Louny – perličky z Podkrušnohoří

Napadlo Vás už někdy vybrat si jako výletní cíl Louny? Ne? Popravdě, ani mě. A proto jsem ráda, že mě sem řízení osudu zaválo. Jinak bych přišla o spoustu zajímavostí.

Nejprve mé kroky zamířily ke kostelu svatého Mikuláše. Zaujal mne na první pohled svou netypickou střechou a věží. Další krásné překvapení na mě čekalo uvnitř v podobě dřevěného oltáře. Takhle obrovský jsem v životě neviděla. Pokud jste milovníky a obdivovateli řemeslného umění jako já, dopřejte si dostatek času ke zkoumání neskutečných detailů, kterými mistr řezbář oltář vyzdobil. Uvnitř kostela se nesmí fotit, takže mi budete muset věřit, že tohle opravdu stojí za zhlédnutí.

Následně jsem se vypravila na lounské výstaviště. Zde musím vyzdvihnout, jak krásně je areál zrekonstruovaný. Hlavní pavilon přímo září novotou a v parku narazíte na každém kroku na lavičky, ať už klasické, nebo v podobě masivních dřevěných trámů rozesetých po louce. Zrenovováno bylo též letní kino, které ve zkušebním provozu nabízí vstup zdarma. Bonusem celého parku byly perfektně čisté veřejné toalety, které každý cestovatel ocení. Takovou raritkou je zdejší broukoviště, u kterého je umístěna socha roháče v nadživotní velikosti.

Jak už jsem zmínila, jsem obdivovatelem řemeslného umění a architektury. Takže bonbonkem pro mne byla kavárna před místním kinem. Je rozdělena do samostatných „kupé“, ve kterých stojí za to chvíli posedět a prohlédnout si interiér plný tmavého dřeva a zrcadel. Venkovní zahrádka pak nabízí útulné posezení v rustikálním stylu s pecí ve tvaru golema.

Pokud někdy pojedete kolem Loun, zastavte se ve městě. Pravděpodobně budete stejně příjemně překvapeni, jako já.

Facebook
Twitter
Pinterest

Dnešní outfit: šelmička á la leopard

Miluji retro styl 50. let, a proto je jedním z mých oblíbených kousků tato kolová sukně s leopardím vzorem. Nejraději ji kombinuji s jednoduchým černým tričkem a doplňuji úzkým šátkem ve stejném vzoru, jako je sukně, uvázaným do mašle. Nebojte se doplňků. Drobnost za pár korun umí udělat milionový dojem. Mimochodem, perfektní retro šaty a sukně se kromě AliExpressu dají sehnat i na http://www.sugarbat.cz

Facebook
Twitter
Pinterest

Nedostavěný gotický chrám v Panenském Týnci

O tomto místě se povídá, že vyzařuje obzvláště silnou pozitivní energii a někteří mu připisují i léčivé účinky. Mě fascinovalo z jednoduchého důvodu. Nedostavěných gotických chrámů si totiž běžně moc neprohlédnete.

Stavbu údajně započal Plichta ze Žerotína na počátku 14. století. Po požáru kláštera v roce 1382 zůstal ale chrám nedostavěn. I ve fázi velmi hrubé stavby ohlodané zubem času působí objekt monumentálně. Na gotických obloucích a pilířích, stejně jako na obřích kamenných kvádrech dodnes rozpoznáte stopy jemného zdobení, které dokazuje řemeslnou zručnost dávných stavitelů.

Většina turistů se koncentruje uvnitř stavby, kde se mají nacházet léčivé zóny. Já jsem byla mnohem více zaujata exteriérem. Precizní zpracování, štíhlost celé stavby, její založení kopírující terén a plánované sloupy a zdi tyčící se k nebesům. Pokud by byla stavba dokončena, působila by jistě dech beroucím dojmem. Na druhou stranu je to právě její hrubá podoba, která je tolik výjimečná a fascinující.

Facebook
Twitter
Pinterest

Trosky – typické panorama Českého ráje

Kam ještě v Českém ráji? Nejsme žádné trosky, proto zdoláme Trosky! A jak jsme si s mláďaty i babičkou usmyslely, tak jsme také učinily.

Trosky jsou se svým panoramatem typickým symbolem místního kraje. Čím blíže jsme přijížděly, tím majestátněji na nás obě věže – Panna i Baba – působily. Parkovné ve výši Kč 70 sice není nejnižší, ale vzhledem ke stoupavosti terénu a naší kondici jsme se nakonec rozhodly částku obětovat. Výšlap je místy poměrně prudký, ale cesta dobře schůdná.

Na nádvoří jsme chvíli obdivovaly dravé ptáky a vyzkoušely si pár kejklířských kousků (žonglování s míčky a talíři) a následně vyrazily na nižší z věží, Babu. Navzdory zdání sem vede více schodů, než na sousední, vyšší Pannu. Jsou ale široké, dřevěné a naštěstí vybavené dostatkem odpočívadel k vydýchání i pořízení krásných fotek. Výstup na Pannu po vnitřním úzkém točitém schodišti je trochu klaustrofobický, ale výhled nám za to stál.

Z naší zkušenosti se dají Trosky absolvovat v pohodě s předškolním a čerstvě školním dítětem. U menších, zhruba dvouletých dítek, jsem místy registrovala potíže se zdoláváním schodů. Na druhou stranu nutno podotknout, že zadýchaný byl i nejeden dospělý. Takže – vzhůru na hrad!

Facebook
Twitter
Pinterest

Mějte se rádi

Každý člověk si v životě přeje lásku. Ale ne všichni si uvědomují, jak důležité je mít v první řadě rád sám sebe. Že to zní povrchně a sobecky? Zkuste se na to podívat z druhé strany – jak vás má mít rád někdo jiný, pokud necítíte lásku sami k sobě?

Jeden každý z nás je unikátní, výjimečný a specifický. Všichni máme své dobré i horší stránky. A je potřeba přijímat se. Se vším všudy. To, že nejsme dokonalí, nás činí právě jedinečnými. Hlavní je, zaměřit se na svoje pozitiva a na slabiny příliš neupozorňovat. Zabývejte se jimi pouze v případě, že s nimi chcete bojovat a zlepšit se.

Neustálá snaha o rozvoj a zlepšování je jednou z nejlepších cest k sebelásce. Objevte svoje talenty. Pusťte se s nadšením do objevování a učení. Zjistěte, na co máte nadání a s plnou vervou se zakousněte do sebezdokonalování. Uvědomte si, jak úžasně se cítíte, když se vám něco podaří. A nezapomeňte se za to pochválit. Nestyďte se přijímat chválu a komplimenty od ostatních. Nesnižujte svou hodnotu. Před sebou, ani před nikým jiným. Mějte se rádi.

Facebook
Twitter
Pinterest

Herbář, aneb jak seznámit děti s rostlinkami

Pamatuji si, jak mě jakou malou babička s maminkou učily nejrůznější bylinky. Jak se jmenují a k čemu slouží. Dodnes některé znám jen lidovými názvy „slzičky Panenky Marie“, „čapí nůsek“, nebo „krev pána Ježíše“. Milovala jsem běhat po mezi a sbírat heřmánek, podběl a řebříček. Dodnes vzpomínám na nádherné kapky rosy třpytící se v lístcích kontryhelu. A ráda bych předala alespoň část z tohoto vědění svým holčičkám.

Proto jsme se rozhodly, že si společně sestavíme herbář. Tato aktivita má několik fází, které jsou všechny stejně zábavné. Nejprve jsme se samozřejmě vydaly na procházku. Cestou tam jsme vytipovávaly rostlinky, které bychom do našeho herbáře chtěly. A při zpáteční cestě jsme si je natrhaly.

Doma následovalo pečlivé rozložení kytiček mezi listy papíru, které jsme následně vložily do pořádné knihy, v našem případě pětijazyčného slovníku. Asi za čtrnáct dní jsme knihu otevřely a s napětím sledovaly, jak naše bylinky dopadly. Například vlčí mák nás naprosto nadchl, jak jemňoučký a průsvitný po vylisování byl.

Potom jsme přestoupily k aranžování a lepení rostlin do herbáře, ke kterému jsme použily průhlednou lepicí pásku. Příště už víme, že si máme ale zvolit sešit rozměru alespoň A4, ten náš kapesní neskýtá dostatek místa k pořádnému vyžití. Což mi starší dcera říkala hned od začátku, jak mi samozřejmě nezapomněla při lepení připomenout 😉 Nakonec už zbylo jen rostlinky popsat.

A nemůžeme se dočkat, až opět vyrazíme do našich luhů a hájů, abychom sbírku v našem herbáři rozšířily.

Facebook
Twitter
Pinterest