Břístevská Hůra

Když jsem ještě jako studentka jezdívala z koleje na víkend domů, vždycky mě kolem exitu 18 na dálnici D11 zaujal kopeček, na kterém se tyčila podivná zřícenina. To místo mě úplně přitahovalo a dlouho jsem se na něho chtěla podívat zblízka. No, a protože si v této podivné době musíme najít něco pozitivního (prosím vás, pozitivní test na covid se nepočítá), tak jsem se rozhodla naplnit tuto svou dlouholetou touhu a ukojit zvědavost od dob studentských. Trochu jsem pogooglila a ejhle – zjistila jsem, že toto místo je Břístevská Hůra, na které se nachází zřícenina kaple Povýšení sv. Kříže.

Břístevská Hůra skrývá na svém vrcholu zříceninu kaple Povýšení sv. Kříže

Kde Břístevská Hůra je a jak se na ni dostat?

Jak už jsem psala, nejjednodušší je to po dálnici D11. Směrem z Prahy na Hradec je to exit 18 a vyplatí se autem dojet do obce Starý Vestec. Tady jsem auto nechala na návsi a malebnou vesnicí zamířila ke svému cíli. Ostatně, i sama tato obec stojí za zmínku. Měla jsem štěstí, že jsem se pěšky vydala zpáteční cestou přes její starší část, která je autům neprůjezdná. A díky pamětním deskám zjistila, že tu lidé hospodařili úspěšně již několik staletí.

Každopádně, pokud jde o samotnou Břístevskou Hůru, cesta k ní vede po žluté turistické stezce. Jestli mohu něco opravdu vřele doporučit, tak je to plánování výletu na dobu, kdy bude sucho. Já se vydala po deštích a dopadla jsem v prudkém a od předchozích návštěvníků uklouzaném kopci takto:

Ale na rovinu říkám – nelituju ničeho. Sluníčko krásně svítilo, výhled to kraje byl fascinující. Jelikož je tento kraj pěkně placatý, dohlédla jsem až na Říp a do Podkrušnohoří.

Zřícenina kaple Povýšení sv. Kříže

Tak tohle je taková třešnička na dortu, resp. na vrcholu Břístevní Hůry. Je to prostě, alespoň pro mne, nádherné místo. Já vlastně nevím, co mě na těchto zříceninám přitahuje, ale stejně mě nadchla i Vyšehořovická tvrz, nebo například nedostavěný chrám v Panenském Týnci. Cítím v těchto místech ohromnou energii a úctu k předkům, kteří tyto stavby budovali.

Zrovna tahle kaple má fakt zapeklitý osud. Postavena byla v roce 1714, jenže do ní roku 1764 uhodil blesk a ona vyhořela. Trvalo až do roku 1816, než se ji podařilo nákladně opravit. Avšak, co čert nechtěl. O dva roky později zde místní mládež slavila čarodějnice a jeden z oharků podpálil šindelovou střechu. Bohužel, na další opravy již nebyly prostředky, ani dobrá vůle, takže kaple začala chátrat.

A já jsem stála uprostřed ní, pozorovala zbytky stop po ohni na zdivu a představovala si, jak musel tento prostor vypadat, když měl ještě střechu, klenuté oblouky a výmalbu. Nevím, co je pravdy na tom, že dlažbu z tohoto místa si chtěl odvézt místní sedlák, aby si s ní vylepšil vlastní obydlí. Každopádně mu v tom údajně zabránila vysokánská bílá postava, která jej k smrti vyděsila. Sedlák prý po tomto incidentu onemocněl a zanedlouho zemřel. Dlažba však všechna zmizela.

Dnes je ze stavby spíše rozvalila. Ohně se tu pálí, soudě dle ohnišť plných oharků, dodnes. Ale svoje kouzlo pořád má. Můžete se zahledět do kraje, nebo uprostřed pozůstatků kaple zírat do nebe. Obojí vás nabije pozitivní energií.

A kam vy vyrážíte na jednodenní výlety do přírody? Zříceninu poblíž beru jako bonus 🙂 Komentujte, sdílejte, těším se na vás.

Archeopark Všestary

Tohle byl výlet, který se vážně vydařil. Sice nám při zahájení prohlídky začalo pršet a spustila se pořádná bouřka, ale než jsme se dostali na venkovní exkurzi, tak se počasí naštěstí umoudřilo. Pokud jsou vaši potomci takoví malí vědátoři a průzkumníci, jako ti moji, pak se jim Archeopark Všestary bude zaručeně líbit.

Archeopark Všestary - hlavní budova a část venkovní expozice
Hlavní budova s vnitřní expozicí a část venkovní expozice, kde můžete navštívit nejrůznější budovy

Co Archeopark Všestary nabízí?

Prohlídku jsme zahájili i díky dešti ve vnitřních prostorách. V přízemí jsme obdivovaly pradávné hroby a umně vytvořenou repliku pravěké jeskyňky či jeskynních maleb. V horních patrech na nás čekala taková menší cesta časem. Uprostřed výstavního sálu je obrovský a do detailů propracovaný model pravěkého světa, jehož jednotlivé části si můžete osvětlit pomocí tlačítek. Po obvodu na vás potom čeká spousta vitrín, řazených od nejstarších dob po mladší věk.

V jedné z bočních místností byla i menší herna – dílnička pro děti. Tu jsme však tentokrát nevyužili, protože jsme se těšili na venkovní komentovanou exkurzi, která začínala ve 13:00. Měli jsme velké štěstí na průvodce. Tipovala bych, že to možná byl doktorand studující archeologii. Každopádně vyprávěl velmi zajímavě a hlavně oceňuji, že ochotně odpovídal na milion všetečných dotazů mých dětí, které zásadně musely být všude první a všechno vědět 🙂 .

Archeopark Všestary nabízí k prohlídce budovy sloužící nejrůznějším účelům

Na venkovní exkurzi jsme měli možnost shlédnout pravěké vrtání do kamene, prohlédli jsme si několik budov z různých období, které sloužily rozličným účelům a viděli i pece na vypalování keramiky či zařízení k odlévání bronzu.

V archeoparku Všestary se dozvíte i o vypalování keramiky
Pec k vypalování keramiky

Děti byly samozřejmě nadšené i z toho, že si zde jako suvenýr mohly koupit pazourkový hrot šípu, či napodobeninu šperku z doby bronzové. Úžasné je, že zde pořádají i Dny živé archeologie a workshopy. Těch jsme se sice zrovna v době naší návštěvy nemohli zúčastnit, ale pokud bychom bydleli blíže, tak určitě neodoláme a na některý z nich se vydáme.

Kůlová stavba v Archeoparku Všestary
Rozměry některých staveb našich předků byly opravdu impozantní

Musím přiznat, že Archeopark Všestary zaujal všechny generace naší rodiny, od dětí, přese mne až po babičku s dědou. Pokud se při svých výletech zatouláte poblíž, určitě se tam nezapomeňte také zastavit. A když už v tomto kraji budete, můžu rozhodně doporučit také Trosky, Prachovské skály, Jičín či rozhlednu Tábor.

Putovní kamínky a berounská cyklostezka

Omlouvám se svým věrným, kteří nejpozději v pátek očekávali nový příspěvěk. Abych ho mohla napsat, musela jsem si ho nejdříve prožít 🙂 Prožitek to byl krásný a několikakilometrový, takže jsme večer s dětmi místo psaní příspěvku upadly do blaženého bezvědomí. Dříve toho dne, aby se děvčata zabavila, zatímco já jsem na home office potřebovala rozeslat ještě pár mailů a dodělat prezentaci, vyráběla putovní kamínky. A odpoledne jsme je šly roznést na berounskou cyklostezku.

Inspirace a příprava putovních kamínků

Všechno to začalo před 14 dny, kdy jsme vyrazily do Berouna na dopravní hřiště. Tam to prostě milujeme a rády se tam vracíme. Navíc bylo perfektní počasí, takže jsme vyrazily i na procházku podél Berounky. A na mostku u bývalého autobusového nádraží jsme tam objevily nádherně omalovaný kamínek s hashtagem kaminky. Pravděpodobně jste už slyšeli o tom, že lidé malují putovní kamínky, na které umisťují tenhle hashtag a směrovací číslo místa jejich vzniku. Když jsem holkám vysvětlila, co takové kamínky znamenají, byly z toho úplně nadšené a chtěly si také nějaké vyrobit a roznést.

Putovní kamínky pomalované akrylovými barvami

Poctivě si na Pinterestu vyhledávaly, jak kamínky co nejlépe vyrobit. Dříve už jsme zkoušely klasické akrylové barvy. Nejvíce je teď ale zaujala metoda, kdy kamínky nahřejete v troubě a pak na nich rozpouštíte voskovky. Vznikne tím docela poctivá vrstva barvy, které se navíc různě zapíjejí do sebe, takže efekt je vážně zajímavý.

Putovní kamínky pomalované rozpuštěnými voskovkami

Výlet na berounskou cyklostezku

Odpoledne nám počasí naštěstí přálo, takže jsme si výlet na cyklostezce opravdu užily. Vyrazily jsme po stezce směrem od berounské rehabilitační kliniky. Já to tu prostě miluju. Přináší mi to klid do duše, protože podél řeky je nádherná krajina plná skal. Na řece jsme pozorovaly volavky a žáby. V březích jsme pak objevily úplné myší království. Jedna díra vedle druhé a myšky čile pobíhající mezi nimi. Narazily jsme dokonce na doupě, že kterého zvědavě vystrkovala čumáčky myší mláďátka a pak na jednookého bojovníka, který starší dceři hrdě zapózoval na fotce.

Největší radost nám ale udělalo, když jsme cestou zpět zjistily, že naše putovní kamínky už někdo sesbíral. Budeme se těšit, že se vydají do světa a třeba ještě někoho potěší. A já aspoň zase provětrala svoje dámičkovské tenisky 🙂

Tenisky pro dámu a putovní kamínek s levandulí

Vyšehořovická tvrz

Kdo z vás už o ní slyšel? Nebýt letošní Hradozámecké noci, asi bych se o tom, že existuje nějaká Vyšehořovická tvrz nedozvěděla ani já. A přitom je to tak půvabné místo! Z gotické tvrze již zůstaly jen trosky, ale i tak je dostatečně zachovalá na to, abyste si mohli udělat obrázek o její původní rozlehlosti. Věž se nám do dnešních dní bohužel nezachovala, ovšem zdi některých dalších objektů se tyčí k nebi v původní výši.

Vyšehořovická tvrz, kamenné zdivo, červená střecha z pálených tašek ozářená sluncem, modrá obloha

K návštěvě rozhodně mohu doporučit podvečer, kdy se zdivo zbarví odlesky zapadajícího slunce a poslední paprsky nahlédnou i do podzemních prostor. Místní sdružení Přátelé vyšehořovické tvrze se ji snaží udržovat a opravovat. Po původním padacím mostu se však již po opravách nacházejí pouze záseky ve zdi. Každopádně místo má své kouzlo. A koncert místní rockové kapely v rozvalinách byl vskutku nevšedním zážitkem.

Pokud máte rádi neobvyklá místa s jedinečnou atmosférou, potom vám Vyšehořovická tvrz rozhodně stojí za návštěvu. No, a jestli podobným magickým místům fandíte tak, jako já, nezapomeňte také na nedostavěný chrám v Panenském Týnci!