Buďme k sobě laskaví

Moji milí, vím, že jsem teď delší dobu nepřispívala. Vám věrným, kteří sem přeci jenom chodíte očíhnout, zda jsem něco nevypotila, za to upřímně děkuji. Těm z vás, kteří sem dnes zabrousili poprvé bych chtěla říci, že tento blog vznikl pro radost. Prvně pro radost mým čtenářům, a za druhé pro radost mou. Prostě jsem si při jeho zakládání řekla, buďme sami k sobě v dnešní době laskaví a občas si přečtěme taky něco na odlehčenou. Proto jsem blog pojmenovala sunshineday. Aby každý, kdo sem zavítá, odcházel alespoň s jedním slunečním paprskem ve svém dni.

V poslední době jsem svůj blog ale zanedbávala. Jedním z mých oblíbených témat bylo psaní o cestování, hlavně o tom s dětmi. Jsem moc ráda, že někteří z vás mých tipů využili. Bohužel psát v současné době o procházce v rámci obce není úplně přitažlivé.

A co moje další oblíbené rubriky? Vařím samozřejmě pořád, teď skoro více, než kdy jindy. Jenže si asi umíte představit, jaký je to vždy frmol (home office + učení dvou malých dětí), takže na focení a sepisování receptů jsem teď chvilku rezignovala.

Nejdřív jsem si vážně vyčítala, že blog zanedbávám. Ale pak jsem si uvědomila přesně tu zásadní věc. Buďme k sobě laskaví. A to nejen k sobě navzájem, ale hlavně k sobě samým. Je potřeba k sobě přistupovat vlídněji. Ano, udělejme, co je potřeba, ale nepřepínejme svoje síly a nehroťme to, co počká. Já na tento blog psala vždy s radostí a lehkostí. Kdybych sem dávala témata na sílu, bylo by to poznat a to nepotřebuji udělat vám, ani sobě.

Čím se tedy zabývám, když jsem blog přesunula na druhou kolej?

Mám štěstí, že mě moje práce hodně baví a naplňuje a taky mám dvě fantastické děti, se kterými se člověk nenudí ani vteřinu. Jako protipól toho, že mě živí hlava, potřebuji občas nějak zabavit ruce. Pak po večerech vznikají drobná aranžmá, případně velké huňaté deky. To je pro mě relax, kdy vypínám a moc u toho nepřemýšlím.

Třeba tohle byla vyloženě desetiminutová oddechovka, kdy jsem se potřebovala odreagovat po několikahodinové Zoom konferenci
Nad touhle dekou jsem strávila shrbená po večerech celý týden, ale výsledek stojí za to.

Ale protože bych to nebyla já, tak jsem samozřejmě potřebovala nějak pokračovat i v osobním rozvoji. Shodou podivných náhod (které jak všichni víme, neexistují), jsem narazila na kurzy Elišky Vaea. V první chvíli jsem si říkala: “Cože?” Prostě tohle bylo na první pohled dost ujeté i na mě. Ale nakonec mě něco vnitřně přivedlo zpět a pustila jsem se do Eliščina asi nejméně divokého programu. Zpočátku jsem si musela na některé věci zvykat, ale jak jsem tu psala už asi milionkrát, když vystoupíte ze své komfortní zóny, začnou se dít věci.

Nápadů v oblasti osobního rozvoje mám několik, dokonce mi leží v hlavě docela velký projekt rozsáhlejšího studia. Tady mě samozřejmě brzdí i moje vnitřní sabotérka, která mi říká, kde na to chci vzít – čas, peníze, osoby, se kterými bych mohla v praxi zkoušet, co jsem se naučila. Ale přesně v této fázi jsem došla k závěru, že k sobě opravdu musím být shovívavá a laskavá. Tyhle vnitřní brzdy občas máme všichni. Někdy je potřeba se zapřít, a ty brzdy prostě přetlačit. A někdy je naopak lepší tomu trochu dát volnost a ony povolí samy.

Mí milí čtenáři, zachovejte mi prosím věrnost, buďme k sobě i všem okolo v této podivné době laskaví a shovívaví a přinášejme si radost do života jakýmikoli způsoby, které jsou nám příjemné. Budu vám vděčná, když mi třeba i do komentářů napíšete, čím se zabýváte vy, co vám přináší potěšení. Předáte tak inspiraci nejen mně, ale i všem ostatním návštěvníkům.

Arteterapie

Posledních pár let v mém životě je pěkná horská dráha. Která navíc nabrala v posledním roce na tempu i složitosti trati. Aby to člověk všechno ustál, potřebuje občas nějaký relax, nějaký koníček, prostě činnost, u které vypne. Pro mě je to třeba arteterapie.

Plátno s portrétem ženy s černým mikádem v červených šatech s červenou rtěnkou

Jasně, nejsem žádný umělec a ani si na to nikdy hrát nebudu. Kolikrát je totiž během arteterapie důležitější ten proces, než finální výsledek. Vaše tvoření by mělo probíhat na místě, kde je vám dobře a pokud máte náladu na společnost, tak i s někým, s kým je vám dobře.

Naše domácí arteterapie

Já jsem do tohoto procesu zapojila děti. Protože je to baví, mohou náležitě využít svou fantazii a hlavně je to krásně strávený společný čas. Někdy jenom malujeme kamínky, které potom roznášíme po okolí. Teď na podzim jsme si pomalovaly akrylovými barvami i dýně dovezené z dýňové farmy v Bykoši. Tam zase bylo přidanou hodnotou, že jsme si pozvaly kamarádky, uvařily dýňovou polévku, napekly skořicové rolky a strávily odpoledne v poklidném tempu. A tak to má být. Arteterapie vám má přinést radost, klid do duše a převést roztěkané myšlenky k nějaké příjemné činnosti.

Takže když jsme měly den volna, venku zrovna pršelo, že by psa nevyhnal a já potřebovala přibrzdit zběsilou rychlost svého vozíku na horské dráze života, koupila jsem tři malířská plátna. Akrylových barev a štětců se mi naštěstí po domě válí slušná zásoba. A výhodou je, že moje děti díky bohu ještě tyhle činnosti s maminkou baví.

Nechala jsem zcela volný rozlet naší fantazii. Mladší hned věděla, co bude malovat, takže v jednom obrázku dokázala skloubit inspiraci starými mistry se svým oblíbeným oceánským tématem. Protože je to budoucí mořská bioložka, že jo. Starší nejprve dlouho rozmýšlela, v průběhu tvorby došla k závěru, že již téměř hotový obraz za nic nestojí a trochu popustila uzdu svým emocím. A víte co? I tohle občas arteterapie přinese. A je to v pořádku. Protože odpoledne již se zcela čistou hlavou vytvořila krásné dílo tím, že původní malbu přemalovala na úplně jiné, ale nádherně propracované téma.

A já? Já jsem si hlavně užívala děti kolem sebe, kočku na klíně, která mi úspěšně pelichala do právě nanesené barvy, šumění deště za oknem, voňavé dýňové latté a zklidnění, které jsem nutně potřebovala. Výsledkem není mistrovské dílo, i když jsme si samozřejmě svá plátna hrdě vystavily, hezky jedno vedle druhého. Výsledkem je pocit vnitřního klidu a uvolnění, které mi přineslo tvoření a čas strávený s nejbližšími.

Tělový peeling s epsomskou solí

Pro babičku jsme si tento rok zvolily jako podomácku vyrobený dárek tělový peeling s epsomskou solí a hnědým cukrem. Provoněly jsme ho skořicí a vanilkou, aby si babička dárek užívala všemi smysly. Jestli chcete, můžete k peelingu přibalit ještě domácí lesk na rty.

tělový peeling s epsomskou solí, třtinovým cukrem, skořicí a vanilkou ve skleničce

Výroba je jednoduchá a rychlá. Navíc potřebujeme opravdu jen pár surovin, a to:

Epsomskou sůl

hnědý třtinový cukr

vanilkové aroma

mletou skořici

kokosový olej

skleněnou uzavíratelnou nádobu

Množství potřebných surovin závisí na velikosti nádoby, kterou použijete. My jsme se rozhodly pro 250 ml zavařovačku. Tuto nádobu naplňte do zhruba 85 % objemu půl na půl epsomskou solí a hnědým cukrem. Navrch přidejte zhruba dvě čajové lžičky skořice.

Sypké suroviny přemístěte do misky a přidejte jednu čajovou lžičku vanilkového aroma.

Postupně zapracujte přibližně dvě polévkové lžíce kokosového oleje. Směs by měla zůstat pořád částečně sypká, není cílem vytvořit z ní kaši 😉

Důkladně propojenou směs přemístíme zpět do skleněné nádoby a víčko můžeme ozdobit. My se ještě chystám nelepit na bok hezkou etiketu s popisem obsahu.

Škoda, že se po internetu nedají sdílet i vůně, protože tahle je opravdu krásně sladká. Ochutnávat ovšem silně nedoporučuji! Vzhledem k tomu, že epsomská sůl má krom relaxačních účinků na svaly také účinky značně projímavé, mohla by mít ochutnávka nečekané vedlejší efekty.

Domácí lesk na rty

Máte parádivé kamarádky, příbuzné, či dceru? Pak je domácí lesk na rty skvělým tipem nejen na vánoční dárek. Jelikož my s holčičkami navíc s radostí samy něco vyrábíme a máme v oblibě přírodní produkty, byla pro nás příprava domácího lesku na rty ta správná zábava.

domácí lesk na rty z kokosového oleje, kokosového másla, bambuckého másla a včelího vosku v malých kelímcích na černém pozadí

Na přípravu jsme si uchystaly

1,5 čajové lžičku včelího vosku v granulích

1,5 čajové lžičky kokosového másla

1,5 čajové lžičky bambuckého másla (Shea butter)

2 čajové lžičky kokosového oleje

jedlé třpytky na špičku nože

obal na krém

Toto množství perfektně postačilo k naplnění tří malých nádobek s obsahem 5 ml, což je pro nás optimální. Bambucké máslo a kokosové máslo jsou volně zaměnitelné, takže můžete použít dvojnásobné množství jen jednoho, nebo druhého. Já mám ráda jejich kombinaci. Bambucké pro skvělé vlastnosti a kokosové pro nádhernou vůni.

Všechny ingredience poté stačilo rozehřát ve vodní lázni a důkladně promíchat. Do rozpuštěné směsi jsem přidala malé množství jedlých třpytek. Ty jsou ovšem spíše na efekt, aby se lesk líbil dětem a rozhodně nemají vliv na funkci (živočicháře už vůbec ne).

Tekutinu jsem poté ještě zatepla přelila do nádobek a nechala ztuhnout. Lesk na rty krásně jemně voní kokosovým máslem, díky použitým třpytkám se perleťově leskne a hlavně je neuvěřitelně příjemný na rtech.

A kdo se nespokojí jen s domácím leskem na rty, může si připravit i tělový peeling s epsomskou solí.

Inspirace na vánoční dárky

Jelikož doba adventní má být poklidná, nabízím vám na svém blogu inspiraci na výrobu snadných dárků pro vaše blízké. Protože vlastnoruční tvorba vždy potěší nejvíc. Těšit se tak můžete na domácí lesk na rty z přírodních surovin, nakládaný hermelín či skvělou domácí paštiku z kuřecích jater. A kterou dámu by nepotěšil tělový peeling z jednoduchých ingrediencí? Doufám, že vás moje tipy potěší a s chutí alespoň některé z nich zrealizujete.

Květinová krabička, aneb flower box

V poslední době mě zaujala květinová krabička, což je aranžmá, kdy jsou jednotlivé květy zapíchané v aranžovací hmotě. Pro inspiraci jich najdete spoustu na Pinterestu pod heslem flower box.  

květinová krabička s bílými růžemi v krabičce na bílé ovčí kožešině se svíčkou

A jelikož jsme s dětmi měly jednoho sychravého sobotního odpoledne chuť něco tvořit, padla volba na naši vlastní květinovou krabičku. Samozřejmě se dá vyrobit i z živých květů, kdy krabici vystelete igelitem, vložíte aranžovací hmotu pro mokré použití a jednotlivé květiny do ní zapícháte.

Ale protože nám už s podzimem růže na zahradě odkvetly a nakoupit živé v květinářství by byla „trochu drahá sranda“, rozhodly jsme se pro verzi s umělými růžemi. Objednaly jsme si kvítka růží z AliExpressu a pracovaly s nimi.

květinová krabička ve fázi výroby, zatím jen samostatné květy růží

Jako základ nám posloužila krásná, lesklá, růžová krabička od mého oblíbeného parfému.

Místo aranžovací hmoty jsme zužitkovaly zbytek polystyrenu. Ten jsme nakrájely obyčejným kuchyňským nožem dle vnitřního rozměru krabice.

Následovalo načechrávání růžových květů, které dopravou poněkud utrpěly. Ovšem dcerky projevily dostatečnou míru trpělivosti a za chvíli byly růže připraveny k použití. Pak už je jen stačilo v řadách nalepit na polystyren pomocí tavné pistole.

Pro tentokrát není naše květinová krabička úplně dokonalá. Každopádně radost ze společného tvoření byla veliká a to je hlavní 😉 Ostatně, při vyrábění s dětmi se pobavíte snad vždycky, ať už jde o putovní kamínky, nebo šumivé koupelové bomby.