Dýňové latté

aneb Pumpkin spice latté

Hrozně ráda brouzdám po zahraničních webech a hledám nejrůznější inspiraci. Není tudíž tajemstvím, že můj oblíbený zdroj je také Pinterest. A na něm v podzimním období neustále narážíte na “pumpkin spice latté”, bez kterého si Američané asi neumí tuto roční dobu vůbec představit.

No, a jelikož jsem nejen zvídavá, ale také velice mlsná, tak jsem prostě tento nápoj musela vyzkoušet. V USA je dýňové koření, neboli pumpkin spice, zcela běžně k dostání. V našich končinách nezbylo, než zapojit tvůrčího ducha, nakoupit potřebné ingredience a směs si vytvořit sama.

Potřebovala jsem nové koření, hřebíček, skořici, muškátový oříšek a zázvor. Všechny druhy je nutno použít mleté, ale nové koření a hřebíček jsme sehnaly jen vcelku.

Tudíž přišel na řadu starý dobrý hmoždíř. Naštěstí mám nejen dva hmoždíře, ale i dvě děti, takže nám práce šla pěkně od ruky.

Jednotlivé přísady jsme smíchaly v poměru

3 polévkové lžíce mleté skořice

2 čajové lžičky mletého zázvoru

2 čajové lžičky mletého muškátového oříšku

2 čajové lžičky nadrceného hřebíčku

2 čajové lžičky drceného nového koření.

Dále je potřeba

1 plechovka slazeného kondenzovaného mléka

1 kelímek 12% smetany

V zavařovací lahvi jsem smíchala plechovku kondenzovaného mléka se smetanou a přidala tři čajové lžičky koření. Důkladně jsem promíchala a nechala chvíli odstát, aby se chuť koření spojila s mléčnou směsí.

Následně jsem vše přecedila přes jemné sítko a uzavřela do skleněné zavařovačky. Směs skladuji v lednici. Tipla bych, že by mohla vydržet v lednici tak týden, ale pravděpodobně zmizí mnohem rychleji 😉 . Přidávám si ji teď do každé kávy, protože hezky zahřeje.

Komu nestačí jen dýňové koření a chce mít ve své kávě opravdu i tu dýni samotnou, může dle nejrůznějších receptů přidat do mléčné směsi s kořením také tři lžičky dýňového pyré a vše prohřát ve vodní lázni, aby se suroviny důkladně spojily. Toto ale nemám vyzkoušeno, mě plně uspokojuje samotná chuť koření a sladkost kondenzovaného mléka.

Facebook
Twitter
Pinterest

Kefírové lívance

Tyhle lívance mám spojené s dětstvím a létem. Úplně nejlépe totiž chutnají s čerstvými borůvkami. Obzvláště, když je konzumujete o prázdninách na dvorku chaloupky, pěkně na venkovském vzduchu. Po zbytek roku jsme si je dávali alespoň s borůvkovým kompotem, kterým mě vždy obdarovávala moje kmotřička.

Jelikož borůvková sezona je dávno za námi a kmotřička není dávno mezi námi, museli jsme se tentokrát spokojit s variantou za použití višňové marmelády. A popravdě, nebylo to vůbec špatné. Výhodou těchto lívanců je, že jsou díky kefíru krásně lehoučké.

Na přípravu potřebujeme

500 ml kefíru

1 vejce

1 čajovou lžičku jedlé sody

špetku soli

1 – 2 čajové lžičky cukru

přibližně 12 plných polévkových lžic polohrubé mouky

V míse smícháme kefír a vejce, přidáme sodu, sůl a cukr a zamícháme. Pak po lžicích přidáváme mouku a důkladně promícháváme metličkou, aby se netvořily hrudky. Množství mouky přidávám obvykle od oka, dokud nevznikne středně řídké těsto.

Lívance smažím krátce nasucho na dobře rozpálené pánvi. Z lívanečníku by samozřejmě měly všechny hezky stejnorodý tvar. Ale jelikož jím nedisponuji, musíme si vystačit s mými šišatými výtvory tvořenými na běžné pánvičce. Ostatně, na chuti jim to nijak neubírá.

Tentokrát jsem je nazdobila višňovou marmeládou, na ni dala šlehačku a posypala třtinovým skořicovým cukrem. Co vám budu povídat, tak tak jsem je stihla vyfotit, než se po nich zaprášilo.

Tak je určitě vyzkoušejte taky. A nezapomeňte si uložit recept na léto a ochutnat borůvkovou variantu. Budu taky ráda za vaše komentáře, jaké variace jste otestovali vy, a která se vám osvědčila nejlépe.

Facebook
Twitter
Pinterest