Kefírové lívance

Tyhle kefírové lívance mám spojené s dětstvím a létem. Úplně nejlépe totiž chutnají s čerstvými borůvkami. Obzvláště, když je konzumujete o prázdninách na dvorku chaloupky, pěkně na venkovském vzduchu. Po zbytek roku jsme si je dávali alespoň s borůvkovým kompotem, kterým mě vždy obdarovávala moje kmotřička.

kefírové lívance se šlehačkou, višňovou marmeládou a skořicovým cukrem na bílém talíři na dřevěném podkladu

Jelikož borůvková sezona je dávno za námi a kmotřička není dávno mezi námi, museli jsme se tentokrát spokojit s variantou za použití višňové marmelády. A popravdě, nebylo to vůbec špatné. Výhodou těchto lívanců je, že jsou díky kefíru krásně lehoučké.

Na přípravu potřebujeme

500 ml kefíru

1 vejce

1 čajovou lžičku jedlé sody

špetku soli

1 – 2 čajové lžičky cukru

přibližně 12 plných polévkových lžic polohrubé mouky

V míse smícháme kefír a vejce, přidáme sodu, sůl a cukr a zamícháme. Pak po lžicích přidáváme mouku a důkladně promícháváme metličkou, aby se netvořily hrudky. Množství mouky přidávám obvykle od oka, dokud nevznikne středně řídké těsto.

Lívance smažím krátce nasucho na dobře rozpálené pánvi. Z lívanečníku by samozřejmě měly všechny hezky stejnorodý tvar. Ale jelikož jím nedisponuji, musíme si vystačit s mými šišatými výtvory tvořenými na běžné pánvičce. Ostatně, na chuti jim to nijak neubírá.

Tentokrát jsem je nazdobila višňovou marmeládou, na ni dala šlehačku a posypala třtinovým skořicovým cukrem. Co vám budu povídat, tak tak jsem je stihla vyfotit, než se po nich zaprášilo.

Tak je určitě vyzkoušejte taky. A nezapomeňte si uložit recept na léto a ochutnat borůvkovou variantu. Budu taky ráda za vaše komentáře, jaké variace jste otestovali vy, a která se vám osvědčila nejlépe. No, a jestli nemáte chuť zrovna na kefírové lívance, tak si dejte vafle, nebo poctivé domácí české buchty.

Thajská polévka – skvělý pomocník při nachlazení

Miluji podzim. Období burčáku, barevného listí, hřejivých kašmírových svetrů, dýňové polévky a kaštanů. A taky nejrůznějších rýmiček. Proto konečně přidávám recept na thajskou polévku, která je nejen chutná, ale také zahřeje a pomůže vyhnat případné breberky. Chuťově obdobné je také krůtí kari.

thajská polévka s kokosovým mlékem, nudlemi, červeným kari, v bílé misce s limetkou na bílém pozadí

Příprava je úplně jednoduchá a ingredience snadno seženete. Můžete si připravit jemnější verzi, nebo ji trochu přiostřit tak, jak to mám ráda já.

Na přípravu si uchystáme

kokosový olej

zázvor

česnek

vývar z bujónu cca. ½ litru

červenou kari pastu

kokosové mléko 1 plechovka

široké rýžové nudle

sušený koriandr

limetku

drcené chilli papričky pro milovníky pálivého

červená kari pasta, kokosové mléko, koriandr, česnek, zázvor a nudle

Zázvor a česnek nakrájíme opravdu nadrobno a na kokosovém oleji je necháme rozvonět. Poté přidáme lžíci červené kari pasty a ještě chvíli restujeme. Zalijeme trochou vývaru a následně rozmícháme plechovku kokosového mléka. Jelikož já to mám ráda pálivé, přidávám v této fázi drcené chilli papričky. Přilijeme zbytek vývaru, chvíli povaříme a přisypeme sušený koriandr dle chuti. Ještě chvíli vaříme, následně vypneme sporák a necháváme pod pokličkou „dojít“, aby se všechny chutě spojily a zvýraznily.

Po zhruba půlhodinovém odpočinku pod pokličkou je čas přivést polévku ještě jednou k varu a přidat do ní široké rýžové nudle. Mohu vřele doporučit, abyste si nudle před přidáním do polévky nalámali, protože to výrazně usnadní následnou konzumaci 😉 Nudle změknou poměrně rychle, a to je čas stáhnout celou polévku ze sporáku a zakápnout ji několika kapkami limetkové šťávy pro doladění.

Já polévku připravuji poměrně hutnou a podávám ji často místo hlavního jídla. Osvědčila se mi v první fázi, kdy na mě tak zvaně „něco lezlo“. Díky kombinaci česneku, zázvoru a chilli papriček to breberky vzdaly hned v počátku.

Vyšehořovická tvrz

Kdo z vás už o ní slyšel? Nebýt letošní Hradozámecké noci, asi bych se o tom, že existuje nějaká Vyšehořovická tvrz nedozvěděla ani já. A přitom je to tak půvabné místo! Z gotické tvrze již zůstaly jen trosky, ale i tak je dostatečně zachovalá na to, abyste si mohli udělat obrázek o její původní rozlehlosti. Věž se nám do dnešních dní bohužel nezachovala, ovšem zdi některých dalších objektů se tyčí k nebi v původní výši.

Vyšehořovická tvrz, kamenné zdivo, červená střecha z pálených tašek ozářená sluncem, modrá obloha

K návštěvě rozhodně mohu doporučit podvečer, kdy se zdivo zbarví odlesky zapadajícího slunce a poslední paprsky nahlédnou i do podzemních prostor. Místní sdružení Přátelé vyšehořovické tvrze se ji snaží udržovat a opravovat. Po původním padacím mostu se však již po opravách nacházejí pouze záseky ve zdi. Každopádně místo má své kouzlo. A koncert místní rockové kapely v rozvalinách byl vskutku nevšedním zážitkem.

Pokud máte rádi neobvyklá místa s jedinečnou atmosférou, potom vám Vyšehořovická tvrz rozhodně stojí za návštěvu. No, a jestli podobným magickým místům fandíte tak, jako já, nezapomeňte také na nedostavěný chrám v Panenském Týnci!

Podzimní věnec na dveře

Venku to už začíná vonět podzimem. Nabraly jsme inspiraci z nádherných barev tohoto období a rozhodly se vyrobit si nový věnec na dveře. Měla jsem štěstí, že se mi podařilo v Globusu velmi levně nakoupit materiál. A hned večer jsme se pustily do výroby.

polystyrenový korpus na věnec, klubko s červeným a oranžovým provázkem a umělými květinami v červené, oranžové a žluté barvě.

Polystyrenový korpus věnce jsme omotaly červeným a oranžovým provázkem.

Umělé květiny jsme rozebraly na elementární části.

A následně jsme je pomocí tavné pistole nalepily na připravený věnec. Et voilá!

podzimní věnec na dveře v oranžové a červené barvě s umělými květinami v červené, žluté a oranžové.

Jestli si chcete užít ještě trochu letní atmosféry, vyrobte si navíc květinovou krabičku, která vám vydrží po celý rok.