly (protože se to mně i holčičkám prostě líbí J a jestli nám to přitáhne nějakou prosperitu, bude to jen bonus). Velká zelená rostlina, kterou mamčin kocour přerazil při svém destruktivním řádění vejpůl, ale k překvapení všech obrazila, našla nové místo v koupelně. A protože od malička miluji nerosty (což se v dětství projevovalo kilogramy kamení natahaného domů v prodřených kapsách od tepláků), chtěla jsem je nějak uplatnit i v pravidlech učení feng shui.

Jako první mě nadchla speciální váza hojnosti, kterou krásně popisuje má oblíbená autorka Sára zde. Při její výrobě je ale potřeba dodržovat speciální postup, který se mi ve finále jevil příliš složitým. Ale pak jsem narazila na alternativu této vázy, tak zvanou mísu hojnosti či prosperity (v anglických originálech, ze kterých jsem čerpala, je to prosperity bowl). Její výroba je mnohem uvolněnější a kreativnější, takže to byla jasná volba.

Nejprve jsem si vybrala misku, která mne na první pohled oslovila. Má jemně zvlněné okraje, které ve mně evokují vodní živel.

Následně ji bylo potřeba něčím vyplnit. Zvolila jsem drahé kameny, které mi zbyly z dob, kdy jsem vyráběla šperky. Nejlepší na přivábení bohatství je údajně citrín, ametyst a nefrit. Jelikož citrínu jsem měla jen pár kousků, vynahradila jsem si to množstvím ametystu, jehož barvu mám moc ráda. Potom jsme s dcerkou přimíchaly ještě pár zlatých ingotů, které jsem si pro tuto příležitost objednala z AliExpressu.

Aranžmá jsme dovršily dvojicí nefritových sloníků – též objednaných z Číny. Někdo dává přednost kočičce s mávající tlapkou, jiný stromku hojnosti s větvičkami obsypanými čínskými mincemi či citrínem, další variantou je také žába s mincí v tlamě. Podle většiny zdrojů, ze kterých jsem při realizaci čerpala, je hlavně důležité, aby se mísa prosperity líbila vám a evokovala ve vás příjemné pocity spojené s hojností. Pro nás to byla navíc příjemná a nenáročná tvůrčí činnost, při které jsme se zabavily. A doufejme, že výsledky působení naší nové misky na sebe nenechají dlouho čekat J .

Udělejte pro sebe něco. Začněte dnes.

Poslední měsíce a týdny je můj život samá změna a kotrmelec. A ještě jich na mě dost čeká. I když se změn bojíme a často je nepříjemné vyjít ze své komfortní zóny, je to pořád lepší, než stagnovat na místě v něčem, co nám vlastně nevyhovuje.

Lepší je, sepsat si svoje cíle, pořádně se nadechnout a pak je začít krůček po krůčku realizovat. Často nejen narazíte. Kolikrát si pořádně namlátíte. Ale až se jednou ohlédnete zpět, zjistíte, že ta námaha za dosažení výsledku stála.

Tak neváhejte. Udělejte pro sebe už dnes něco, za co si v budoucnu poděkujete.

Cake pops, aneb dortová lízátka

Čím překvapit bandu holčiček na narozeninové oslavě? Přeci cake pops! Sladké, barevné, vypadají jako lízátka a přitom chutnají jako medovník.

Cake pops s posypkou v polystyrenové desce na černém pozadí

Na přibližně 80 ks těchto lízátek si připravíme na těsto:

500 g hladké mouky

2 vejce

2 čajové lžičky jedlé sody

60 g rozpuštěného másla

4 polévkové lžíce medu

200 g moučkového cukru

na krém:

1 máslo

1 karamelové salko

na polevu:

4 tabulky bílé čokolády

potravinářské barvivo

cukrové kuličky či jinou posypku

lízátkové tyčinky (objednávám na AliExpressu)

polystyrenovou desku

Smícháme všechny suroviny na těsto a důkladně rukou prohněteme. Následně z těsta vyválíme beztvaré placky. Válím je rovnou na pečičím papíru, protože mají tendenci se trhat. Jelikož je budeme následně drtit, na vzhledu opravdu nezáleží. Upečeme je v troubě rozehřáté na 180°C dozlatova a necháme chvilku vychladnout.

Zatímco placky poklidně chladnou, vyšleháme z másla a karamelového salka hladký krém. Vychladlé placky nalámeme na kousky a rozdrtíme v mixéru na drobečky.

Do nich přidáme karamelový krém a důkladně promícháme. V mikrovlnce si rozpustíme kousek tabulky bílé čokolády. Z těsta tvarujeme kuličky a napichujeme je na lízátkové tyčinky omočené v troše bílé čokolády, aby na tyčkách dobře držely.

Lízátkové polotovary necháme vychladit ideálně přes noc v ledničce. Následně v mikrovlnné troubě rozpustíme další část bílé čokolády a přimícháme do ní požadovaný odstín potravinářské barvy. My jsme měly oslavu ve stylu mořských panen, takže jsem barvu schválně jenom lehce rozprostřela špejlí, protože jsem chtěla dosáhnout mramorového efektu mořské pěny 🙂

Vychlazená lízátka namáčíme do polevy, přidáme trochu posypky (my měly zlaté a stříbrné perličky) a zapichujeme do polystyrenové desky, kde mohou zaschnout. Zároveň nám poslouží i jako vhodný servírovací prostředek. Hotová lízátka dáme do ledničky a můžeme servírovat. Všechny holčičky byly doslova nadšené. A mimochodem, už jste slyšeli o tom, že se dají vyrobit i ze surovin na čokoládové brownies?

Bramboračka s houbami

Dnes bych se s vámi ráda podělila o jeden rodinný recept. Je jím poctivá bramboračka s houbami, která voní po česneku a majoránce. Nečekejte takovou tu krémovou, rozmixovanou variantu, na kterou jste nejspíš zvyklí z restaurace, či školní jídelny. Jedná se o hutnou polévku s velkými kousky zeleniny, abyste si užili její různorodou texturu.

Bramborová polévka se zeleninou a houbami v bílém talíři na šedém pozadí

Na přípravu zhruba 4 porcí si připravíme

1 mrkve

1 petržel

2 stroužky česneku

hrst sušených hub

4 brambory

1 čajovou lžičku majoránky

máslo

hladkou mouku

1,5 litru horké vody (uvařené ve varné konvici) a kostku bujónu (nemusí být)

nebo 1,5 litru vývaru

Mrkev a petržel očistíme a nakrájíme na kousky. V hrnci rozehřejeme máslo a nakrájenou zeleninu na něm necháme zlehka zezlátnout. Mezitím oloupeme dva stroužky česneku a brambory. Česnek přidáme ke kořenové zelenině a brambory nakrájíme na kostičky. Dáme do hrnce a zalijeme horkou vodou, do které můžeme přidat kostku bujónu. Případně použijeme vývar, pokud nám zbyl například z přípravy masa. Přihodíme hrst hub a necháme na mírném ohni vařit, dokud nezačne zelenina měknout.

V mezičase si vedle v menším rendlíku připravíme z hladké mouky a másla světlou jíšku na zahuštění a lehce ji naředíme vodou, aby vznikla hladká, hustá, kašovitá hmota bez hrudek. Když už zelenina měkne, začneme postupně přimíchávat jíšku, abychom polévku zahustili. Necháme ještě povařit, dokud nebudou zelenina i houby měkké. Na závěr přidáme lžičku sušené majoránky a podle chuti dosolíme.