Arteterapie

Posledních pár let v mém životě je pěkná horská dráha. Která navíc nabrala v posledním roce na tempu i složitosti trati. Aby to člověk všechno ustál, potřebuje občas nějaký relax, nějaký koníček, prostě činnost, u které vypne. Pro mě je to třeba arteterapie.

Plátno s portrétem ženy s černým mikádem v červených šatech s červenou rtěnkou

Jasně, nejsem žádný umělec a ani si na to nikdy hrát nebudu. Kolikrát je totiž během arteterapie důležitější ten proces, než finální výsledek. Vaše tvoření by mělo probíhat na místě, kde je vám dobře a pokud máte náladu na společnost, tak i s někým, s kým je vám dobře.

Naše domácí arteterapie

Já jsem do tohoto procesu zapojila děti. Protože je to baví, mohou náležitě využít svou fantazii a hlavně je to krásně strávený společný čas. Někdy jenom malujeme kamínky, které potom roznášíme po okolí. Teď na podzim jsme si pomalovaly akrylovými barvami i dýně dovezené z dýňové farmy v Bykoši. Tam zase bylo přidanou hodnotou, že jsme si pozvaly kamarádky, uvařily dýňovou polévku, napekly skořicové rolky a strávily odpoledne v poklidném tempu. A tak to má být. Arteterapie vám má přinést radost, klid do duše a převést roztěkané myšlenky k nějaké příjemné činnosti.

Takže když jsme měly den volna, venku zrovna pršelo, že by psa nevyhnal a já potřebovala přibrzdit zběsilou rychlost svého vozíku na horské dráze života, koupila jsem tři malířská plátna. Akrylových barev a štětců se mi naštěstí po domě válí slušná zásoba. A výhodou je, že moje děti díky bohu ještě tyhle činnosti s maminkou baví.

Nechala jsem zcela volný rozlet naší fantazii. Mladší hned věděla, co bude malovat, takže v jednom obrázku dokázala skloubit inspiraci starými mistry se svým oblíbeným oceánským tématem. Protože je to budoucí mořská bioložka, že jo. Starší nejprve dlouho rozmýšlela, v průběhu tvorby došla k závěru, že již téměř hotový obraz za nic nestojí a trochu popustila uzdu svým emocím. A víte co? I tohle občas arteterapie přinese. A je to v pořádku. Protože odpoledne již se zcela čistou hlavou vytvořila krásné dílo tím, že původní malbu přemalovala na úplně jiné, ale nádherně propracované téma.

A já? Já jsem si hlavně užívala děti kolem sebe, kočku na klíně, která mi úspěšně pelichala do právě nanesené barvy, šumění deště za oknem, voňavé dýňové latté a zklidnění, které jsem nutně potřebovala. Výsledkem není mistrovské dílo, i když jsme si samozřejmě svá plátna hrdě vystavily, hezky jedno vedle druhého. Výsledkem je pocit vnitřního klidu a uvolnění, které mi přineslo tvoření a čas strávený s nejbližšími.

Krabice na kapesníky

Ráda v interiéru ladím detaily. A jelikož se mi nepodařilo objevit krabice na kapesníky v odpovídajícím designu, vyrobila jsem si je sama. Pro obývací pokoj pruhovanou a pro ložnici bílo-růžovo-zlatou variantu.

dřevěná krabice na kapesníky, krabice na kapesníky se zlatým víkem, pruhovaná krabice na kapesníky. černobílá krabice na kapesníky

Koupila jsem v akci obyčejné dřevěné krabice na kapesníky v JYSKu. Akrylové barvy mi vyhovují od značky Artiste, nebo případně z KiKu (velká tuba za cca. 25 Kč je opravdu skvělý poměr cena/výkon).

Jako základ jsem zvolila bílou, kterou bylo potřeba nanést ve více vrstvách, abych překryla původní nápis na krabičkách. Poté, co zaschla, olepila jsem krabici na potřebných místech malířskou páskou a pokračovala černou, respektive růžovou a zlatou barvou.

Víka obou krabic jsem si nechala na konec a pro obě zvolila zlatou, která jim dodala potřebný šmrnc.

Jedná se o jednoduchý doplněk, který dokáže celý interiér vkusně doladit. Pokud k němu vyrobíte i květinovou krabičku ve stejně laděných barvách, výsledek bude ještě zajímavější.