Inspirace a její zdroje

Tento týden se mi nějak došla inspirace pro článek na blog. Jindy mívám hlavu plnou nápadů klidně na několik týdnů dopředu, ale tentokrát jsem měla nějaký útlum. A tak jsem o té své inspiraci a jejích zdrojích přemýšlela. O některé bych se s vámi chtěla dneska podělit, protože mi během tohoto týdne udělaly radost. Načerpala jsem z nich hodně nových podnětů – nejen pro blog, ale celkově do života.

kytice žlutých narcisů na čeném pozadí. I z květin můžeme čerpat inspiraci.

Celý ten můj útlum měl asi vícero příčin. Přeci jen už jsme díky době koronavirové omezeni v nejrůznějších aktivitách dost dlouho. A pro mě často bylo zdrojem inspirace cestování a poznávání nových míst. Však dostatek článků najdete i tady na blogu.

Navíc se mi toho nahrnulo spoustu v práci a já si začínala připadat opět jako ten legendární křeček v kolečku. Ten sice pořád běží, ale zároveň mu docházejí síly a jen přemýšlí, jak se neuhnat úplně.

Naštěstí jsem měla asi v půlce týdne videohovor s kolegyněmi z Ruska, Rumunska a Itálie. A zjistila jsem, že jsme na tom všechny úplně stejně. Navzdory, nebo možná právě kvůli téhle době plné výzev, nám přibylo hrozně práce. Zatímco některým se zkracují úvazky, my máme denně přesčasy. A nejlépe to shrnula Olga, která vyjádřila pocity nás všech slovy: “Připadám si jako hasič. Jeden ohýnek uhasím a najednou kolem mě vyskočí pět dalších.”

Je to možná taková drobnost, ale mně hrozně pomohlo vědomí, že v tom nejsem sama. Že to není moje selhání, když toho mám nad hlavu. Takže rada číslo jedna: spojte se s lidmi, kteří jsou na tom podobně, jako vy. Dodají vám sílu, optimismus a možná taky inspiraci, jak to všechno zvládnout.

Druhou inspirací byl úžasný motivační hovor jedné neuvěřitelné dámy. Jmenuje se Natalia Byková a jestli máte zájem, koukněte se na její instagram nataliabykovacz. Přes něj teď bude pokračovat v sérii vysílání vždy květnová úterý od 18:30. Nebo rovnou mrkněte na její projekt pro osobní rozvoj Smart Akademie. Ona je pro mě velký zdroj inspirace. Sama začínala prakticky od nuly a vlastní pílí, úsilím a neustálým seberozvíjením se dostala tam, kde je dnes. Navíc je to velice příjemný člověk.

No, a posledním člověkem, který mi tenhle týden s útlumem mé inspirace pomohl, je Sára, autorka tohoto blogu. Sleduji ji už hodně let a pořád mě to s ní baví. Je to výjimečná osůbka, zabývající se tématy, která jsou mi blízká. Včera už jsem si nutně potřebovala po celém tom náročném týdnu prostě vyčistit hlavu. Zabrousila jsem na Sářin blog a stačilo pár článků k navození pohody.

Doufám, že dnešní článek pomůže s načerpáním nové inspirace i vám. A že se případně podělíte o ty svoje osvědčené zdroje, třeba do komentářů 😉

Nejlepší české buchty

České buchty jsou prostě klasika. Copak měl Honza v ranečku brownies (o cuketových ani nemluvě), nebo skořicové rolky? Kdepak, byly to kynuté buchty, s láskou pečené jeho mámou. A se stejnou láskou je peču i svým dětem. Jsou pro mě symbolem rodinné pohody, protože vždycky krásně provoní celý dům a všechny se sejdeme u jednoho pekáče, jen co je vyndám z trouby. Jejich pečení není žádný kumšt, jen to chce používat poctivé suroviny a nic neuspěchat.

čerstvě upečené české buchty fantasticky voní a ještě lépe chutnají

Na české buchty budete potřebovat:

 500 g hladké mouky

kostku droždí nebo sáček sušeného droždí

300 ml mléka

50 g cukru krupice

špetku soli

1 žloutek

60 g rozpuštěného másla do těsta + zhruba stejné množství na vymazání pekáčku

Dále záleží na vás, jakou zvolíte náplň. Já mám nejraději povidlové, takže si uchystám ještě sklenici povidel a rum.

Pokud použijete čerstvé droždí, je nutno začít kváskem. Ten si klasicky připravíte ze 100 ml mléka (použijeme ho již z celkového množství 300 ml) ohřátého na tělesnou teplotu – což já testuji ponořením (samozřejmě umytého) malíčku do mléka. Když v něm malíček pohodlně udržím, je teplota akorát. Do takto ohřátého mléka přidám lžíci cukru krupice a rozdrobené droždí. Jakmile se začnou dělat bublinky, je náš kvásek připraven k použití.

Jestliže máte droždí sušené, pak je postup jednodušší, protože jej stačí přidat jen do mísy k ostatním surovinám.

Do velké mísy přidáme mouku, špetku soli, cukr krupici, zchladlé rozpuštěné máslo a žloutek. Dále přidáme sušené droždí nebo vzešlý kvásek a postupně přidáváme zbylé mléko. Já si nejprve suroviny spojím nahrubo vařečkou, ale pak následuje pěkně poctivá ruční práce. S těstem se pěkně pomazlím a pečlivě ho ručně propracuji, aby bylo krásně vláčné a důkladně propojené. Následně jej zapráším moukou a přikryté čistou utěrkou ho nechám na teplém místě asi hodinku pořádně nakynout.

V mezičase smíchám v misce povidla a rum dle chuti, abych si připravila náplň. Jelikož jinak bych to měla příliš snadné, tak já a starší dítě milujeme právě tuto povidlovou náplň. Mladší dítě touží po makové. Ovšem její starší sestra má na mák alergii, takže ho doma nevedu. Tudíž jsme kompromisně skončily na části buchet s jahodovou marmeládou.

Troubu si předehřeju na 180 °C. Ideální je vymazat pekáč máslem a do nahřívané trouby jej dát rozpustit. Jestli na to stejně jako já tentokrát zapomenete, čeká vás další várka rozehřívání másla na pánvičce a následné potírání buchet na pekáči mašlovačkou.

Nakynulé těsto rozválím na válu zhruba do obdélníkového tvaru a rozdělím umělohmotným nožem (bo vál mám skládací silikonový a nechci si ho proříznout) na přibližně 20 čtverečků. Ty pokladu připravenou náplní.

české buchty můžete plnit nejen povidly, ale i marmeládou

Pak z nich ubalím jakési „knedlíky“ a jednu za druhou máčím horní stranou v másle, které se mi mezitím v pekáčku rozpustilo a následně je kladu spodní stranou (tj. tou, kde mám spoje po zabalení náplně do těsta) dolů pěkně vedle sebe. Pokud jste si pekáč jen vymastili a máslo si v něm nerozpustili, je potřeba si ho trochu rozehřát bokem a potřít ručně.

Buchty upeču pěkně do zlatova a následně je ještě horké zastříknu trochou horké vody s rumem. To je pro mě vždycky trochu bojovka, protože buchty kropím po malinkých částech čajovou lžičkou a modlím se, abych je nepřemokřila. Už jsem zvažovala, že ideálním řešením by byl nějaký šikovný rozprašovač, kterým bych horké buchty zkropila rovnoměrně a přitom jen zlehka. Uvidíme, zda se časem k takové vychytávce dopracuji. Nakonec buchty pocukruji trochou moučkového cukru a už svolávám mláďata na tu dobrotu.

Co k tomu říci na závěr? České buchty jsou pro mě symbolem domácí pohody. Každý si je může připravit s náplní dle vlastního vkusu. Jen vás snažně prosím, nepokoušejte se například máslo nahradit v receptu nějakou náhražkou typu Hery apod. To se na to pečení raději vykašlete. Vážně. Poctivé suroviny se v tomto případě mnohonásobně vyplatí. A láska, kterou věnujete přípravě buchet, se v nich projeví.

Jahody v čokoládě

Na jahody v čokoládě mám krásné vzpomínky z dětství. Když jsme měli s bratrem narozeniny, nebo hezké vysvědčení, brával nás taťka za odměnu do Ambiente na skvělou večeři. Někdy se k nám připojila i naše milovaná babička, což dávalo celému večeru ještě větší přidanou hodnotu. A naším nejoblíbenějším dezertem bylo ovocné fondue – což obnášelo ovoce nakrájené na kousky, které jsme si máčeli v čokoládě.

Miska s jahodami, jahoda na vidličce máčená v bílé čokoládě

Jelikož mi toto jídlo připomíná nádherné chvíle, začala jsem ho připravovat i svým dětem a nezapomněla jsem jim k tomu vyprávět také příběh o tom, kde a proč jsem si tuto dobrotu zamilovala. No, a vy už povídání znáte taky, takže je čas na recept.

Na jahody v čokoládě potřebujeme:

čerstvé jahody, nejlépe ze zahrádky

200 g bílé čokolády (nebo vaší oblíbené)

2-3 čajové lžičky kokosového oleje (který se dá nahradit trochou slunečnicového)

Čokoládu rozlámeme na menší kousky, přidáme olej a postupně rozehříváme v mikrovlnné troubě. Je lepší zvolit nižší stupeň a nezapomínat čokoládu průběžně promíchávat. Osobně se mi nejvíce osvědčila FinCarré z Lidlu, která vždycky dopadne skvěle. Jednou jsem zkusila čokoládu poměrně známé české značky a výsledek byl takový, že plasticky páchnoucí připečená hmota letěla do koše a já letěla pro svou osvědčenou čokoládu. Přitom postup jsem měla stejný, jako vždy. Čokoládu FinCarré ostatně používám i na cake pops, nebo ve variantě na vaření do čokoládových brownies.

kostičky bílé čokolády v misce s kokosovým olejem připravené na rozpuštění v mikrovlnné troubě

Jahůdky si omyjeme, větší nakrájíme klidně na čtvrtiny, u menších stačí přepůlit. Z osobní zkušenosti doporučuji rozdělit čokoládu i jahody do misek podle počtu strávníků. V opačném případě se může stát, že se na pochoutku vrhnou lačná mláďata a maminka tak akorát ostrouhá…

misky s jahodami a misky s rozpuštěnou bílou čokoládou připravené na ovocné fondue, jahody v čokoládě

Pak už stačí napichovat jahody na vidličku, máčet je v čokoládě a vychutnat si pohodičku. Samozřejmě to funguje i s jinými druhy ovoce, jako například s banánem, hroznovým vínem, nebo ananasem. Fantazii a mlsným jazýčkům se meze nekladou. Hlavně, když si to užijete. Protože není nad to, občas se trochu rozmazlovat.

21 denní výzva pro lepší já

Říká se, že pokud nějakou věc praktikujeme 21 dní, stane se z ní zvyk. A jelikož zvyk je železná košile, stane se to, co jsme si za tuto dobu osvojili, naší novou součástí. Připravila jsem pro vás proto 21 denní výzvu pro vaše lepší já.

Obsahuje 10 bodů. Můžete po dobu 21 dní aplikovat všechny, nebo se zaměřit na ty oblasti, kde cítíte potřebu zlepšení. Tak jdeme na to?

21 denní výzva pro vaše lepší já, barevná pírka v pozadí, pastelová pírka

1) Přestaňte prokrastinovat.


Už naši předci říkali: „Co můžeš udělati dnes, neodkládej na zítřek.“ Pokud vám to pomůže, sepište si seznam věcí (tzv. to do list), které potřebujete udělat a přiřaďte jim prioritu od 1 do 3. Začněte s nejvyšší prioritou a postupně se propracovávejte k ostatním záležitostem. Jakmile máte splněno, odškrtněte si položku ze seznamu. Vizuální vnímání zvýší vaši motivaci.

Mimochodem, víte, co si na svůj „to do list” píše růžový panter?

  • To do
  • To do
  • To do, to do, to do,
  • To do, to doooooo…

2) Dávejte svým blízkým najevo, že je máte rádi.

Víc je objímejte, Řekněte jim to. Připravte pro ně drobné překvapení. Zavolejte jim. Nechte jim hezký vzkaz na ledničce, nebo jim během dne pošlete SMSku. Uvařte jim oblíbené jídlo. Pochvalte je. Každý z nás si najde ten nejlepší způsob, jak své city projevit.

3) Aktivně naslouchejte.

Když vám někdo něco říká, vnímejte jeho sdělení svou celou bytostí. Poslouchejte nejen ušima, ale zaměřte se i na nonverbální komunikaci. Nepřerušujte a vyslechněte si celý projev. Buďte přítomni nejen tělem, ale i duší. Neposlouchejte jen na půl ucha, ale věnujte svému protějšku plnou pozornost.

4) Nestěžujte si.

„Teda, tady je zase nepořádek.“ „Dneska jsem tak unavená.“ „Ta dnešní porada byla tak nudná.“ Poznáváte se v tom? Také máte potřebu si neustále na něco stěžovat?  Bohužel si tím obvykle nepomůžete a naopak ještě zhoršíte svoje rozpoložení. Takže, zkuste si nepostěžovat za 21 dní ani jednou. Schválně.

5) Stanovte si rozpočet a dodržujte ho.

Sepište si všechny výdaje, které během měsíce máte. Rozdělte si je na nezbytné a zbytné. Nepodvádějte a buďte k sobě opravdu upřímní. Vážně potřebujete utrácet za všechny ty věci? Nešlo by některé výdaje optimalizovat, například úpravou telefonního tarifu? Najdete prostor něco si každý měsíc ušetřit? A na co byste si rádi uspořili? Sepište si měsíční rozpočet a poctivě ho dodržujte. Možná vás překvapí, za co jste dosud zbytečně vyhazovali peníze a na konci měsíce budete potěšeni několika stovkami navíc, které byste bez striktního dodržování rozpočtu rozfofrovali.

Což ovšem neznamená, že byste se neměli aspoň trochu rozmazlovat. Bez velkého rozpočtu to jde třeba těmito 5 způsoby.

6) Vyhýbejte se negativitě.

Nalaďte se pozitivně. Berte život z té lepší stránky. Když se přistihnete při negativní myšlence, co nejdříve ji zapuďte a obraťte svou mysl jiným směrem.

7) Vystupte ze své komfortní zóny.

Já vím, že se s tím už opakuji. Ale prostě je to tak. Dokud neotestujete své limity a nevydáte se za hranice své komfortní zóny, často se nikam neposunete.  Zkuste každý den najít jednu drobnost, kterou uděláte jinak. Půjdete domů z práce jinou cestou. Uvaříte jídlo podle nového receptu. Pustíte si Mozarta, ačkoli jste zarytí fanda Rammsteinu. Promluvíte si se šéfem o zvýšení svého platu. Možností je milion.

8) Buďte tolerantní.

Přestaňte soudit okolí, aniž byste znali pozadí událostí. Každý z nás někdy udělal něco, co nebylo zrovna morální či etické. Jsme jenom lidé a děláme chyby. Nesledujte bulvár, který se snaží na každého vyhrabat špínu, a spíše hledejte v lidech to lepší.

9) Buďte laskaví.

Občas stačí jen milý úsměv. Slušně pozdravit. Udělat drobné nezištné gesto pro cizího člověka. Složte někomu kompliment. A nezapomeňte ho složit také sobě, protože i to je projev laskavosti vůči sobě samému.

10) Buďte zvídaví.

Možná si najdete nového koníčka. Vždycky jste se chtěli naučit nový jazyk? Pořiďte si slovník a každý den se naučte 10 slovíček, nebo si najděte online kurz. Obdivovali jste, jak vaše babička háčkuje? Tak směle do toho, návodů je na internetu milion. Cokoli vás kdy zajímalo, najděte si na to teď čas. Stačí po malinkých kouscích a uvidíte, jaké vzrušení při objevování zažijete.

Tak co, troufnete si zaměřit se v následujích 21 dnech na všech 10 bodů najednou, nebo do toho půjdete postupně? Nezapomeňte dát vědět, jak to šlo a co vše se u vás po této výzvě změnilo.

Lak na nehty 183 DAYS Flamingo

A je to tu zase 🙂 . Přináším další recenzi na lak na nehty. Myslím si totiž, že osobní zkušenost je k nezaplacení. Lak na nehty Essence Legally Pink, o kterém jsem tu psala, měl šťavnatě růžovou a velmi sytou barvu. Teď jsem se pro změnu rozhodla pro nude variantu ve světle růžové.

Světle růžový lak na nehty s obsahem třpytek

Hledala jsem opravdu jemnou barvu a svým odstínem i cenou mne zaujal lak 183 DAYS by trend IT UP s názvem 100 Flamingo. Trochu mne odrazoval obsah třpytek, ale ve finále je velmi decentní.

Jako podkladová báze i finální krycí vrstva mi opět posloužil můj favorit 10in1 Nail Wonder, bez kterého si už neumím život představit 🙂 Co se týká samotného barevného laku, tak jsem jej nanášela ve dvou vrstvách. Napoprvé jsem příliš spěchala, takže se mi vytvořily místy malinké bublinky. Ty naštěstí celkem zaniknou právě díky obsahu původně zatracovaných třpytek. Druhý pokus už probíhal ve větším klidu a výsledek byl výrazně lepší. Takže nespěchat a nechat jednotlivé vrstvy opravdu proschnout!

Lak je idální pro milovnice nude odstínů a decentní manikúry. Z mého pohledu se díky své neutrálnosti hodí prakticky k jakémukoli outfitu a využijete jej při každodenním nošení.

Co tedy beru jako lehké mínus je v tomto případě převaha designu obalu nad funkčností. Ano, původní myšlenka je velmi kreativní, že když produkt pojmenujete podtitulem Nail Paint, tak jeho lahvičku pojmete ve stylu kyblíku barvy. Ovšem to držátko při nanášení laku příšerně překáží. Takže se přiznávám dobrovolně, že jsem ho po pořízení fotek pro tuto recenzi zcela bez milosti urvala 🙂

Jak se nepřetěžovat

Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já se opětovně přesvědčila o tom, že jsem sama na sebe mnohem tvrdší, než moje okolí. To je prostě moje povaha, mám to v genech a jiná asi nebudu. Stejně mám se ráda takovou, jaká jsem.

Zároveň jsem zjistila, že se snažím být dokonalá a mít co největší kontrolu nad příliš mnoha aspekty svého života najednou. Být perfektní matka. Podávat skvělé výkony v práci. Udržovat co nejlepší vztahy. Vzdělávat se a rozvíjet. Ve finále se cítím jako žonglér, která má roztočených na tyčkách několik talířů, mezi kterými musí neustále přebíhat a udržovat je v pohybu, nebo mu spadnou (a v nejhorším případě shodí i ty ostatní).

Jenže člověk nemůže donekonečna běhat jako křeček v kolečku. I ten se jednou unaví. Čím dál více se snažím nacházet chvilky sama pro sebe, ve kterých se cíleně zaměřuji na to, abych vypnula svou permanentně šrotující hlavu. Nedělat prostě nic. A nemít výčitky z toho, že se jen tak flákám.

Není to flákání. Je to součást péče o mne samotnou. A jeden ze způsobů, jak se rozmazlovat. Má smysl ležet na gauči, z každé strany přitulené jedno dítě a na klíně kočku. Nic nedělat, jen poslouchat, co mi vypráví. Ano, občas se do diskuse zapojí i kočka. Má smysl napustit si horkou vanu, přidat do ní epsomskou sůl a půl hodiny prostě jenom relaxovat. Má smysl sednout si na chvíli venku, vyhřívat se na sluníčku a nechat myšlenky volně plynout.

Protože tím, že věnujete nějaký čas jen sobě a svému odpočinku, budete mnohem vyrovnanější rodič, v práci podáte lepší výkony a nebudete protivní na své blízké. Tak hlavně neužeňte sami sebe.

Ženská a mužská energie

Jin a Jang. Mužský a ženský princip. Protiklady, ale zároveň doplnění. Potřeba jejich rovnováhy. Není to o tom, že by každý z nás měl v sobě jen mužskou, nebo ženskou energii. Vždy jedna převažuje, ale v určité míře fungujeme v obou.

V poslední době u sebe bojuji s jejich nevyvážeností. Ačkoli žena, pracuji více s mužskou energií, ve které trávím většinu času. Náročná práce, postarat se sama o dvě děti, zabezpečit nás, být vždy ta silná, která vše vyřeší a postará se. Do ženské energie se mohu přesunout jen na krátkou chvíli, kdy jsou povinnosti splněny a já se věnuji plně dětem. Mohu být tou laskavou maminkou, která objímá, hladí, naslouchá.

Aby mohla být žena v klidu ve své energii, potřebuje k tomu mít pocit jistoty a bezpečí. Pak se uchýlí pokojně do své ženské stránky a může její pozitiva vyzařovat i navenek.

Mnoho žen je dnes ale postaveno do pozice, kdy musí projevovat sílu, odhodlání, vytrvalost, bojovnost. Samy se musí zajistit a postarat se o své bezpečí a bezpečí své rodiny. Přitom skoro každá z nás touží být občas tou princeznou, o kterou se někdo na chvíli postará, sejme z jejích beder tíži, která na nich spočívá a dovolí jí uvelebit nerušeně v pohodlí a bezpečí svého útulného nitra.

Často to ale nejsou jen okolní podmínky a společenský tlak, který nás směřuje spíše do mužské energie. Mnohdy do ní zamíříme samy, protože se za ni můžeme schovat. Otázkou je, do jaké míry nám to prospívá, jak je to pro nás přirozené a jak nás to ovlivní z dlouhodobého hlediska, pokud vědomě potlačujeme svou ženskou stránku.

Ideální by bylo najít si vždy cestu, jak docílit rovnováhy mezi oběma energiemi, nemuset se bát uchýlit se ke své přirozenosti a najít sílu a spokojenost ve své ženské části.

Vafle: snídaňová inspirace

O víkendu si rády dopřáváme dobrou snídani, kterou si vychutnáváme v klidu a beze spěchu. Máme také více času na její přípravu, takže vymýšlíme, co bychom si uchystaly tentokrát. Osvědčily se nám kefírové lívance, ale tentokrát jsme dostaly chuť na vafle.

Vafle s javorovým sirupem a vafle s borůvkovým džemem. Skvělá snídaňová inspirace

Jejich příprava je jednoduchá a množství variací nepřeberné. Jelikož pro tři holky je šest vaflí akorát, bylo tomu přizpůsobeno množství surovin. Pro větší počet strávníků je třeba recept proporcionálně uzpůsobit 😉 .

Na přípravu jsme si tedy uchystaly:

1 vejce

1/2 sáčku prášku do pečiva

150 ml plnotučného mléka

150 g hladké mouky

2 polévkové lžíce rozpuštěného másla

špetku soli

1 polévkovou lžíci cukru krystal

Smíchaly jsme mouku s cukrem, solí a práškem do pečiva. Poté jsme přidaly jedno vajíčko, máslo rozpuštěné v mikrovlnce a za pomalého přidávání mléka metličkou vymíchaly ne zcela řídké, ale stále tekuté těsto.

Rozehřály jsme si vaflovač (my máme tu verzi toustovače, kde jen přehodíte ploténky) a lžicí postupně přidávaly těsto. Je potřeba si hlídat množství a nepřehnat to s ním, aby vám z vaflovače nepřeteklo.

A po pár minutkách máte voňavou snídani hotovou. My jsme měly tentokrát chuť na variantu s borůvkovým džemem a javorovým sirupem (ano, to je ta vafle, která vypadá na fotce jako suchá 🙂 ).

Skvělými variacemi jsou klasické jahody či maliny se šlehačkou, posypání moučkovým cukrem se skořicí, nebo úžasné švestky svařené s trochu rumu, cukru a skořice a k tomu lžička zakysané smetany. A kterou příchuť vyzkoušíte vy?

Z komfortní zóny do Lisabonu

Komfortní zóna. Co to vlastně je? Prostor, ve kterém jsme zvyklí se pohybovat. Cítíme se v něm příjemně, pohodlně a bezpečně. Každý z nás má své vnitřní hranice, jejichž překonání v nás může vyvolat obavy a pocity nejistoty. Komfortní zóna je svým způsobem druh ochrany. Drží nás v ní náš prehistorický mozek, který se nás pokouší přesvědčit o tom, že mimo ni nám hrozí nebezpečí. Spousta lidí stráví uvnitř své komfortní zóny prakticky celý život a nakonec bezpečně umře. Ostatně, psala jsem už dřív, že se máme pustit do dobrodružství a udělat pro sebe něco hned dnes 🙂

Opustit komfortní zónu samozřejmě může znamenat ohrožení. Ale také je to cesta k osobnímu rozvoji, životnímu posunu, rozšíření obzorů a dosažení nových cílů. Postupně tak svou komfortní zónu zvětšujeme a to, co bylo ještě nedávno nemyslitelné, se najednou stává součástí našeho běžného života.

Já jsem hranice své zóny otestovala velmi nedávno, když mne čekala služební cesta do Lisabonu na celoevropský meeting. Nerada cestuji dopravními prostředky, které nemohu sama ovládat. Ovšem jelikož autem je to do Portugalska trochu z ruky a pilotní licenci zatím nevlastním, nezbylo mi, že svěřit svůj osud na čtyři hodiny letadlu a jeho posádce. Nakonec to byl jeden z nejpohodlnějších letů, které jsem dosud zažila. Možná to bylo i díky tomu, že opatření okolo koronaviru, resp. COVID-19, nebyla před pár týdny ještě tak přísná.

Další výzvou pro mne bylo setkání s ostatními kolegy. Každý z nás je odborníkem v jiné oblasti a témata byla velmi rozsáhlá. Navíc diskuse probíhala celou dobu v angličtině a němčině. Hlavou mi vrtala otázka: „Budu jim rozumět? A budou oni rozumět mně?“ Obavy byly zažehnány velmi rychle a po třech dnech mi už přišlo naprosto přirozené, že nepoužívám češtinu, ale přepínám automaticky mezi dvěma cizími jazyky. Dokonce jsem už začínala v angličtině i myslet 😉

A výsledek výletu do Lisabonu?

Překonala jsem obavy z překročení hranic své komfortní zóny, vrátila se nadšena úžasnými kolegy, které jsem dosud znala jen z e-mailu, plná elánu a nových znalostí. Jako bonus jsem měla možnost si v noci prohlédnout krásné město, které jsem dosud neznala (v noci proto, že přes den jsem byla zavřená od rána do večera v zasedačce 😉 ).

Když jsem se pak zpětně ohlédla, jak jsem ještě před třemi dny pociťovala z této cesty obavy, zjistila jsem, že můj strach byl zcela zbytečný. Naopak se vše ukázalo být velkým přínosem. A proto je v pořádku otestovat občas své hranice a trochu si je rozšířit. Otevřou se vám nečekané obzory a je to jedna z cest, jak dosáhnout změny. Tak se nebojte a vykročte z komfortní zóny do zóny osobního rozvoje.

Lak na nehty Essence legally pink

Moji milí, co si budeme povídat. Život není jen o nových receptech na vaření, tvoření a tipech na cestování. Sice jsou to moje oblíbená témata, ale rozhodla jsem se sem vložit po dlouhé době také jeden článek vyloženě o parádění.

Mými nejlepšími módními poradci jsou moje dcery, které také stojí za výběrem tohoto laku na nehty, který bych vám dnes chtěla představit. Jedná se o Essence Shine last and go gel nail polish. Hned na první pohled nás nadchl odstín 13 legally pink. Je to nádherná, šťavnatě růžová barva, která se svým tónem blíží do červena.

Tmavě růžový lak na nehty essence shine last and go v lahvičce, gel nail polish odstín legally pink

Použila jsem podkladovou bázi, tzv. base coat také od essence. Na ni jsem nanesla barevný lak na nehty ve dvou vrstvách.

dámská ruka s nehty nalakovanými tmavě růžovým lakem na nehty

A finální vrstvu tvořil úžasný univerzální průhledný lak Nail Wonder 10in1, který prostě miluju. Výsledek si můžete prohlédnout na fotkách. Zkuste být trochu shovívaví, pokud na mé manikuře shledáte nějaké drobné nedokonalosti 🙂 . Z části za ně může můj spánkový deficit a akutní nedostatek volného času, který byl zapříčiněn náročnou služební cestou. Ale ta vážně stála za to, protože mě donutila opustit svou komfortní zónu a posunula mě v mém osobním rozvoji zase o kus dál. Těšte se, už pro vás chystám nový článek 😉 .

ruka s nehty nalakovanými tmavě růžovým lakem essence legally pink