Kefírové lívance

Tyhle kefírové lívance mám spojené s dětstvím a létem. Úplně nejlépe totiž chutnají s čerstvými borůvkami. Obzvláště, když je konzumujete o prázdninách na dvorku chaloupky, pěkně na venkovském vzduchu. Po zbytek roku jsme si je dávali alespoň s borůvkovým kompotem, kterým mě vždy obdarovávala moje kmotřička.

kefírové lívance se šlehačkou, višňovou marmeládou a skořicovým cukrem na bílém talíři na dřevěném podkladu

Jelikož borůvková sezona je dávno za námi a kmotřička není dávno mezi námi, museli jsme se tentokrát spokojit s variantou za použití višňové marmelády. A popravdě, nebylo to vůbec špatné. Výhodou těchto lívanců je, že jsou díky kefíru krásně lehoučké.

Na přípravu potřebujeme

500 ml kefíru

1 vejce

1 čajovou lžičku jedlé sody

špetku soli

1 – 2 čajové lžičky cukru

přibližně 12 plných polévkových lžic polohrubé mouky

V míse smícháme kefír a vejce, přidáme sodu, sůl a cukr a zamícháme. Pak po lžicích přidáváme mouku a důkladně promícháváme metličkou, aby se netvořily hrudky. Množství mouky přidávám obvykle od oka, dokud nevznikne středně řídké těsto.

Lívance smažím krátce nasucho na dobře rozpálené pánvi. Z lívanečníku by samozřejmě měly všechny hezky stejnorodý tvar. Ale jelikož jím nedisponuji, musíme si vystačit s mými šišatými výtvory tvořenými na běžné pánvičce. Ostatně, na chuti jim to nijak neubírá.

Tentokrát jsem je nazdobila višňovou marmeládou, na ni dala šlehačku a posypala třtinovým skořicovým cukrem. Co vám budu povídat, tak tak jsem je stihla vyfotit, než se po nich zaprášilo.

Tak je určitě vyzkoušejte taky. A nezapomeňte si uložit recept na léto a ochutnat borůvkovou variantu. Budu taky ráda za vaše komentáře, jaké variace jste otestovali vy, a která se vám osvědčila nejlépe. No, a jestli nemáte chuť zrovna na kefírové lívance, tak si dejte vafle, nebo poctivé domácí české buchty.

Thajská polévka – skvělý pomocník při nachlazení

Miluji podzim. Období burčáku, barevného listí, hřejivých kašmírových svetrů, dýňové polévky a kaštanů. A taky nejrůznějších rýmiček. Proto konečně přidávám recept na thajskou polévku, která je nejen chutná, ale také zahřeje a pomůže vyhnat případné breberky. Chuťově obdobné je také krůtí kari.

thajská polévka s kokosovým mlékem, nudlemi, červeným kari, v bílé misce s limetkou na bílém pozadí

Příprava je úplně jednoduchá a ingredience snadno seženete. Můžete si připravit jemnější verzi, nebo ji trochu přiostřit tak, jak to mám ráda já.

Na přípravu si uchystáme

kokosový olej

zázvor

česnek

vývar z bujónu cca. ½ litru

červenou kari pastu

kokosové mléko 1 plechovka

široké rýžové nudle

sušený koriandr

limetku

drcené chilli papričky pro milovníky pálivého

červená kari pasta, kokosové mléko, koriandr, česnek, zázvor a nudle

Zázvor a česnek nakrájíme opravdu nadrobno a na kokosovém oleji je necháme rozvonět. Poté přidáme lžíci červené kari pasty a ještě chvíli restujeme. Zalijeme trochou vývaru a následně rozmícháme plechovku kokosového mléka. Jelikož já to mám ráda pálivé, přidávám v této fázi drcené chilli papričky. Přilijeme zbytek vývaru, chvíli povaříme a přisypeme sušený koriandr dle chuti. Ještě chvíli vaříme, následně vypneme sporák a necháváme pod pokličkou „dojít“, aby se všechny chutě spojily a zvýraznily.

Po zhruba půlhodinovém odpočinku pod pokličkou je čas přivést polévku ještě jednou k varu a přidat do ní široké rýžové nudle. Mohu vřele doporučit, abyste si nudle před přidáním do polévky nalámali, protože to výrazně usnadní následnou konzumaci 😉 Nudle změknou poměrně rychle, a to je čas stáhnout celou polévku ze sporáku a zakápnout ji několika kapkami limetkové šťávy pro doladění.

Já polévku připravuji poměrně hutnou a podávám ji často místo hlavního jídla. Osvědčila se mi v první fázi, kdy na mě tak zvaně „něco lezlo“. Díky kombinaci česneku, zázvoru a chilli papriček to breberky vzdaly hned v počátku.

Vyšehořovická tvrz

Kdo z vás už o ní slyšel? Nebýt letošní Hradozámecké noci, asi bych se o tom, že existuje nějaká Vyšehořovická tvrz nedozvěděla ani já. A přitom je to tak půvabné místo! Z gotické tvrze již zůstaly jen trosky, ale i tak je dostatečně zachovalá na to, abyste si mohli udělat obrázek o její původní rozlehlosti. Věž se nám do dnešních dní bohužel nezachovala, ovšem zdi některých dalších objektů se tyčí k nebi v původní výši.

Vyšehořovická tvrz, kamenné zdivo, červená střecha z pálených tašek ozářená sluncem, modrá obloha

K návštěvě rozhodně mohu doporučit podvečer, kdy se zdivo zbarví odlesky zapadajícího slunce a poslední paprsky nahlédnou i do podzemních prostor. Místní sdružení Přátelé vyšehořovické tvrze se ji snaží udržovat a opravovat. Po původním padacím mostu se však již po opravách nacházejí pouze záseky ve zdi. Každopádně místo má své kouzlo. A koncert místní rockové kapely v rozvalinách byl vskutku nevšedním zážitkem.

Pokud máte rádi neobvyklá místa s jedinečnou atmosférou, potom vám Vyšehořovická tvrz rozhodně stojí za návštěvu. No, a jestli podobným magickým místům fandíte tak, jako já, nezapomeňte také na nedostavěný chrám v Panenském Týnci!

Podzimní věnec na dveře

Venku to už začíná vonět podzimem. Nabraly jsme inspiraci z nádherných barev tohoto období a rozhodly se vyrobit si nový věnec na dveře. Měla jsem štěstí, že se mi podařilo v Globusu velmi levně nakoupit materiál. A hned večer jsme se pustily do výroby.

polystyrenový korpus na věnec, klubko s červeným a oranžovým provázkem a umělými květinami v červené, oranžové a žluté barvě.

Polystyrenový korpus věnce jsme omotaly červeným a oranžovým provázkem.

Umělé květiny jsme rozebraly na elementární části.

A následně jsme je pomocí tavné pistole nalepily na připravený věnec. Et voilá!

podzimní věnec na dveře v oranžové a červené barvě s umělými květinami v červené, žluté a oranžové.

Jestli si chcete užít ještě trochu letní atmosféry, vyrobte si navíc květinovou krabičku, která vám vydrží po celý rok.

Louny – perličky z Podkrušnohoří

Napadlo Vás už někdy vybrat si jako výletní cíl Louny? Ne? Popravdě, ani mě. A proto jsem ráda, že mě sem řízení osudu zaválo. Jinak bych přišla o spoustu zajímavostí.

Nejprve mé kroky zamířily ke kostelu svatého Mikuláše. Zaujal mne na první pohled svou netypickou střechou a věží. Další krásné překvapení na mě čekalo uvnitř v podobě dřevěného oltáře. Takhle obrovský jsem v životě neviděla. Pokud jste milovníky a obdivovateli řemeslného umění jako já, dopřejte si dostatek času ke zkoumání neskutečných detailů, kterými mistr řezbář oltář vyzdobil. Uvnitř kostela se nesmí fotit, takže mi budete muset věřit, že tohle opravdu stojí za zhlédnutí.

Louny a kostel svatého Mikuláše, kamenný kostel s věží

Následně jsem se vypravila na lounské výstaviště. Zde musím vyzdvihnout, jak krásně je areál zrekonstruovaný. Hlavní pavilon přímo září novotou a v parku narazíte na každém kroku na lavičky, ať už klasické, nebo v podobě masivních dřevěných trámů rozesetých po louce. Zrenovováno bylo též letní kino, které ve zkušebním provozu nabízí vstup zdarma. Bonusem celého parku byly perfektně čisté veřejné toalety, které každý cestovatel ocení. Takovou raritkou je zdejší broukoviště, u kterého je umístěna socha roháče v nadživotní velikosti.

Jak už jsem zmínila, jsem obdivovatelem řemeslného umění a architektury. Takže bonbonkem pro mne byla kavárna před místním kinem. Je rozdělena do samostatných „kupé“, ve kterých stojí za to chvíli posedět a prohlédnout si interiér plný tmavého dřeva a zrcadel. Venkovní zahrádka pak nabízí útulné posezení v rustikálním stylu s pecí ve tvaru golema.

Pokud někdy pojedete kolem Loun, zastavte se ve městě. Pravděpodobně budete stejně příjemně překvapeni, jako já. Mimochodem, další města, která opravdu mohu, jsou Beroun, Třebíč a Znojmo.

Dnešní outfit: šelmička á la leopard

Miluji retro styl 50. let, a proto je jedním z mých oblíbených kousků tato kolová sukně s leopardím vzorem. Nejraději ji kombinuji s jednoduchým černým tričkem a doplňuji úzkým šátkem ve stejném vzoru, jako je sukně, uvázaným do mašle. Nebojte se doplňků. Drobnost za pár korun umí udělat milionový dojem. Mimochodem, perfektní retro šaty a sukně se kromě AliExpressu dají sehnat i na http://www.sugarbat.cz

žena ve slunečních brýlích, černé triko, leopardí šátek, leopardí sukně, kolová sukně, sukně s leopardím vzorem, šátek s leopardím vzorem

Nedostavěný gotický chrám v Panenském Týnci

O tomto místě se povídá, že vyzařuje obzvláště silnou pozitivní energii a někteří mu připisují i léčivé účinky. Mě nedostavěný gotický chrám v Panenském Týnci fascinoval z jednoduchého důvodu. Mám ráda architekturu a její na kost obnažené prvky si běžně moc neprohlédnete.

Stavbu údajně započal Plichta ze Žerotína na počátku 14. století. Po požáru kláštera v roce 1382 zůstal ale chrám nedostavěn. I ve fázi velmi hrubé stavby ohlodané zubem času působí objekt monumentálně. Na gotických obloucích a pilířích, stejně jako na obřích kamenných kvádrech dodnes rozpoznáte stopy jemného zdobení, které dokazuje řemeslnou zručnost dávných stavitelů.

Většina turistů se koncentruje uvnitř stavby, kde se mají nacházet léčivé zóny. Já jsem byla mnohem více zaujata exteriérem. Precizní zpracování, štíhlost celé stavby, její založení kopírující terén a plánované sloupy a zdi tyčící se k nebesům. Pokud by byla stavba dokončena, působila by jistě dech beroucím dojmem. Na druhou stranu je to právě její hrubá podoba, která je tolik výjimečná a fascinující. Jestli vás podobná místa lákají, tak by příštím místem vašeho výletu měla být vyšehořovická tvrz.

Trosky – typické panorama Českého ráje

Kam ještě v Českém ráji? Nejsme žádné trosky, proto zdoláme Trosky! A jak jsme si s mláďaty i babičkou usmyslely, tak jsme také učinily. Předtím už jsme v okolí navštívily Lázně Bělohrad a hrad Pecka.

Trosky jsou se svým panoramatem typickým symbolem místního kraje. Čím blíže jsme přijížděly, tím majestátněji na nás obě věže – Panna i Baba – působily. Parkovné ve výši Kč 70 sice není nejnižší, ale vzhledem ke stoupavosti terénu a naší kondici jsme se nakonec rozhodly částku obětovat. Výšlap je místy poměrně prudký, ale cesta dobře schůdná.

Na nádvoří jsme chvíli obdivovaly dravé ptáky a vyzkoušely si pár kejklířských kousků (žonglování s míčky a talíři) a následně vyrazily na nižší z věží, Babu. Navzdory zdání sem vede více schodů, než na sousední, vyšší Pannu. Jsou ale široké, dřevěné a naštěstí vybavené dostatkem odpočívadel k vydýchání i pořízení krásných fotek. Výstup na Pannu po vnitřním úzkém točitém schodišti je trochu klaustrofobický, ale výhled nám za to stál.

Z naší zkušenosti se dají Trosky absolvovat v pohodě s předškolním a čerstvě školním dítětem. U menších, zhruba dvouletých dítek, jsem místy registrovala potíže se zdoláváním schodů. Na druhou stranu nutno podotknout, že zadýchaný byl i nejeden dospělý. Takže – vzhůru na hrad!

Mějte se rádi

Každý člověk si v životě přeje lásku. Ale ne všichni si uvědomují, jak důležité je mít v první řadě rád sám sebe. Že to zní povrchně a sobecky? Zkuste se na to podívat z druhé strany – jak vás má mít rád někdo jiný, pokud necítíte lásku sami k sobě?

live life in full bloom, zlatý nápis, tyrkysové pruhy, růže a pivoňky

Jeden každý z nás je unikátní, výjimečný a specifický. Všichni máme své dobré i horší stránky. A je potřeba přijímat se. Se vším všudy. To, že nejsme dokonalí, nás činí právě jedinečnými. Hlavní je, zaměřit se na svoje pozitiva a na slabiny příliš neupozorňovat. Zabývejte se jimi pouze v případě, že s nimi chcete bojovat a zlepšit se.

Neustálá snaha o rozvoj a zlepšování je jednou z nejlepších cest k sebelásce. Objevte svoje talenty. Pusťte se s nadšením do objevování a učení. Vystupte ze své komfortní zóny. Zjistěte, na co máte nadání a s plnou vervou se zakousněte do sebezdokonalování. Uvědomte si, jak úžasně se cítíte, když se vám něco podaří. A nezapomeňte se za to pochválit. Nestyďte se přijímat chválu a komplimenty od ostatních. Nesnižujte svou hodnotu. Před sebou, ani před nikým jiným. Mějte se rádi.