Buďme k sobě laskaví

Moji milí, vím, že jsem teď delší dobu nepřispívala. Vám věrným, kteří sem přeci jenom chodíte očíhnout, zda jsem něco nevypotila, za to upřímně děkuji. Těm z vás, kteří sem dnes zabrousili poprvé bych chtěla říci, že tento blog vznikl pro radost. Prvně pro radost mým čtenářům, a za druhé pro radost mou. Prostě jsem si při jeho zakládání řekla, buďme sami k sobě v dnešní době laskaví a občas si přečtěme taky něco na odlehčenou. Proto jsem blog pojmenovala sunshineday. Aby každý, kdo sem zavítá, odcházel alespoň s jedním slunečním paprskem ve svém dni.

V poslední době jsem svůj blog ale zanedbávala. Jedním z mých oblíbených témat bylo psaní o cestování, hlavně o tom s dětmi. Jsem moc ráda, že někteří z vás mých tipů využili. Bohužel psát v současné době o procházce v rámci obce není úplně přitažlivé.

A co moje další oblíbené rubriky? Vařím samozřejmě pořád, teď skoro více, než kdy jindy. Jenže si asi umíte představit, jaký je to vždy frmol (home office + učení dvou malých dětí), takže na focení a sepisování receptů jsem teď chvilku rezignovala.

Nejdřív jsem si vážně vyčítala, že blog zanedbávám. Ale pak jsem si uvědomila přesně tu zásadní věc. Buďme k sobě laskaví. A to nejen k sobě navzájem, ale hlavně k sobě samým. Je potřeba k sobě přistupovat vlídněji. Ano, udělejme, co je potřeba, ale nepřepínejme svoje síly a nehroťme to, co počká. Já na tento blog psala vždy s radostí a lehkostí. Kdybych sem dávala témata na sílu, bylo by to poznat a to nepotřebuji udělat vám, ani sobě.

Čím se tedy zabývám, když jsem blog přesunula na druhou kolej?

Mám štěstí, že mě moje práce hodně baví a naplňuje a taky mám dvě fantastické děti, se kterými se člověk nenudí ani vteřinu. Jako protipól toho, že mě živí hlava, potřebuji občas nějak zabavit ruce. Pak po večerech vznikají drobná aranžmá, případně velké huňaté deky. To je pro mě relax, kdy vypínám a moc u toho nepřemýšlím.

Třeba tohle byla vyloženě desetiminutová oddechovka, kdy jsem se potřebovala odreagovat po několikahodinové Zoom konferenci
Nad touhle dekou jsem strávila shrbená po večerech celý týden, ale výsledek stojí za to.

Ale protože bych to nebyla já, tak jsem samozřejmě potřebovala nějak pokračovat i v osobním rozvoji. Shodou podivných náhod (které jak všichni víme, neexistují), jsem narazila na kurzy Elišky Vaea. V první chvíli jsem si říkala: “Cože?” Prostě tohle bylo na první pohled dost ujeté i na mě. Ale nakonec mě něco vnitřně přivedlo zpět a pustila jsem se do Eliščina asi nejméně divokého programu. Zpočátku jsem si musela na některé věci zvykat, ale jak jsem tu psala už asi milionkrát, když vystoupíte ze své komfortní zóny, začnou se dít věci.

Nápadů v oblasti osobního rozvoje mám několik, dokonce mi leží v hlavě docela velký projekt rozsáhlejšího studia. Tady mě samozřejmě brzdí i moje vnitřní sabotérka, která mi říká, kde na to chci vzít – čas, peníze, osoby, se kterými bych mohla v praxi zkoušet, co jsem se naučila. Ale přesně v této fázi jsem došla k závěru, že k sobě opravdu musím být shovívavá a laskavá. Tyhle vnitřní brzdy občas máme všichni. Někdy je potřeba se zapřít, a ty brzdy prostě přetlačit. A někdy je naopak lepší tomu trochu dát volnost a ony povolí samy.

Mí milí čtenáři, zachovejte mi prosím věrnost, buďme k sobě i všem okolo v této podivné době laskaví a shovívaví a přinášejme si radost do života jakýmikoli způsoby, které jsou nám příjemné. Budu vám vděčná, když mi třeba i do komentářů napíšete, čím se zabýváte vy, co vám přináší potěšení. Předáte tak inspiraci nejen mně, ale i všem ostatním návštěvníkům.

Stolek z palety

Byla jednou jedna paleta. Když na ní přijelo zboží do kanceláře jedné bláznivé holky, tak byla fakt škaredá (paleta, holka je celkem k světu 🙂 ). Byla špinavá, plná třísek, pavučin – no prostě na ní bylo vidět, že toho má už fakt hodně za sebou a tohle je asi její poslední štace. A možná by byla. Kdyby neskončila v rukou právě téhle holky. Protože ta se do ní zamilovala na první pohled. Neviděla v ní totiž obyčejný špinavý kus dřeva. Viděla už svůj vysněný stolek z palety.

stolek z palety po natření dvěma vrstvami oleje na dřevo

Dovlekla tedy špinavou paletu domů, ometla pavučiny, obrousila ji nejdřív nahrubo a pak dohladka a následně jí dopřála postupně tři vrstvy oleje na dřevo. Běžně prefefuje oleje od značky OSMO, které jsou prostě fakt pecka a nic lepšího na trhu zatím neobjevila. Jenže jí doma zbylo ještě 3/4 plechovky obyčejného oleje z Hornbachu, kterým natírala nedávno přenosky na víno. A protože nerada plýtvá, zůstalo při použití toho oleje i nyní.

Obroušená paleta připravená na výrobu stolku
Takhle vypadala paletka po obroušení. Nevěřili byste, jak prokoukla oproti původnímu stavu.

Jak se rodil stolek z palety

Bylo rozhodnuto, že paleta poslouží jako spodní strana stolku. Jelikož byl zamýšlen jako odkládací stolek pro děti, do jehož útrob je potřeba zastrkat také nějaké poklady, mezera vzniklá mezi spodní a horní deskou plní tento účel perfektně. Takže zbývalo vyřešit nohy, horní desku a dvě bočnice na delší strany.

Ideálně posloužily relativně cenově přijatelné nohy výšky 40 cm. Následně jsem potřebovala dvě dvoumetrová hoblovaná smrková prkna. A spoustu hřebíků, vruty, kladivo, vrtačku a pilu. Jelikož byly hobbymarkety zrovna zavřeny pro všechny nadšené kutily s výjimkou těch šťastlivců nakupujících přes IČO, musela jsem si potřebné propriety objednat online. To se ukázalo být trochu zrádné. Jelikož pila, kterou jsem si s nejlepším vědomím a svědomím objednala, byla na fotce produktu zobrazena s bezpečnostním kartonem překrývajícím ostří. Tudíž mi domů dorazila pila se zuby, za které by se nemusel stydět ani žralok bílý a kterou by bylo možno porazit i středně vzrostlou sekvoj.

Boj s výrobou započal…

Tímto tedy děkuji dobré duši, která mi nejen přivezla pořádnou vrtačku (protože jsem v průběhu procesu zjistila, že tou mrňavou mrchou z IKEA fakt neuděláte nic) i správnou pilu, ale ještě s ledovým klidem pronesla: “Tak kde to chceš říznout.” Jedno dvoumetrové prkno se tedy změnilo ve čtyři padesáticentimetrové kousky na horní desku, které doplnil další stejně dlouhý kousek z druhé fošny. Zbytek jsme rozřezali na dvě bočnice po 66 centimetrech a ještě zbyl malý odřezek, ze kterého děti vyrobily krásný malovaný domeček.

Následovala montáž noh do rohů horní strany palety po předvrtání a následném připevnění pomocí vrutů. Prkna na desku měla trochu přesah přes okraje, takže jsem nejdříve přitloukla ty. Jelikož mezi nimi měly vzniknout mezery, aby vypadal stolek víc “loftově”, začala jsem nejdříve krajními prkny, pokračovala vyměřením a umístěním prostředního a pak v pravidelném rozestupu následovalo druhé a čtvrté prkno, čímž se dosáhlo stejně širokých mezer mezi jednotlivými prkny. Finální částí bylo přitlouct bočnice na delší strany. A hrubá část by byla.

Pak samozřejmě následovalo ještě broušení desky i bočnic – nejdříve nahrubo k zarovnání nerovností a vytvoření zaoblených hran, poté najemno, aby byl stolek příjemný na dotek. Po ometení pilin jsem se 24 hodinovými rozestupy nanesla dvě vrstvy oleje. Kratší strany jsem schválně nechala otevřené, protože se do vzniklé mezery vejdou přesně 4 krabice od dětských bot. A do těch se schová takových pokladů….

Z boku se dají do paletového stolku zastrčit krabice od dětských bot a vznikne kýžený úložný prostor

Co mě můj stolek z palety naučil:

  • že když ve vás někdo vidí krásu, zatímco jste špinaví, od pavučin, utahaní dřinou a životem a přesto to s vámi nevzdá, může vám dát nový smysl.
  • že si mám pořídit pořádné nářadí. Sice to asi bude stát víc peněz, ale rozhodně ušetřím hodně vztekání. Já vím.
  • že každý, kdo trochu rozumí práci se dřevem, nedej bože truhlář, by mi tohle dílo a postupy omlátil o hlavu. Já vím. Ale tenhle stolek z palety je můj. Nedokonalý. Přesně takový, jak jsem si ho vysnila. Nehraje si na frajera, poctivě maká a nestydí se za svůj původ.
  • že je skvělé, když máte po ruce někoho, kdo si sice v duchu myslí o vašich nápadech své, ale nekecá vám do nich a ještě vás v těch šílenostech podpoří. A že je pecka do těch bláznivin zapojit i děti.
  • že ohnuté hřebíky se netahají ven zubama. Ano maminko, říkáš mi to od dětství, já vím. Připisuji na seznam potřebného nářadí i pořádné kleště.
  • že umělec ze mě asi nebude. Ale vždycky budu milovat práci se dřevem, protože se ho ráda dotýkám, zbožňuju jeho strukturu a práce s ním mi přináší do duše klid. A to je důležitější, než perfektní výrobek. Já vím.
  • že smrkové dřevo je měkké = dobře se s ním dělá
  • že smrkové dřevo je měkké = prostě pořádný dubisko nenahradíš

Takže třeba se příště už konečně dokopu k tomu, abych zpracovala i ty krásné kusy dubu a jasanu, které se mi tu povalují a nemohou se dočkat své příležitosti…

Darujeme české Vánoce

To, že tyto Vánoce budou jiné, jsem věděla docela dlouho dopředu. Moje první Vánoce bez dětí, které budou letos s otcem. To, jak se vyvine situace v celé téhle republice, nemohl na druhou stranu předpokládat nikdo. Ale protože je potřeba nacházet si na všem to dobré a vytěžit z toho to nejlepší, rozhodla jsem se letos pojmout věci jinak. Jelikož mám vikingské kořeny, budeme letos s dětmi před Vánoci slavit pohanské slavnosti slunovratu. Jenže protože se dárečků vzdát nechceme, tak si je – jak říká mladší dcera – “naslunovratíme” (místo našeho oblíbeného pojmu “naježíme”). Máme to štěstí, že si je stále můžeme dovolit, ale nechci utrácet za hlouposti. Prostě jsem tento rok hledala něco, co bude mít hlubší smysl. A tak jsem na facebooku narazila na iniciativu Darujeme české Vánoce.

Darujeme české Vánoce - facebooková skupina na podporu šikovných českých ručiček
(C) Darujeme české Vánoce

Co tedy iniciativa Darujeme české Vánoce obnáší?

Je to skvělá skupina, založená naprostými nadšenkyněmi, která má za cíl podporu všech šikovných českých živnostníků a firem, které chtějí pracovat a nabídnout svým zákazníkům své kvalitní produkty. Můžete si tady zakoupit kvalitní český produkt – nejen na Vánoce. Připojila jsem se hned v začátcích a jsem nadšená, jak se komunita rozrůstá.

Správkyně si daly obrovskou práci, vše přehledně člení do jednotlivých kategorií a mají můj obrovský obdiv, jak to všechno zvládají koordinovat. A já jsem jim strašně vděčná, že jsem dostala svolení o tomhle krásném nápadu napsat také u sebe na blogu a pokusit se tuto výjimečnou myšlenku trochu šířit.

A co všechno v rámci skupiny Darujeme české Vánoce naleznete?

JEDLÉ DÁRKY – https://bit.ly/2FTVmCF

HRAČKY PRO DĚTI – https://bit.ly/2J16Wx5

TEXTILNÍ VÝROBKY – https://bit.ly/37HI7Am

KNIHY OD ČESKÝCH AUTORŮ – https://bit.ly/31DGgc9

ŠPERKY – https://bit.ly/3mg7JbN

KOŽENÉ VÝROBKY – https://bit.ly/3dSn6UK

PAPÍRENSKÉ POTŘEBY – https://bit.ly/3jsvRpT

BYTOVÉ DEKORACE – https://bit.ly/35DIkSA

NEJENOM PŘÍRODNÍ KOSMETIKA – https://bit.ly/3oszlwc

DOMÁCÍ MAZLÍČCI – https://bit.ly/3mnXcLN

SKLO, KERAMIKA, PORCELÁN, SMALT, SÁDRA – https://bit.ly/3kzjQjD

DIY – https://bit.ly/3ozUzZ9

DEKORACE A ŠPERKY – https://bit.ly/2GfgTpK

KOVANÉ PRODUKTY – https://bit.ly/3kIUYpV

DÁRKY, KTERÉ POMÁHAJÍ DALŠÍM – https://bit.ly/3jR0vt0

POHYBOVÉ AKTIVITY – https://bit.ly/2IcBJqv

EKO DÁRKY – https://bit.ly/38Q90CN

Takže jak vidíte, výběr je opravdu obrovský a každý si najde to svoje. Tedy minimálně já už jsem si našla. A víte co? Nebýt téhle skupinky, nikdy bych na některé výrobce jen tak sama nenarazila a mám z toho neskutečnou radost, protože získané kontakty určitě nevyužiju jen na Vánoce, ale i při dalších příležitostech. Takže za sebe mohu jen doporučit, šupky hupky na facebook, přihlásit do skupinky a začít dělat radost nejen svým blízkým, ale i sobě a zároveň podpořit šikovné české ručičky v téhle podivné době.

A kdybyste přeci jenom chtěli také něco vlastnoručně vyrobeného, podívejte se na to, jaké DIY dárky jsem vyráběla vloni já. Určitě najdete inspiraci i tam.

Arteterapie

Posledních pár let v mém životě je pěkná horská dráha. Která navíc nabrala v posledním roce na tempu i složitosti trati. Aby to člověk všechno ustál, potřebuje občas nějaký relax, nějaký koníček, prostě činnost, u které vypne. Pro mě je to třeba arteterapie.

Plátno s portrétem ženy s černým mikádem v červených šatech s červenou rtěnkou

Jasně, nejsem žádný umělec a ani si na to nikdy hrát nebudu. Kolikrát je totiž během arteterapie důležitější ten proces, než finální výsledek. Vaše tvoření by mělo probíhat na místě, kde je vám dobře a pokud máte náladu na společnost, tak i s někým, s kým je vám dobře.

Naše domácí arteterapie

Já jsem do tohoto procesu zapojila děti. Protože je to baví, mohou náležitě využít svou fantazii a hlavně je to krásně strávený společný čas. Někdy jenom malujeme kamínky, které potom roznášíme po okolí. Teď na podzim jsme si pomalovaly akrylovými barvami i dýně dovezené z dýňové farmy v Bykoši. Tam zase bylo přidanou hodnotou, že jsme si pozvaly kamarádky, uvařily dýňovou polévku, napekly skořicové rolky a strávily odpoledne v poklidném tempu. A tak to má být. Arteterapie vám má přinést radost, klid do duše a převést roztěkané myšlenky k nějaké příjemné činnosti.

Takže když jsme měly den volna, venku zrovna pršelo, že by psa nevyhnal a já potřebovala přibrzdit zběsilou rychlost svého vozíku na horské dráze života, koupila jsem tři malířská plátna. Akrylových barev a štětců se mi naštěstí po domě válí slušná zásoba. A výhodou je, že moje děti díky bohu ještě tyhle činnosti s maminkou baví.

Nechala jsem zcela volný rozlet naší fantazii. Mladší hned věděla, co bude malovat, takže v jednom obrázku dokázala skloubit inspiraci starými mistry se svým oblíbeným oceánským tématem. Protože je to budoucí mořská bioložka, že jo. Starší nejprve dlouho rozmýšlela, v průběhu tvorby došla k závěru, že již téměř hotový obraz za nic nestojí a trochu popustila uzdu svým emocím. A víte co? I tohle občas arteterapie přinese. A je to v pořádku. Protože odpoledne již se zcela čistou hlavou vytvořila krásné dílo tím, že původní malbu přemalovala na úplně jiné, ale nádherně propracované téma.

A já? Já jsem si hlavně užívala děti kolem sebe, kočku na klíně, která mi úspěšně pelichala do právě nanesené barvy, šumění deště za oknem, voňavé dýňové latté a zklidnění, které jsem nutně potřebovala. Výsledkem není mistrovské dílo, i když jsme si samozřejmě svá plátna hrdě vystavily, hezky jedno vedle druhého. Výsledkem je pocit vnitřního klidu a uvolnění, které mi přineslo tvoření a čas strávený s nejbližšími.

Putovní kamínky a berounská cyklostezka

Omlouvám se svým věrným, kteří nejpozději v pátek očekávali nový příspěvěk. Abych ho mohla napsat, musela jsem si ho nejdříve prožít 🙂 Prožitek to byl krásný a několikakilometrový, takže jsme večer s dětmi místo psaní příspěvku upadly do blaženého bezvědomí. Dříve toho dne, aby se děvčata zabavila, zatímco já jsem na home office potřebovala rozeslat ještě pár mailů a dodělat prezentaci, vyráběla putovní kamínky. A odpoledne jsme je šly roznést na berounskou cyklostezku.

Inspirace a příprava putovních kamínků

Všechno to začalo před 14 dny, kdy jsme vyrazily do Berouna na dopravní hřiště. Tam to prostě milujeme a rády se tam vracíme. Navíc bylo perfektní počasí, takže jsme vyrazily i na procházku podél Berounky. A na mostku u bývalého autobusového nádraží jsme tam objevily nádherně omalovaný kamínek s hashtagem kaminky. Pravděpodobně jste už slyšeli o tom, že lidé malují putovní kamínky, na které umisťují tenhle hashtag a směrovací číslo místa jejich vzniku. Když jsem holkám vysvětlila, co takové kamínky znamenají, byly z toho úplně nadšené a chtěly si také nějaké vyrobit a roznést.

Putovní kamínky pomalované akrylovými barvami

Poctivě si na Pinterestu vyhledávaly, jak kamínky co nejlépe vyrobit. Dříve už jsme zkoušely klasické akrylové barvy. Nejvíce je teď ale zaujala metoda, kdy kamínky nahřejete v troubě a pak na nich rozpouštíte voskovky. Vznikne tím docela poctivá vrstva barvy, které se navíc různě zapíjejí do sebe, takže efekt je vážně zajímavý.

Putovní kamínky pomalované rozpuštěnými voskovkami

Výlet na berounskou cyklostezku

Odpoledne nám počasí naštěstí přálo, takže jsme si výlet na cyklostezce opravdu užily. Vyrazily jsme po stezce směrem od berounské rehabilitační kliniky. Já to tu prostě miluju. Přináší mi to klid do duše, protože podél řeky je nádherná krajina plná skal. Na řece jsme pozorovaly volavky a žáby. V březích jsme pak objevily úplné myší království. Jedna díra vedle druhé a myšky čile pobíhající mezi nimi. Narazily jsme dokonce na doupě, že kterého zvědavě vystrkovala čumáčky myší mláďátka a pak na jednookého bojovníka, který starší dceři hrdě zapózoval na fotce.

Největší radost nám ale udělalo, když jsme cestou zpět zjistily, že naše putovní kamínky už někdo sesbíral. Budeme se těšit, že se vydají do světa a třeba ještě někoho potěší. A já aspoň zase provětrala svoje dámičkovské tenisky 🙂

Tenisky pro dámu a putovní kamínek s levandulí

Koupelové bomby s epsomskou solí

Nevím, jak vy, ale já miluji spojit příjemné s užitečným. A v tomto případě to platí dvojnásob, protože je příjemné šumivé koupelové bomby s epsomskou solí nejen s dětmi vyrábět, ale následně si je užít i ve vaně. Jelikož moji potomci jsou vědátoři, kteří přivítají jakoukoli možnost provádět pokusy, tahle činnost je vyloženě těší. A jelikož já přívítám každou možnost, jak se rozmazlovat, tak je v tvorbě jakožto správná matka nadšeně podporuji 🙂

Koupelová šumivá bomba s epsomskou solí ve tvaru kytičky

Pokud byste si kupovali koupelové bomby v obchodě, necháte tam za ně pořádné peníze. A přitom je jejich výroba opravdu snadná, rychlá a ingredience na jejich výrobu budete mít pravděpodobně vždy doma, nebo se minimálně dají bez problémů koupit v nejbližší samoobsluze a drogerii.

Potřebovat na koupelové bomby totiž budete:

100 g jedlé sody

40 g kyseliny citronové

50 g epsomské soli

50 g kukuřičného škrobu

3 čajové lžičky kokosového oleje

esenciální olej dle vlastního vkusu

Epsomská sůl, jedlá soda a kyselina citronová jsou základní suroviny pro výrobu koupelových šumivých bomb

V misce smícháme všechny suché ingredience a přidáme k nim kokosový olej. Rukama opatrně promícháme a začneme po kapkách přidávát vonný olej. Můžete použít klidně i tea tree oil, nebo domácí levandulový olej. Je potřeba jej přidávat opravdu po kapkách, aby nebyla směs příliš mokrá. Ideální konzistence je taková, že když směs pevně zmáčknete, drží pohromadě.

Směs na koupelové šumivé bomby by měla po zmáčnutí držet pohromadě, ale nebýt příliš mokrá
Prý jestli se u toho nadělá nepořádek… Uklidním vás. Nadělá 🙂 Asi jako při každém tvoření s dětmi.

Potom ji po lžičkách přendaváme do formiček. Nám se nejlépe osvědčila malá silikonová tvořítka na led z IKEA. Směs je potřeba poctivě upěchovat, aby držela pohromadě. Následně ji necháme ve formičkách chvilku zavadnout a opatrně vyklopíme na plech, kde je necháme ještě den až dva uschnout. Poté bomby zavřeme ideálně do zavařovací sklenice, aby se k nim nedostala vlhkost.

Koupelové bomby si ve vaně užijete nejen vy, ale určitě i děti. A pokud péči o sebe chcete posunout ještě o jeden level výš, vyzkoušejte před koupelí navíc tělový peeling s epsomskou solí.

Mísa hojnosti dle feng shui

O tradičním čínském učení, jehož podstatou je vztah člověka a životního prostoru, ve kterém se pohybuje, jste již určitě slyšeli. Cílem je dosáhnout harmonie v prostoru, aby mohla plynule proudit energie čchi.

bílá mísa hojnosti dle feng shui s drahými kameny, zlatými ingoty a nefritovými slony na černém pozadí

Načetla jsem spoustu zahraničních článků a snažila se o této metodě zjistit co nejvíce. Existuje samozřejmě více přístupů. Když jsem se ovšem pokoušela napasovat například metodu rozdělení domu na jednotlivé oblasti spojené s běžnými aspekty lidského života, oblast rodiny a zdraví mi skončila v úklidové komoře a vědění v technické místnosti u kotle 😉 Takže oops, příště nejdřív koukat do mapy oblastí feng shui a teprve potom kupovat dům…

Došla jsem tedy k závěru, že tudy cesta nepovede, ale stejně jsem se nechtěla prvků této metody úplně vzdát. Tudíž jsem aspoň na lampu v obýváku rozvěsila krystaly (protože se to mně i holčičkám prostě líbí J a jestli nám to přitáhne nějakou prosperitu, bude to jen bonus). Velká zelená rostlina, kterou mamčin kocour přerazil při svém destruktivním řádění vejpůl, ale k překvapení všech obrazila, našla nové místo v koupelně. A protože od malička miluji nerosty (což se v dětství projevovalo kilogramy kamení natahaného domů v prodřených kapsách od tepláků), chtěla jsem je nějak uplatnit i v pravidlech učení feng shui.

Jako první mě nadchla speciální váza hojnosti, kterou krásně popisuje má oblíbená autorka Sára zde. Při její výrobě je ale potřeba dodržovat speciální postup, který se mi ve finále jevil příliš složitým. Ale pak jsem narazila na alternativu této vázy, tak zvanou mísu hojnosti či prosperity (v anglických originálech, ze kterých jsem čerpala, je to prosperity bowl). Její výroba je mnohem uvolněnější a kreativnější, takže to byla jasná volba.

Nejprve jsem si vybrala misku, která mne na první pohled oslovila. Má jemně zvlněné okraje, které ve mně evokují vodní živel.

Následně ji bylo potřeba něčím vyplnit. Zvolila jsem drahé kameny, které mi zbyly z dob, kdy jsem vyráběla šperky. Nejlepší na přivábení bohatství je údajně citrín, ametyst a nefrit. Jelikož citrínu jsem měla jen pár kousků, vynahradila jsem si to množstvím ametystu, jehož barvu mám moc ráda. Potom jsme s dcerkou přimíchaly ještě pár zlatých ingotů, které jsem si pro tuto příležitost objednala z AliExpressu.

Aranžmá jsme dovršily dvojicí nefritových sloníků – též objednaných z Číny. Někdo dává přednost kočičce s mávající tlapkou, jiný stromku hojnosti s větvičkami obsypanými čínskými mincemi či citrínem, další variantou je také žába s mincí v tlamě. Podle většiny zdrojů, ze kterých jsem při realizaci čerpala, je hlavně důležité, aby se mísa prosperity líbila vám a evokovala ve vás příjemné pocity spojené s hojností. Pro nás to byla navíc příjemná a nenáročná tvůrčí činnost, při které jsme se zabavily. A doufejme, že výsledky působení naší nové misky na sebe nenechají dlouho čekat J .

Rýmovníková mast

Chcete s rýmou bojovat přírodní cestou? Pak stojí za vyzkoušení rýmovníková mast. Rýmovník je úžasná rostlinka, která neuvěřitelně rychle roste. Snadno ji namnožíte uštípnutím výhonku, který necháte ve vodě pustit kořínky. Jako první pomoc při rýmě stačí utrhnout lístek, promnout v rukou a přivonět.

Pokud se ale chcete pustit do výroby dalších produktů, pak asi nejjednodušším z nich je právě rýmovníková mast. Nejprve si připravíme hrst listů a natrháme je na menší kousky.

natrhané listy rýmovníku na černém pozadí

Ve vodní lázni si rozehřejeme kokosový olej nebo sádlo a přidáme do něj listy. Pomalu zahříváme zhruba dvě hodiny. Poté necháme vystydnout a dáme na 48 hodin do lednice.

listy rýmovníku v zahřátém kokosovém oleji

Po 48 hodinách opět dáme směs do vodní lázně a pokračujeme v zahřívání další dvě hodiny. Jakmile vzniklý produkt trochu vychladne, přecedíme jej do skleněné zavařovačky. Listy důkladně vymačkáme.

rýmovníková mast ve skleničce s víčkem

Necháme pozvolna vychladnout. Mast potom můžeme používat na mazání hrudníku v případě potíží s průduškami, nebo jí při rýmě masírovat chodidla, což celému léčebnému procesu dodává tu správnou přidanou hodnotu 😉 . Každopádně si dovolím jedno upozornění na konec. Takto připravená rýmovníková mast není nijak konzervovaná, takže i když ji budete skladovat v lednici, její životnost je trochu omezená. Připravte si proto raději vždy menší množství, o kterém víte, že jej využijete.

A pokud jste si při smrkání přeci jenom odřeli nos i pusu a chcete nějakou změnu oproti rýmovníkovému mazání, pak mohu doporučit domácí lesk na rty vyrobený ze samých úžasných ingrediencí.

Zimní krém i pro ty nejcitlivější tvářičky

Mladší dcerka má velmi citlivou pokožku a obzvláště jí vadí mrazy. Přemýšlela jsem, jak ochránit její obličejík a ručičky. Většina krémů bohužel obsahuje vodu, která v zimním období může napáchat pěknou paseku. Takže, kde najít zimní krém i pro ty nejcitlivější tvářičky?

zimní krém z kokosového oleje a bambuckého másla ve skleněné misce na černém pozací

A tak nezbylo, než se pustit do domácí výroby. Což ocenily i děti, které se mohly zapojit. Recept je velice jednoduchý. Stačí ve vodní lázni rozpustit bambucké máslo a kokosový olej ve stejném poměru a promíchat je, aby se řádně spojily. Pak jsme hotovou směs přelily do skleněné nádobky a nechaly zase ztuhnout.

Zimní krém je opravdu hodně mastný, stačí ho použít malé množství. Osvědčil se nám nejen v zimním období, ale já si s ním ráda mažu i vysušené ruce a pusu. Ačkoli na rty si můžete vyrobit také tenhle skvělý lesk z výživných surovin.

Domácí paštika z kuřecích jater

Dnešním jedlým dárkem se zavděčíte především pánům, ale dámy rozhodně také neopovrhnou. Když jsem v létě psala o tom, jak suším bylinky, přesně jsem už věděla, jaké najdou využití. Tato domácí paštika totiž voní po šalvěji a tymiánu, které se dokonale mísí s jemným podtónem koňaku.

K přípravě potřebujeme

500 g kuřecích jater

100 g plátků slaniny

1 jablko

1 stroužek česneku

2 malé cibulky nebo 3 šalotky

90 g másla

1 velkého panáku koňaku (ale kvalitní whisky také nic nezkazíte)

sůl

sušenou šalvěj a tymián

Kuřecí játra nejprve očistím a naložím přes noc v lednici do mléka. Slaninu nakrájím nadrobno, stejně jako cibule a stroužek česneku. Jablko oloupu a pokrájím na kostičky. Do misky nadrolím najemno pár lístků sušené šalvěje. Je hodně aromatická, takže 3-4 listy postačí. Z tymiánu odrhnu lístečky.

V pánvi rozehřeju třetinu připraveného másla, tj. asi 30 gramů a osmažím na něm dozlatova slaninu. Přidám cibulku a česnek a počkám, dokud též nezezlátnou. Nyní je načase přidat játra, jablko a bylinky. Játra opékám tak, aby uvnitř zůstala narůžovělá.

směs s kuřecími játry, slaninou a bylinkami na přípravu domácí paštiky v pánvi

Hotovou směs přendám do mixéru a do pánve, ve které mi zbyde obvykle pár kousků cibulky, česneku a slaniny přiliju koňak. Nechám chvíli probublávat za občasného míchání, aby se produkt nepřipaloval, a následně přileju do mixéru. Vše důkladně promixuji, aby vznikla krásně hladká hmota.

Tu následně přendám do misky, dle potřeby dosolím (záleží na použité slanině) a přimíchám ručně zbylých 60 gramů másla. Paštikou naplním skleničky a podle jejich množství si rozehřeji na pánvičce trochu másla. Jím následně povrch paštiky přeliju, aby déle vydržela.

V ledničce mi poté vydrží bez problému týden až deset dní. Při plnění je potřeba dát pozor, aby vám v paštice nezůstávaly bublinky vzduchu, takže je lepší ji lžičkou trochu upěchovat, případně skleničky zezdola poklepat několikrát rukou, aby se bublinky uvolnily.

Z tohoto množství surovin obvykle naplním tři menší skleničky, takže máte dárek pro tatínka, pro dědečka a ještě vám sklenička zbyde pro domácí spotřebu. Nejlépe domácí paštika chutná na čerstvém kvalitním chlebu, nebo opečeném plátku toastu. A kdo má paštiky málo, ať si dá ještě nakládaný hermelín.