Skořicové rolky

Upozorňuji, že tyhle skořicové rolky jsou návykové. Abyste neřekli, že jsem vás předem nevarovala. Obzvláště skvělé jsou ještě teplé.

Na kynuté těsto potřebujeme

900 g hladké mouky

450 ml mléka

2 balíčky sušeného droždí

90 g změklého másla

3 žloutky

3 lžíce krupicového cukru

špetku soli

K přípravě náplně potřebujeme

150 – 180 g másla

mletou skořici

krupicový cukr

Ve velké míse smísíme mouku, sušené droždí, na kousky pokrájené změklé máslo, žloutky, krupicový cukr a sůl. V rendlíku si ohřejeme mléko na takovou teplotu, abychom v něm příjemně udrželi malíček. Opatrně jej vlijeme do mísy k ostatním surovinám. Nelijte přímo na žloutky, abyste si je „nezdrcli“.

V první fázi smísím suroviny vařečkou, pak přichází na řadu poctivá ruční práce. Je to trochu dřina, ale to krásné těsto za to stojí. Bonusem Vám budou vypracované bicáky. Pokud máte robota s funkcí hnětení, tak si námahu ušetříte (ale zase ty bicepsy…). Těsto zapráším trochou mouky a dám přikryté utěrkou do tepla pěkně vykynout.

Mezitím si připravím náplň. Tu dělám spíše od oka, takže přesný poměr surovin ze mě nejspíše nevymámíte. Každopádně základem je rozpuštěné máslo, do kterého přidáváte krupicový cukr, dokud vám nevznikne kašovitá hmota. Skořici nechť každý dá dle vlastní chuti (ale tak jsou to skořicové rolky a čím víc skořice, tím víc adidas, že…).

Troubu rozehřeju na 180°C. Vykynuté těsto rozdělím na čtyři části a z každé postupně vyválím na pomoučeném válu tenkou placku. Tu potřu lehce zchladlou skořicovou náplní a zabalím jako roládu. Následně krájím na útvary lichoběžníkového profilu (prý, že mi ta geometrie v životě na nic nebude). Jednotlivé kousky pokladu na plech vyložený pečicím papírem a v užší části zlehka přimáčknu. Peču dozlatova.

Nutno podotknout, že normální rodině bude stačit tak poloviční, možná i třetinové množství ingrediencí. Já upekla dva plechy po cca. 27 rolkách. Aneb jedno varování nakonec. Nenoste je do práce. Nebo budete čelit velmi častým dotazům: „A kdy zase napečeš?“

Dýňové latté

aneb Pumpkin spice latté

Hrozně ráda brouzdám po zahraničních webech a hledám nejrůznější inspiraci. Není tudíž tajemstvím, že můj oblíbený zdroj je také Pinterest. A na něm v podzimním období neustále narážíte na “pumpkin spice latté”, bez kterého si Američané asi neumí tuto roční dobu vůbec představit.

No, a jelikož jsem nejen zvídavá, ale také velice mlsná, tak jsem prostě tento nápoj musela vyzkoušet. V USA je dýňové koření, neboli pumpkin spice, zcela běžně k dostání. V našich končinách nezbylo, než zapojit tvůrčího ducha, nakoupit potřebné ingredience a směs si vytvořit sama.

Potřebovala jsem nové koření, hřebíček, skořici, muškátový oříšek a zázvor. Všechny druhy je nutno použít mleté, ale nové koření a hřebíček jsme sehnaly jen vcelku.

Tudíž přišel na řadu starý dobrý hmoždíř. Naštěstí mám nejen dva hmoždíře, ale i dvě děti, takže nám práce šla pěkně od ruky.

Jednotlivé přísady jsme smíchaly v poměru

3 polévkové lžíce mleté skořice

2 čajové lžičky mletého zázvoru

2 čajové lžičky mletého muškátového oříšku

2 čajové lžičky nadrceného hřebíčku

2 čajové lžičky drceného nového koření.

Dále je potřeba

1 plechovka slazeného kondenzovaného mléka

1 kelímek 12% smetany

V zavařovací lahvi jsem smíchala plechovku kondenzovaného mléka se smetanou a přidala tři čajové lžičky koření. Důkladně jsem promíchala a nechala chvíli odstát, aby se chuť koření spojila s mléčnou směsí.

Následně jsem vše přecedila přes jemné sítko a uzavřela do skleněné zavařovačky. Směs skladuji v lednici. Tipla bych, že by mohla vydržet v lednici tak týden, ale pravděpodobně zmizí mnohem rychleji 😉 . Přidávám si ji teď do každé kávy, protože hezky zahřeje.

Komu nestačí jen dýňové koření a chce mít ve své kávě opravdu i tu dýni samotnou, může dle nejrůznějších receptů přidat do mléčné směsi s kořením také tři lžičky dýňového pyré a vše prohřát ve vodní lázni, aby se suroviny důkladně spojily. Toto ale nemám vyzkoušeno, mě plně uspokojuje samotná chuť koření a sladkost kondenzovaného mléka.

Kefírové lívance

Tyhle lívance mám spojené s dětstvím a létem. Úplně nejlépe totiž chutnají s čerstvými borůvkami. Obzvláště, když je konzumujete o prázdninách na dvorku chaloupky, pěkně na venkovském vzduchu. Po zbytek roku jsme si je dávali alespoň s borůvkovým kompotem, kterým mě vždy obdarovávala moje kmotřička.

Jelikož borůvková sezona je dávno za námi a kmotřička není dávno mezi námi, museli jsme se tentokrát spokojit s variantou za použití višňové marmelády. A popravdě, nebylo to vůbec špatné. Výhodou těchto lívanců je, že jsou díky kefíru krásně lehoučké.

Na přípravu potřebujeme

500 ml kefíru

1 vejce

1 čajovou lžičku jedlé sody

špetku soli

1 – 2 čajové lžičky cukru

přibližně 12 plných polévkových lžic polohrubé mouky

V míse smícháme kefír a vejce, přidáme sodu, sůl a cukr a zamícháme. Pak po lžicích přidáváme mouku a důkladně promícháváme metličkou, aby se netvořily hrudky. Množství mouky přidávám obvykle od oka, dokud nevznikne středně řídké těsto.

Lívance smažím krátce nasucho na dobře rozpálené pánvi. Z lívanečníku by samozřejmě měly všechny hezky stejnorodý tvar. Ale jelikož jím nedisponuji, musíme si vystačit s mými šišatými výtvory tvořenými na běžné pánvičce. Ostatně, na chuti jim to nijak neubírá.

Tentokrát jsem je nazdobila višňovou marmeládou, na ni dala šlehačku a posypala třtinovým skořicovým cukrem. Co vám budu povídat, tak tak jsem je stihla vyfotit, než se po nich zaprášilo.

Tak je určitě vyzkoušejte taky. A nezapomeňte si uložit recept na léto a ochutnat borůvkovou variantu. Budu taky ráda za vaše komentáře, jaké variace jste otestovali vy, a která se vám osvědčila nejlépe.