Pamatuji si, jak mě jakou malou babička s maminkou učily nejrůznější bylinky. Jak se jmenují a k čemu slouží. Dodnes některé znám jen lidovými názvy „slzičky Panenky Marie“, „čapí nůsek“, nebo „krev pána Ježíše“. Milovala jsem běhat po mezi a sbírat heřmánek, podběl a řebříček. Dodnes vzpomínám na nádherné kapky rosy třpytící se v lístcích kontryhelu. A ráda bych předala alespoň část z tohoto vědění svým holčičkám.
Proto jsme se rozhodly, že si společně sestavíme herbář. Tato aktivita má několik fází, které jsou všechny stejně zábavné. Nejprve jsme se samozřejmě vydaly na procházku. Cestou tam jsme vytipovávaly rostlinky, které bychom do našeho herbáře chtěly. A při zpáteční cestě jsme si je natrhaly.
Doma následovalo pečlivé rozložení kytiček mezi listy papíru, které jsme následně vložily do pořádné knihy, v našem případě pětijazyčného slovníku. Asi za čtrnáct dní jsme knihu otevřely a s napětím sledovaly, jak naše bylinky dopadly. Například vlčí mák nás naprosto nadchl, jak jemňoučký a průsvitný po vylisování byl.
Potom jsme přestoupily k aranžování a lepení rostlin do herbáře, ke kterému jsme použily průhlednou lepicí pásku. Příště už víme, že si máme ale zvolit sešit rozměru alespoň A4, ten náš kapesní neskýtá dostatek místa k pořádnému vyžití. Což mi starší dcera říkala hned od začátku, jak mi samozřejmě nezapomněla při lepení připomenout 😉 Nakonec už zbylo jen rostlinky popsat.
A nemůžeme se dočkat, až opět vyrazíme do našich luhů a hájů, abychom sbírku v našem herbáři rozšířily.
