Co mě rok 2020 naučil

Vím, že jsem to psala v poslední době už vícekrát, ale rok 2020 byl prostě fakt jízda na horské dráze. Dna totální beznaděje střídaly vrcholky štěstí. Pořádně jsem si nabila hubu i zažila fantastické proměny. Byly opravdu chvíle, kdy jsem měla dost a říkala si, čím jsem si tohle zasloužila. Hledala jsem cesty, bojovala, vzdávala se, padala a znovu vstávala. Ale jak se říká: “Sometimes you win, sometimes you learn.” Tedy někdy zvítězíte, někdy se poučíte. A já jsem se poučila o následujícím:

  • spoléhej se sama na sebe. Je super, když ti někdo pomůže, nebo tě podpoří, ale jsi tu sama za sebe a pomocnou ruku nakonec najdeš vždy na konci své paže.
  • užívej si čas se svými blízkými. Opravdu intenzivně. A buď za něj vděčná. Fakt nemusíš vstávat v neděli brzy ráno, abys stačila vyluxovat, utřít prach, vytřít, uvařit, vyžehlit…Ne, mnohem lepší je hrát si klidně do deseti dopoledne v pyžamech v posteli se svými dětmi. Domácí práce neutečou, nemají nožičky. A stihneš je udělat i pak.
  • dopřej si dny smutku. Pokud je ti těžko na duši, tak si dovol svůj smutek prožít. Nemusíš být pořád za každou cenu pozitivní. Klidně si pobreč. Ale neutápěj se ve svém smutku moc dlouho. Otři slzy a kráčej dál.
  • odpočívej. Pokud si o to tvoje tělo říká a pokud je to jen trochu možné, dopřej mu relax a odpočinek. A vůbec svoje tělo poslouchej. Překvapí tě, jak je moudré.
  • buď vděčná. Každý den. Protože i když je všechno “na pikaču” a tobě je fakt blbě, tak určitě je pár věcí, za které můžeš vyjádřit vděk. Často se mi stalo, že když jsem fňukala, jak to mám špatný, tak ke mně přišla nějaká situace či zpráva, která mi ukázala, že přes tu všechnu mizérii se mám vlastně báječně
  • čas, který strávíš vlastním vzděláváním, je čas, který stojí za to. Za rok 2020 jsem se naučila spoustu nových věcí. Sice jsem si občas říkala, jestli na to mám, ale ten pocit, když jsem to zvládla, byl k nezaplacení.
  • neboj se vystoupit z komfortní zóny. Změny bolí. Nepohodlí je nepříjemné. Ale k posunu vpřed ti většinou nic jiného nezbyde.
  • měj víru. Nemusíš se hlásit k žádné církvi ani náboženství. Měj klidně víru v sebe, v boha, ve vesmír, v osud. Věř. Věř, že všechno zvládneš. Že bude líp. Že svět je dobré místo a ty jsi dobrý člověk. Věř v ostatní. A ukaž ostatním, že mohou věřit v tebe.

Udělejte pro sebe něco. Začněte dnes.

Poslední měsíce a týdny je můj život samá změna a kotrmelec. A ještě jich na mě dost čeká. I když se změn bojíme a často je nepříjemné vyjít ze své komfortní zóny, je to pořád lepší, než stagnovat na místě v něčem, co nám vlastně nevyhovuje. Tak neváhejte. Udělejte pro sebe něco už dnes. Něco, za co si v budoucnu poděkujete.

Udělejte pro sebe dnes něco, za co si v budoucnu poděkujete.

Lepší je, sepsat si svoje cíle, pořádně se nadechnout a pak je začít krůček po krůčku realizovat. Často nejen narazíte. Kolikrát si pořádně namlátíte. Ale až se jednou ohlédnete zpět, zjistíte, že ta námaha za dosažení výsledku stála. A nebojte se po cestě i odpočívat a nabírat síly.

Věřte sami v sebe

Sebedůvěrou to začíná. Věřte sami v sebe. Potom dokážete věřit i svým snům. A když ve vás bude věřit ještě někdo další, sny se začnou plnit. Nevzdávejte to a pokračujte ve své cestě. Vytrvejte a budoucnost se vám odvděčí.

Pustit se do dobrodružství

Jak se cítíte ve své komfortní zóně? Jste plně spokojeni se všemi aspekty svého života? Nebo by to někde sneslo vylepšení? Možná je na čase, pustit se do dobrodružství. Může vám ublížit. Ale monotónnost vás zabije. Člověk je předurčen k tomu, aby byl zvídavý a testoval svoje hranice. Začněte menšími změnami a osmělte se k dobrodružství. Třeba z toho bude parádní jízda.

Najít svoji cestu

Může být trnitá. Může být hrbolatá. Může být v mlze. Ale vždycky tu bude. Jen je potřeba věřit, že ačkoli se zdá být situace jakkoli složitá, vždy z ní vede cesta. Každý z nás musí najít tu svoji cestu. A kéž vám na ní většinu času svítí slunce.