Arteterapie

Posledních pár let v mém životě je pěkná horská dráha. Která navíc nabrala v posledním roce na tempu i složitosti trati. Aby to člověk všechno ustál, potřebuje občas nějaký relax, nějaký koníček, prostě činnost, u které vypne. Pro mě je to třeba arteterapie.

Plátno s portrétem ženy s černým mikádem v červených šatech s červenou rtěnkou

Jasně, nejsem žádný umělec a ani si na to nikdy hrát nebudu. Kolikrát je totiž během arteterapie důležitější ten proces, než finální výsledek. Vaše tvoření by mělo probíhat na místě, kde je vám dobře a pokud máte náladu na společnost, tak i s někým, s kým je vám dobře.

Naše domácí arteterapie

Já jsem do tohoto procesu zapojila děti. Protože je to baví, mohou náležitě využít svou fantazii a hlavně je to krásně strávený společný čas. Někdy jenom malujeme kamínky, které potom roznášíme po okolí. Teď na podzim jsme si pomalovaly akrylovými barvami i dýně dovezené z dýňové farmy v Bykoši. Tam zase bylo přidanou hodnotou, že jsme si pozvaly kamarádky, uvařily dýňovou polévku, napekly skořicové rolky a strávily odpoledne v poklidném tempu. A tak to má být. Arteterapie vám má přinést radost, klid do duše a převést roztěkané myšlenky k nějaké příjemné činnosti.

Takže když jsme měly den volna, venku zrovna pršelo, že by psa nevyhnal a já potřebovala přibrzdit zběsilou rychlost svého vozíku na horské dráze života, koupila jsem tři malířská plátna. Akrylových barev a štětců se mi naštěstí po domě válí slušná zásoba. A výhodou je, že moje děti díky bohu ještě tyhle činnosti s maminkou baví.

Nechala jsem zcela volný rozlet naší fantazii. Mladší hned věděla, co bude malovat, takže v jednom obrázku dokázala skloubit inspiraci starými mistry se svým oblíbeným oceánským tématem. Protože je to budoucí mořská bioložka, že jo. Starší nejprve dlouho rozmýšlela, v průběhu tvorby došla k závěru, že již téměř hotový obraz za nic nestojí a trochu popustila uzdu svým emocím. A víte co? I tohle občas arteterapie přinese. A je to v pořádku. Protože odpoledne již se zcela čistou hlavou vytvořila krásné dílo tím, že původní malbu přemalovala na úplně jiné, ale nádherně propracované téma.

A já? Já jsem si hlavně užívala děti kolem sebe, kočku na klíně, která mi úspěšně pelichala do právě nanesené barvy, šumění deště za oknem, voňavé dýňové latté a zklidnění, které jsem nutně potřebovala. Výsledkem není mistrovské dílo, i když jsme si samozřejmě svá plátna hrdě vystavily, hezky jedno vedle druhého. Výsledkem je pocit vnitřního klidu a uvolnění, které mi přineslo tvoření a čas strávený s nejbližšími.

Skořicové rolky

Upozorňuji, že tyhle skořicové rolky jsou návykové. Abyste neřekli, že jsem vás předem nevarovala. Obzvláště skvělé jsou ještě teplé.

skořicové rolky na plechu připravené k upečení
samozřejmě, že když potřebuji mít skořicové rolky na focení co nejkrásnější, tak se ty potvory rozjedou 🙂

Na kynuté těsto potřebujeme

900 g hladké mouky

450 ml mléka

2 balíčky sušeného droždí

90 g změklého másla

3 žloutky

3 lžíce krupicového cukru

špetku soli

K přípravě náplně potřebujeme

150 – 180 g másla

mletou skořici

krupicový cukr

Ve velké míse smísíme mouku, sušené droždí, na kousky pokrájené změklé máslo, žloutky, krupicový cukr a sůl. V rendlíku si ohřejeme mléko na takovou teplotu, abychom v něm příjemně udrželi malíček. Opatrně jej vlijeme do mísy k ostatním surovinám. Nelijte přímo na žloutky, abyste si je „nezdrcli“.

V první fázi smísím suroviny vařečkou, pak přichází na řadu poctivá ruční práce. Je to trochu dřina, ale to krásné těsto za to stojí. Bonusem Vám budou vypracované bicáky. Pokud máte robota s funkcí hnětení, tak si námahu ušetříte (ale zase ty bicepsy…). Těsto zapráším trochou mouky a dám přikryté utěrkou do tepla pěkně vykynout.

Mezitím si připravím náplň. Tu dělám spíše od oka, takže přesný poměr surovin ze mě nejspíše nevymámíte. Každopádně základem je rozpuštěné máslo, do kterého přidáváte krupicový cukr, dokud vám nevznikne kašovitá hmota. Skořici nechť každý dá dle vlastní chuti (ale tak jsou to skořicové rolky a čím víc skořice, tím víc adidas, že…).

Troubu rozehřeju na 180°C. Vykynuté těsto rozdělím na čtyři části a z každé postupně vyválím na pomoučeném válu tenkou placku. Tu potřu lehce zchladlou skořicovou náplní a zabalím jako roládu. Následně krájím na útvary lichoběžníkového profilu (prý, že mi ta geometrie v životě na nic nebude). Jednotlivé kousky pokladu na plech vyložený pečicím papírem a v užší části zlehka přimáčknu. Peču dozlatova.

Nutno podotknout, že normální rodině bude stačit tak poloviční, možná i třetinové množství ingrediencí. Já upekla dva plechy po cca. 27 rolkách. Aneb jedno varování nakonec. Nenoste je do práce. Nebo budete čelit velmi častým dotazům: „A kdy zase napečeš?“

A mimochodem, pokud vás neuspokojí skořicové rolky, pak vyzkoušejte čokoládové brownies, nebo jejich zeleninovou variantu, cuketové brownies.

Dýňové latté

aneb Pumpkin spice latté

Hrozně ráda brouzdám po zahraničních webech a hledám nejrůznější inspiraci. Není tudíž tajemstvím, že můj oblíbený zdroj je také Pinterest. A na něm v podzimním období neustále narážíte na “pumpkin spice latté” (čili volně přeloženo dýňové latté), bez kterého si Američané asi neumí tuto roční dobu vůbec představit.

dýňové latté, káva s mlékem ve sklenici, pumpkin spice latté

No, a jelikož jsem nejen zvídavá, ale také velice mlsná, tak jsem prostě tento nápoj musela vyzkoušet. V USA je dýňové koření, neboli pumpkin spice, zcela běžně k dostání. V našich končinách nezbylo, než zapojit tvůrčího ducha, nakoupit potřebné ingredience a směs na dýňové latté si vytvořit sama.

Potřebovala jsem nové koření, hřebíček, skořici, muškátový oříšek a zázvor. Všechny druhy je nutno použít mleté, ale nové koření a hřebíček jsme sehnaly jen vcelku.

koření na dýňové latté je potřeba si připravit doma sám

Tudíž přišel na řadu starý dobrý hmoždíř. Naštěstí mám nejen dva hmoždíře, ale i dvě děti, takže nám práce šla pěkně od ruky.

koření na dýňové latté je nejlepší rozdrtit v hmoždíři

Jednotlivé přísady jsme smíchaly v poměru

3 polévkové lžíce mleté skořice

2 čajové lžičky mletého zázvoru

2 čajové lžičky mletého muškátového oříšku

2 čajové lžičky nadrceného hřebíčku

2 čajové lžičky drceného nového koření.

Směs koření na dýňové latté

Dále je potřeba

1 plechovka slazeného kondenzovaného mléka

1 kelímek 12% smetany

V zavařovací lahvi jsem smíchala plechovku kondenzovaného mléka se smetanou a přidala tři čajové lžičky koření. Důkladně jsem promíchala a nechala chvíli odstát, aby se chuť koření spojila s mléčnou směsí.

Směs na dýňové latté necháme odstát ve skleněné zavařovačce

Následně jsem vše přecedila přes jemné sítko a uzavřela do skleněné zavařovačky. Směs skladuji v lednici. Tipla bych, že by mohla vydržet v lednici tak týden, ale pravděpodobně zmizí mnohem rychleji 😉 . Přidávám si ji teď do každé kávy, protože hezky zahřeje.

Komu nestačí jen dýňové koření a chce mít ve své kávě opravdu i tu dýni samotnou, může dle nejrůznějších receptů přidat do mléčné směsi s kořením také tři lžičky dýňového pyré a vše prohřát ve vodní lázni, aby se suroviny důkladně spojily. Toto ale nemám vyzkoušeno, mě plně uspokojuje samotná chuť koření a sladkost kondenzovaného mléka. Každopádně, ideální je k dýňovému latté zakousnout třeba jablečný koláč, skořicovou rolku, nebo poctivou českou buchtu.

Kefírové lívance

Tyhle kefírové lívance mám spojené s dětstvím a létem. Úplně nejlépe totiž chutnají s čerstvými borůvkami. Obzvláště, když je konzumujete o prázdninách na dvorku chaloupky, pěkně na venkovském vzduchu. Po zbytek roku jsme si je dávali alespoň s borůvkovým kompotem, kterým mě vždy obdarovávala moje kmotřička.

kefírové lívance se šlehačkou, višňovou marmeládou a skořicovým cukrem na bílém talíři na dřevěném podkladu

Jelikož borůvková sezona je dávno za námi a kmotřička není dávno mezi námi, museli jsme se tentokrát spokojit s variantou za použití višňové marmelády. A popravdě, nebylo to vůbec špatné. Výhodou těchto lívanců je, že jsou díky kefíru krásně lehoučké.

Na přípravu potřebujeme

500 ml kefíru

1 vejce

1 čajovou lžičku jedlé sody

špetku soli

1 – 2 čajové lžičky cukru

přibližně 12 plných polévkových lžic polohrubé mouky

V míse smícháme kefír a vejce, přidáme sodu, sůl a cukr a zamícháme. Pak po lžicích přidáváme mouku a důkladně promícháváme metličkou, aby se netvořily hrudky. Množství mouky přidávám obvykle od oka, dokud nevznikne středně řídké těsto.

Lívance smažím krátce nasucho na dobře rozpálené pánvi. Z lívanečníku by samozřejmě měly všechny hezky stejnorodý tvar. Ale jelikož jím nedisponuji, musíme si vystačit s mými šišatými výtvory tvořenými na běžné pánvičce. Ostatně, na chuti jim to nijak neubírá.

Tentokrát jsem je nazdobila višňovou marmeládou, na ni dala šlehačku a posypala třtinovým skořicovým cukrem. Co vám budu povídat, tak tak jsem je stihla vyfotit, než se po nich zaprášilo.

Tak je určitě vyzkoušejte taky. A nezapomeňte si uložit recept na léto a ochutnat borůvkovou variantu. Budu taky ráda za vaše komentáře, jaké variace jste otestovali vy, a která se vám osvědčila nejlépe. No, a jestli nemáte chuť zrovna na kefírové lívance, tak si dejte vafle, nebo poctivé domácí české buchty.